Fúsi

Od Islandu toho už moč nečekám, cenama ověnčená povídková pavučina Vonarstræti byla naivní a so 90s, Berani fajn, ale Un Certain Regard to nemělo vyhrát ani omylem. O to příjemnější překvápko je návrat odepsanýho Dagura Káriho, kterej natočil film, co v jádru vypadá jako každý druhý islandský dramátko o osamělým podivínovi, ale daří se mu vytvořit uvěřitelnou lidskou horu emocí, křehkosti a panenský dobroty. Film jemnej, bez falše a výstřelků, předvídatelný, leč překvapivě dojemný a podmanivý vyprávění o čistý dobrotě. Tender love is blind, jak zpívá Dolly Parton. Fúsi rozhodně patří k nejlepším tamním věcem za poslední (a dlouhý) roky. (21.01.2016)

Viete hovno. Cely život čakáte na duchovného partnera a keď konečne pride, hneď viete že je to cvok. Spravíte čokolvek pre jej zmenu, aby ste to popreli vnímanie okolia,ze ste jednoducho magor. Ale len oddalujete nevyhnutne. Ta ženská je proste cvok... Jedine riešenie je ísť každý vlastnou cestou. Inak minimálne jedna duša ukončí svoju púť... (31.08.2023)

Judd Apatow Island Edition minus humor (fakt tam neni). Nemůžu se zbavit vize a la Muž z Acapulca, kdy mrazivého večera se Dafuru Kárimu zkurvil kotel a přivolaný opravář byl tlustý mlčenlivý vousáč, kterému oprava trvala tři hodiny, řekl si o nehoráznou sumu, hodinu po jeho odchodu kotel zase odešel a telefonicky mu bylo řečeno, že dříve nežli zítra se k tomu již nikdo nedostane. A tak vrcholně nasraný Kári tráví celou noc u klávesnice, zabalený do deky a píše scénář, kde brodí nebohého opraváře jezerem hoven, dokud se neunaví natolik, že položí čelo do klávesnice a ve spánku ještě jednou, dvakrát převrátí hlavu, čímž strašlivou náhodou na konci textu vytanou slova "náznak úsměvu". Jinak se mi ten neustálý sadismus proti protagonistovi nechce vysvětlit. Kári vytvářel variace na příběh o Jobovi již ve své prvotině Noi Albinoi. Tam si ale uměl hrát ze scénářem, neúměrné házení klacků pod nohy mnohdy zvrátil do úplného absurdna a po zásluze trestal své postavy, které si o to tak trochu říkaly. Ve Fúsim se pracuje s úplně pravěkou strukturou vyvolávání dojetí skrze ošklivého tichého asociála, který aniž by se jakkoli bránil, dostává naloženo od všech a všeho. Jednotlivé scény řvou po divácké reakci tím, jak si protagonista hraje s malou holkou, chová koťátko nebo se ve své morbidní obezitě navlíkne do obleku a snaží se objektu svého zájmu mrmlaje vysvětlit, že jí koupil zájezd do Egypta. Primitivně nepříjemný zážitek. (10.05.2016)

Fúsi sa tak trochu tvári ako melancholická, ale príjemná vzťahovka zo severu. Lenže aj napriek tomu, že dve hlavné postavy budete považovať za roztomilé, tak sa im dejú vďaka okoliu nepekné veci. Nemusí sa jednať o nič na prvý pohľad drastické, ale stále viac a viac prehlbujúce prázdnotu v duši a pocit osamelosti. Gunnar Jonsson je islandský Vince Taylor Pruitt a Fúsi islandskou verziou Heavy. Možno by stálo za to na týchto dvoch filmoch porovnať severský a americký spôsob nakrúcania nezávislých filmov o outsideroch. (12.09.2016)

Dagur Kári si mě zase ochočil. Fúsi je dobrosrdečný čtyřicetiletý medvídek, co žije s mámou, ve volném čase si vybarvuje modýlky tanků, s kámošem ve sklepě rekonstruuje známé bitvy druhé světové války a sem tam dá pozor na holčičku od vedle. Jenomže čert mu do toho jeho pohodlného skleníku nasadí ženskou. Vedle dánského Mazla další výborný kousek pojednávající o společenských outsiderech uzavřených v obřím těle s křehkou duší. (25.01.2017)