Fúsi

Dagur Kari je jednotkou na mojom zozname neobľúbených režisérov. Preto som sa Fúsimu dlho vyhýbal. Je tu načrtnutých viacero zaujímavých tém (vzťahy, šikana na pracovisku), ktoré sú podľa mňa úmyselne rozvíjané primálo, čo je veľká škoda. Dagur má takmer v každom filme za hrdinu dosť nesympatického outsidera. Spočiatku to vyzeralo, že sa mu konečne podarilo natočiť plnokrvný mainstream. Žiaľ, je to zase iba studenokrvný islandský art. (17.04.2016)

...neviem, kedy naposledy a či vôbec, vo mne vzbudila fiktívna filmová postava toľko ľútosti ako Fúsi. A možno ani nebol tak fiktívny...smutné a veľmi uveriteľné, možno až na tú intímnu chvíľku s blonďavou Sjöfn, ale nebudem sa v tom hrabať. Nenápadný film s nenápadným koncom. Zrejme už sa budem na ľudí ako Fúsi pozerať trošku inak. (05.04.2017)

Skvělé islandské drama, u kterého mi celou hodinu a půl bylo Fúsiho hrozně líto. Jenže on si to životní neštěstí tak trošku přivolával sám tím, že s okolím příliš nekomunikoval a ještě k tomu těžce vyjadřoval své pocity a emoce. Na druhou stranu jsem ho, alespoň očima, stále tlačil k nějakým výkonům a ty se přeci jen ve filmu objevily. Jestli to mělo smysl musíte posoudit sami tím, až tento film shlédnete. Osobně si myslím, že Fúsi v mém srdci chvíli zůstane. A stejně tak i herec, který Fúsiho zahrál skvěle. (19.07.2016)

Viete hovno. Cely život čakáte na duchovného partnera a keď konečne pride, hneď viete že je to cvok. Spravíte čokolvek pre jej zmenu, aby ste to popreli vnímanie okolia,ze ste jednoducho magor. Ale len oddalujete nevyhnutne. Ta ženská je proste cvok... Jedine riešenie je ísť každý vlastnou cestou. Inak minimálne jedna duša ukončí svoju púť... (31.08.2023)

Veškerý úspěch tohoto filmu je zakomponován v lítosti, kterou k hlavnímu hrdinovi zvládli diváci chovat. Z tohoto pohledu odvedli tvůrci vynikající práci. Povedlo se jim to hlavně proto, že nepřipravili příběh o žádné pohádkové bytosti, nýbrž o člověku, který by klidně mohl existovat a téměř jistě i existuje. Příjemná sonda do života jednoho hrozně hodného člověka, přičemž hodný je v dnešní společnosti synonymem pro hloupý, který ke všemu nepobral mnoho krásy, takže byl tím nejvhodnějším terčem pro zahojení komplexů celému svému okolí. Celý snímek divák sleduje jeho zoufalý pokus najít si své místo ve společnosti, která pro něj místo zkrátka nemá. Kdo má chuť na příval deprese a bezmoci při popohánění hlavního hrdiny ke správným rozhodnutím (alespoň očima), tak ten by si film mohl vychutnat. Bohužel, hlavní hrdina nemá pouze dobré srdce, ale je i hrozně nudný. Obtloustlý pán chodí od ničeho k ničemu a není mu rozumět jediné slovo. Do toho všeho zní tóny smutné melancholické hudby. Příběh je neskutečně stereotypní. Kromě nekonečné lítosti ve mne vzbudil snímek i nekonečnou nudu, proto nedám více než 2 hvězdy. (05.04.2017)