Fúsi

Veškerý úspěch tohoto filmu je zakomponován v lítosti, kterou k hlavnímu hrdinovi zvládli diváci chovat. Z tohoto pohledu odvedli tvůrci vynikající práci. Povedlo se jim to hlavně proto, že nepřipravili příběh o žádné pohádkové bytosti, nýbrž o člověku, který by klidně mohl existovat a téměř jistě i existuje. Příjemná sonda do života jednoho hrozně hodného člověka, přičemž hodný je v dnešní společnosti synonymem pro hloupý, který ke všemu nepobral mnoho krásy, takže byl tím nejvhodnějším terčem pro zahojení komplexů celému svému okolí. Celý snímek divák sleduje jeho zoufalý pokus najít si své místo ve společnosti, která pro něj místo zkrátka nemá. Kdo má chuť na příval deprese a bezmoci při popohánění hlavního hrdiny ke správným rozhodnutím (alespoň očima), tak ten by si film mohl vychutnat. Bohužel, hlavní hrdina nemá pouze dobré srdce, ale je i hrozně nudný. Obtloustlý pán chodí od ničeho k ničemu a není mu rozumět jediné slovo. Do toho všeho zní tóny smutné melancholické hudby. Příběh je neskutečně stereotypní. Kromě nekonečné lítosti ve mne vzbudil snímek i nekonečnou nudu, proto nedám více než 2 hvězdy. (05.04.2017)

Už úvod, ve kterém si dospělý syn jde radši do vánice hrát s autem na dálkové ovládání (jen aby nemusel doma sledovat matčina nového přítele, jak ji klátí), přesně vystihuje jeho život, povahu a vlastně celý film. Ten je hodně smutný, místy skoro až depresivní (každý objevivší se plamínek naděje brzy něco sfoukne), ale přitom mu nechybí hořký humor (některé scény jsou až groteskní). I přes pomalejší tempo se divák nenudí, neb si rychle oblíbí Fúsiho (skvělý Jónsson), kterému fandí a doufá, že se nakonec přece jen dočká svého štěstí. Na tom je nejsmutnější fakt, že kdyby se hlavnímu hrdinovi všichni (krom věrného kamaráda) nemontovali do života, byl by vlastně docela spokojený ve svém malém, izolovaném, ale bezpečném světě, jenže jakmile se otevře, přichází jedno zklamání za druhým (až se člověk sám sebe ptá, kolik ho asi tak může ještě snést). Fúsi téměř nemá žádný důvod se radovat, přesto se (tuším) 4x za celý film lehce usměje, ale ten poslední úsměv je ze všech nejzajímavější (a nejvíc toho o něm vypovídá). Za mě silné 4*. (05.05.2019)

Fúsi sa tak trochu tvári ako melancholická, ale príjemná vzťahovka zo severu. Lenže aj napriek tomu, že dve hlavné postavy budete považovať za roztomilé, tak sa im dejú vďaka okoliu nepekné veci. Nemusí sa jednať o nič na prvý pohľad drastické, ale stále viac a viac prehlbujúce prázdnotu v duši a pocit osamelosti. Gunnar Jonsson je islandský Vince Taylor Pruitt a Fúsi islandskou verziou Heavy. Možno by stálo za to na týchto dvoch filmoch porovnať severský a americký spôsob nakrúcania nezávislých filmov o outsideroch. (12.09.2016)

Judd Apatow Island Edition minus humor (fakt tam neni). Nemůžu se zbavit vize a la Muž z Acapulca, kdy mrazivého večera se Dafuru Kárimu zkurvil kotel a přivolaný opravář byl tlustý mlčenlivý vousáč, kterému oprava trvala tři hodiny, řekl si o nehoráznou sumu, hodinu po jeho odchodu kotel zase odešel a telefonicky mu bylo řečeno, že dříve nežli zítra se k tomu již nikdo nedostane. A tak vrcholně nasraný Kári tráví celou noc u klávesnice, zabalený do deky a píše scénář, kde brodí nebohého opraváře jezerem hoven, dokud se neunaví natolik, že položí čelo do klávesnice a ve spánku ještě jednou, dvakrát převrátí hlavu, čímž strašlivou náhodou na konci textu vytanou slova "náznak úsměvu". Jinak se mi ten neustálý sadismus proti protagonistovi nechce vysvětlit. Kári vytvářel variace na příběh o Jobovi již ve své prvotině Noi Albinoi. Tam si ale uměl hrát ze scénářem, neúměrné házení klacků pod nohy mnohdy zvrátil do úplného absurdna a po zásluze trestal své postavy, které si o to tak trochu říkaly. Ve Fúsim se pracuje s úplně pravěkou strukturou vyvolávání dojetí skrze ošklivého tichého asociála, který aniž by se jakkoli bránil, dostává naloženo od všech a všeho. Jednotlivé scény řvou po divácké reakci tím, jak si protagonista hraje s malou holkou, chová koťátko nebo se ve své morbidní obezitě navlíkne do obleku a snaží se objektu svého zájmu mrmlaje vysvětlit, že jí koupil zájezd do Egypta. Primitivně nepříjemný zážitek. (10.05.2016)

Realisticky a uvěřitelně podaný příběh ze života tak trochu osamělého, podivínského, ale přesto ryzího chlapíka, s kterým se život nemazlí, ale který umí rány přijímat a s obdivuhodným klidem ustát. Jen drobná poznámka ke zdejší anotaci: použít pro Fúsiho charakteristiku slovo "zavalitý", je, mírně řečeno, eufemismus jako kráva. Já mám zhruba čtyřicetikilovou nadváhu, ale proti tomuhle Otesánkovi jsem Twiggy! (04.07.2019)