Zlatá Sindibádova cesta

Kde slabiny hledat? Tak do jisté míry v příběhu, který je vlastně celkem jednoduchý, i když pravda, alespoň takový mytologický, i když mám pocit, že s mytologií a její geografií si nikdo moc hlavu nelámal. Jsou zde řecké, arabské i indické prvky v jednom. A vypadá to dobře, to zase ne, že ne. Herecké výkony nejsou nijak závratné, ale potěší například přítomnost Martina Shawa, kterého jistě většina českých diváků zná ze seriálu "Profesionálové". Je to představitel Doyla. Ženská hrdinka je zde hlavně proto, že je to kočka, ale tak to přece k dobrodružstvím patří - krásné ženy. "Zlatá Sindibádova cesta" je tak v konečném důsledku další skvělou dobrodružnou podívanou, kde se budete těšit na každý další trikovou scénu, která má přijít. Více: http://www.filmovy-denik.cz/2013/09/zlata-sindibadova-cesta-1973-80.html (22.09.2013)

Malej okřídlenej ďáblík, šestiruká bohyně Kálí nebo bitka mezi jednookým Kentaurem a okřídleným zvířetem s orlí hlavou. Opět překrásná trikařská práce Raye Harryhausena. K tomu okouzlující Caroline Munro s nádherným poprsím a pompézní hudba Miklóse Rozsa, která jede skoro nepřetržitě po celou stopáž snímku. Ze známých tváří se objeví i Doyle z Profesionálů. Dobrodružství se meze nekladou a fantastická cesta do bájné země Lemurie může začít..... (02.09.2018)

Zlatá Sindibádova cesta je kvalitativně na dosti podobné úrovni jako o čtyři roky mladší Sindibád a Tygří oči. Co se triků od Harryhausena týká, opět jde o řemeslně odvedenou a na svou dobu dechberoucí práci - zejména musím ocenit sekvenci s oživlou šestirukou bohyní. Herecké výkony jsou na dnešní dobu už spíše úsměvné a příběh je poněkud šablonovitý, ale za technické zpracování a vesměs slušnou akci si tento film zaslouží diváckou pozornost. (22.08.2019)

Než přišel boom fantasy v 80. let, byla trojice Sindibádovek spolu s "Jáson a Argonauti" snad jediným pořádným zástupcem. Ten první díl z padesátek jsem asi v dětství neviděl a o to víc si ho před pár lety užil. Trojku si pamatuju dobře a druhý díl? Popravdě nebyl jsem si jistý. Ono to totiž první hodinu za moc nestojí - nezajímavý Sindibád závodí o tři části nějakého amuletu se zlým čarodějem Kourou, který akorát koulí očima a stárne, dál je tu pár zbytečných vedlejších postav a sexy holka. Pluje se na moři a nic moc se neděje. Jenže až se začne něco dít, tak to stojí za to a dětské vzpomínky se vrací. Kylop-kentaur, griffin či úžasná šestiruká Kálí, do toho zelení pralidi a parádní finální souboj se záporákem. Zkrátka finální půlhodina na 5*, děj předtím max na 3*, výsledek 4*. PS: K nepoznání změnění "Dr. Who" Baker (Koura) a "Doyle" M. Shaw (námořník Rašíd). Fantasy roku 1973. (27.02.2023)

Princezna Parisa od posledních zaznamenaných peripetií Sindibádova života stačila po šťastném manželství zemřít (aspoň v to optimisticky doufám), Sindibád stačil patřičně zestárnout (vlastně nepatřičně, protože striktně vzato o tři roky), zošklivět a především mu za tu dobu zmodraly oči. I když osobně u mužů světlé, pokud možno modré, oči beru jako příjemný bonus, u Sindibáda (a dalších postav z Orientu) to poněkud ruší. Hned na počátku Sindibád projeví pozoruhodnou zdobivost, když malému okřídlenému ďáblíkovi (který byl proti obloze tak o pět čísel větší, nějak jsem čekala draka, který křídly zakryje celou loď a on to takový čumáček zamračený) ukradne zlatou ozdobu a pověsí si ji na krk. V království Marabia potká jednoho padoucha a jedno maskované dobračisko. Zajímavé, že tady je zlo tak nevábné, to není typická vlastnost zla. Ale je to pohádka. Pak se Sindibád potká s vidinou, vyfasuje jednoho mladého závisláka a protože je duše ušlechtilá, zapracuje jen tak mimochodem na morální nápravě světa. Bytosti temnoty nejsou špatné, ale výskyt Kálí, kentaura a griffa během krátké doby, při současném výskytu jakýchsi Aboridžinců pro mě byl poměrně matoucí. Nemá Indie dost vlastních podivných bytostí, aby nemusela sahat po těch Řeckých? Chtěla jsem napsat něco ošklivého na adresu Margiany, ale ona byla jen dokonalým ztělesněním archetypu křehké ženy potřebující ochranu hrdinsky založeného muže, který jí statečně a neochvějně pomáhá z život ohrožujících lapálií, které by se jí bez něj nikdy nepřihodily, navíc je mimořádně hezká a vlastně mi proti mé vůli byla sympatická, potvora jedna. (14.01.2014)