Trabantem do posledního dechu

Cestopisná část se posunula do pozadí a divák sleduje, jak se trabanty pořád rozbíjejí, jak (ne)projíždějí bahnem a jak pořád někdo padá na motorce, protože jezdí nepřiměřeně daným podmínkám. Ano, trabanty dál spolehlivě frčí a je fajn, že se do filmu dostaly i emoce vztahu Dominiky a Dana, ale není to vlastně něco, co se hodí víc do docusoap opery, než do trabantího filmu? PS: Kika je skvělá a záběry z grilovačky klokaního ocasu stály zato. (03.08.2016)

Natěšenost byla smáznuta neustálým pohledem na to, kterak se trabant spravuje. Prakticky třetina filmu je jen a jen a jen o spravování toho plastového vozítka, jehož bych po shlédnutí tohoto filmu dokázal opravit levou zadní. Absolutně a hlavně citelně zde chybí intro, což je definitivně nepochopitelné. Účastníci výpravy diváka ani nepatrně neinformují o tom, kde že jsou. Vrcholem je povinnost sledovat milenecké hádky. A k tomu všemu ještě patetické kecy o tom, že všechno jde. 68% (07.04.2016)

Cestování je fenoménem dnešní doby. Bodejť by ne, když máme tu demokraciju, tak si klidně i Němci můžou pozvat na školu v přírodě pár Syřanů. K dokumentu mohu za sebe říci, že čím víc jsem těchto domácích videí viděl, tím více mě přestávají bavit. Ze začátku to byl odvážný nápad projet Afriku a pak už se to stala téměř rutinní záležitost, která nepřekvapí. Pochopitelně je tuzex zajímavé sledovat záběry z kapoty vozu trabantu, ale spíše to potěší ortodoxní fanoušky těchto vozů než-li diváka. Jakmile se banda kolem Dan Přibáně dostala z Aussie do Asi yeah (nebo není?), tak už to vytratilo dobrodužnou povahu. No každej máme jinou představu o dovolené, někdo se válí u móře, někde jen honí nesmyslně kilometry, někdo má od obojího trochu. Každopádně nelze autorům upřít, že inspirovali mnohé Čechoslováci k bizardním vyjížďkám po světě. A díky svobodě internetu tyto cesty můžeme vesele dotovat a pak můžeme sledovat podobné "filmy".. (07.09.2017)

Miluju cestování. Miluju bezstarostné putování. Miluju rozhodnutí zažít ty nejstrastiplnější cesty do světa. A dokud nemám možnosti se takovýchto zážitků dočkat sám, miluju je vidět v cestopisných dokumentech či dobrodružných filmech. Dan Přibáň v roce 2009 odstartoval novodobý český fenomén mezi cestopisy svou kdysi ješté zcela nevinnou cestou daleko do pustin střední Asie. Ačkoliv má jeho prvotina ty zcela nejměné pozitivní ohlasy, pro mě to byl ať už jen zásluhou lásky ke kultuře Orientu zcela nejlepší díl a po něm to právě jde již mírně z kopce. Jejich zatím poslední natočená road movie o cestě z vyprahlé Austrálie až do thajského Bangkoku již byla velmi dobře zaopatřena dotacemi ze všech možných stran, pro mě ale právě svou komerčností ztratila to prvotní kouzlo. Koneckonců jiný přístup k nám divákům i cesté samotné z pohledu finančního rozpětí je ve filmu značně poznat. (20.09.2017)

Rychlost Trabantu a Maluchy ani velikost bicepsů Dana Přibáně tomu sice neodpovídají, ale trabantí filmy se svým směřováním čím dál víc podobají sérii Rychle a zběsile, jejíž poslední díly nesou znaky rodinného melodramatu. Od diváka se předpokládá, že jsou mu postavy, tvořící dohromady jednu - občas rozhádanou - mezinárodní rodinu, sympatické, rád s nimi tráví čas a budou ho tudíž zajímat jejich osobní krize a vztahy mezi nimi. Místa, kterými „žlutý cirkus“ projíždí, jsou oproti tomu tlačena stále víc do pozadí. Vyjma pár postřehů k velkému australskému šutru, pohodovému naladění obyvatel Timoru nebo (v kontextu filmu) nepatřičné vsuvky o neblahých ekologických důsledcích dojení palmového oleje, není důležité, kudy se jede, ale kdo sedí za volantem. Skutečnost, že jde kamera sociálním hercům víc na tělo, vychází také z většího zapojení malých kamer instalovaných na motorkách nebo v autech, takže jsme přítomni skoro všemu, co kdo koná. Zážitek z jízdy je díky tomu fyzičtější a intenzivnější, ale zároveň schází větší odstup od bezprostředního prožitku (který letecké money shots nenahradí). Osobně s tím nemám problém, protože mě tenhle sebevražedný oddíl na dvou a více kolech baví (včetně nových členů), ale kdo očekává klasický faktografický cestopis, jakými ČT2 zaplácává většinu všednodenních večerů, a zároveň neviděl žádný z předchozích filmů, bude zřejmě zklamán z toho, jak málo se dozví. 75% (17.03.2016)