Fúsi

Příliš schématické, ale přesto funkční sociální drama, které nesklouzne ani ke kýči, ani k citovému vydírání a dokonce ani k přehnanostem (kterými trpí především současná dánská kinematografie). Prostě vám to představí Fúsiho, poněkud fyzicky i psychicky "divného" chlapíka a pak už je na vás, jak na vás jeho život zapůsobí a co ve vás zanechá za dojmy a názory. Mě to navzdory některým varovným komentářům nepřišlo tak depresivní, spíš smířlivé směrem k Fúsiho charakteru. Od života nechce moc, jen modely bitev druhé světové, metal a stálou práci, ale všichni mu do jeho stylu života kecají a tak se dá čekat, že podlehne nátlaku a samozřejmě se to zvrtne. A jak už to v realitě bývá, ne zrovna k dobrému. Fúsi je dobrák od kosti, tak trošku prosťáček, který se pro ostatní rozkrájí a udělá cokoli, i když jsou někteří vůči němu poněkud hnusní. Bere ale svůj život tak, jak je a nepřišlo mi, že by v něm byl vyloženě nešťastný, vzhledem k tomu, že si svoji situaci nejspíš plně neuvědomuje. Podstatné je, že má zkušenost, kterou tak trochu potřeboval a možná si po ní víc uvědomí sám sebe. Pohled na něj je silně neutrální a přesto psychologicky komplexní, tudíž dokonalý k tvorbě naprosto svobodného vlastního názoru na něj a jeho okolí. To cením nejvíc, jelikož mnoho podobných filmů se diváka snaží vší silou vmanipulovat do určitého pohledu a ospravedlňovat tak vše špatné/dobré, co daná postava udělá (podle pojetí). Jen mi teda Fúsi až moc připomínal typické hlavní postavy z knih Carltona Mellicka III, jen samozřejmě ani trochu neskončil tak extrémně jako v Mellickových bizarních fikcích. Dojmy mám ale nadprůměrné a spokojené, není to ani moc chladné, ani moc vyděračské, tudíž jsem spokojený. A cením i občasný, ale perfektně drsný humor. Jen teda hudba mohla být jiná a ne tak občasně přehnaně pochmurná... Slabé 4* (10.07.2024)

Pokud máte rádi filmy se zasmušilou krajinou a zasmušilými lidmi, kteří dlouho nic neřeknou, je to pro vás to pravé. Jestli oblibujete filmy, kde se toho moc neděje, jste opět na správné adrese. Snímek je seversky surový, upřímný, výborně vykresluje lidské charaktery (zasmušilé, nečernobílé, s problémy), ale zábavy si u něj moc neužijete. O tom, jak se umí otisknout do diváka, bych mohla vyprávět! Dívala jsem se na něj a až v poslední třetině jsem si při jedné scéně vzpomněla, že už jsem ho jednou viděla. SHRNUTÍ: Některé vztahy jsou předurčené ke krachu, i kdybyste se přetrhli. (17.07.2019)

Dagur Kári si mě zase ochočil. Fúsi je dobrosrdečný čtyřicetiletý medvídek, co žije s mámou, ve volném čase si vybarvuje modýlky tanků, s kámošem ve sklepě rekonstruuje známé bitvy druhé světové války a sem tam dá pozor na holčičku od vedle. Jenomže čert mu do toho jeho pohodlného skleníku nasadí ženskou. Vedle dánského Mazla další výborný kousek pojednávající o společenských outsiderech uzavřených v obřím těle s křehkou duší. (25.01.2017)

Judd Apatow Island Edition minus humor (fakt tam neni). Nemůžu se zbavit vize a la Muž z Acapulca, kdy mrazivého večera se Dafuru Kárimu zkurvil kotel a přivolaný opravář byl tlustý mlčenlivý vousáč, kterému oprava trvala tři hodiny, řekl si o nehoráznou sumu, hodinu po jeho odchodu kotel zase odešel a telefonicky mu bylo řečeno, že dříve nežli zítra se k tomu již nikdo nedostane. A tak vrcholně nasraný Kári tráví celou noc u klávesnice, zabalený do deky a píše scénář, kde brodí nebohého opraváře jezerem hoven, dokud se neunaví natolik, že položí čelo do klávesnice a ve spánku ještě jednou, dvakrát převrátí hlavu, čímž strašlivou náhodou na konci textu vytanou slova "náznak úsměvu". Jinak se mi ten neustálý sadismus proti protagonistovi nechce vysvětlit. Kári vytvářel variace na příběh o Jobovi již ve své prvotině Noi Albinoi. Tam si ale uměl hrát ze scénářem, neúměrné házení klacků pod nohy mnohdy zvrátil do úplného absurdna a po zásluze trestal své postavy, které si o to tak trochu říkaly. Ve Fúsim se pracuje s úplně pravěkou strukturou vyvolávání dojetí skrze ošklivého tichého asociála, který aniž by se jakkoli bránil, dostává naloženo od všech a všeho. Jednotlivé scény řvou po divácké reakci tím, jak si protagonista hraje s malou holkou, chová koťátko nebo se ve své morbidní obezitě navlíkne do obleku a snaží se objektu svého zájmu mrmlaje vysvětlit, že jí koupil zájezd do Egypta. Primitivně nepříjemný zážitek. (10.05.2016)

A zase ten Island, se svoji typickou atmosférou, se svým typickým filmem a hlavně hrdinou, který zaujme a kterému fandíte. Gunnar Jónsson hraje Fúsiho velice dobře, navíc často pouze mimikou, protože slovy Fúsi šetří. Přesto je to právě on, kdo dělá tento film zajímavým, příběh je totiž jednoduší a vlastně ne zrovna originální, ono se toho o outsiderech doby příliš originálního natočit nedá. Dagur Kári do jinak dramatického děje vhodně zakomponoval i několik komediálních prvků, které příběh občas trochu odlehčí... občas. Jinak je Fúsi jedna velká deprese, i když ne na každého musí film takto působit. Já už při sledování hodně přemýšlel a po skončení snad ještě víc... 80% (09.10.2016)