Stále spolu

Ano, mnoho lidí pracuje, aby samozvaní profesionální rodiče mohli nakrmit ze sociálních dávek své koktající nesamostatné děti. Více Mlčochů rovná se zkáza společnosti. Dospělí kluci ze sebe sotva dostanou srozumitelnou větu a asi pouze čekají na večer, aby mohli za maringotkou masturbovat a myslet na spolužačku, kterou ze strachu v životě neosloví. Moc pěkná iluze rodiny. (09.12.2015)

Spíš díry než obsah. Ne, že by tvůrci nebyli dostatečně trpěliví. Evidentně strávili s Mlčochy značné množství času a museli nasbírat obří množství materiálu, jenže takhle poskládané to pak neřekne o tématu nic a výsledek je jen kritika despotického přístupu otce rodiny. Proč ne, ale rád bych více do hloubky. Rád bych měl v hlavě po zkouknutí alespoň pár otázek a ne jen jeden vykřičník. Ale kdyby u mě při hodnocení stál Petr na krok, tak samozřejmě řeknu, že jsem šťastný a že se mi to vlastně líbilo. (09.08.2016)

Tomuto dokumentu se dostává ohromné, podle mě nezasloužené pozornosti. Čas potřebný k jeho sledování by se dal využít mnohem účelněji, a to platí i v případě, že byste se rozhodli pro jiný dokumentární titul. Tady jde v podstatě o jedinou věc - líbilo by se mi/nám žít podobně, jako žijí oni? Realizace filmu pak vygenerovala ještě jednu méně očekávanou otázku - co si myslet o otci Mlčochovi? Odpověď na tu druhou otázku je pak nakonec možná ještě důležitější, než ta první - prvoplánová. Starej Mlčoch je (podle mě) idiot a někde na samotě bych se z něj o to rychleji totálně zbláznil. A film? Povrchní. Poznáte to tak, že v rámci diskuze po projekci zazní nekonečná řada otázek a tvůrci mají na všechny odpověď. Do filmu ale tyto informace nezapracovali. Často jistě záměrně. Paní Tomanovou jsem vždycky vnímal jako tendenční, arogantní novinářku. Žena, která má vždycky o všem jasno a vždycky ve všem pravdu mě osobně svým dokumentem prostě a jednoduše nadchnout nemůže. (29.07.2015)

Sebestředný narcistický manipulativní kkt, který se velmi rád poslouchá, si myslí, že je nejinteligentnější a nejmoudřejší na světě, a proto si dává patřičně záležet, aby byly jeho hluboké myšlenky a "originální" názory hodně, a nejlépe pořád, slyšet. Děti velmi šikovné, manuálně zručné, zvyklé pracovat a hodně pomáhat, ale bohužel na úkor socializace (to přece zastane tatínek s maminkou, že), rozvoje vlastního myšlení a vůbec možnosti se vzepřít a obhájit si případný opačný či jen odchýlený názor od toho, který jim (velice neobratnou a průhlednou manipulativní technikou, ale jak to mají ty děti poznat?) vnucuje jejich fotřík. Docela dlouhou dobu jsem se bála, že dítě, které čeká a nakonec porodí nejstarší dcera, snad počala s vlastním otcem, naštěstí mě konec vyvedl z omylu. Tři hvězdičky rozhodně nedávám ze sympatií vůči rodině, ale myslím, že je záslužný, že to někdo natočil. (27.11.2020)

Na tenhle dokument jsem se velmi těšil. Mám rád různé životní alternativy a vždycky fandím těm, kteří se o ně pokusí a bojují proti nepochopení systému. Bohužel se dostavilo spíše rozčarování. Rodina Mlčchová je pozoruhodná, ale fandit jsem jim nedokázal. Vyrobit si svépomocí ručně kytaru, lozit neohroženě po stromech, starat se o vlastní ovce a kozy je sice super. Nicméně nemožnost vyjádřit svobodně svůj názor, nebýt schopný mluvit s cizími lidmi a být nuceně izolován od civilizace už tak super není. Nemůžu se ubránit dojmu, že hlavní slovo u scénáře, ve střižně, zkrátka kdekoli vznikala konečná verze dokumentu měl Petr Mlčoch, který tam nepustil nic, co se mu tam nelíbilo. Stejně jako do světa svých dětí... a to je špatně. Chyběla mě zásadní otázka na děti bez přítomnosti otce. A vám se to tak všechno líbí? A zásadní otázka pro otce. Myslíte si, že forma absolutistické vlády otce jako hlavy rodiny připraví Vaše děti pro život na tomhle světě? No a buď by dokument vůbec nebyl, nebo bychom se dozvěděli něco zajímavého. Takhle je to jen nevyužitý potenciál zajímavého materiálu. (08.01.2019)