Labyrint

Strachovi rozhodně nelze upřít snahu o rozčeření našich stojatých a někdy až zatuchlých, seriálových vod. Seriál s nádechem mystiky a řádění šíleného vraha, to je přesně něco, co krvelačný divák dokáže ocenit. Musím se přiznat, že hlavně na začátku, jsem k téhle početné skupině patřil i já. Nebylo to sice zdaleka bezchybné, ale mělo to drajv, napětí a když k tomu připočtu Zuzanu, v roli tvrdohlavé policistky, byla to přesně tak kombinace na pondělní, pochodový večer. Tohle vše však vydrželo slabou půli a zbytek seriálu se nesl spíše v nevěrohodném a v závěrečných dílech, až komickém duchu, plném strašných dialogů a nelogických věcí, při kterých Dwejnovi vstávaly hrůzou, jeho poslední tři vlasy na hlavě. Ale to jsem ještě stále váhal, zda se nepřidat ke stádu a nedat aspoň tři. Po posledním dílu mě chuť rychle přešla, za což může samozřejmě hloupý scénář a Langmajer se Štěpánkovou, ve svých akčních rolích. Takže to bude za dvě, je mi líto, ale na víc tenhle seriál nemá ani náhodou. (02.09.2015)

Seriál, který si od počátku vysloužil kritiku jak z řad odborníků, tak i laické veřejnosti. I když je kritika v řadě bodů oprávněná, přesto jde v televizní tvorbě o velice zdařilý počin a to nepochybně díky vyzrálé filmařině Jiřího Stracha. O secénáři se diskutovalo v souvislosti s tím, že je překombinovaný, rozhrává víc dějových linek, které pak v konečném výsledku působí rušivě. Předpokládám, že divák usedající k obrazovace neočekává, že uvidí kousek ze života, očekává strhující podívanou, která se pokud možno zcela vymyká tomu, co už někdy v televizi viděl nebo co zažívá denně na ulici a na co by nejraději s chutí zapomenul. Ano příběh je hodně doširoka rozvinutý, pohrává si s mystikou a křesťanskými symboly, opírá se o divácky oblíbenou záhadologii, připomínající Šifru mistra Leonarda. Podařilo se udržet svižné tempo děje, seriál překvapil velmi dobrými hereckými výkony vedlejších rolí, brilantní byla Jana Štěpánková, která si po dobromyslné a poťouchlé babičce Kudrnové a svérázné důchodkyni z Účastníků zájezdu zahrála trošku jinačí kousek. Snímek nabídl zajímavý pohled na církevní osoby a dogmata, zcela nově se otevřelo filmařsky oblíbené zpovědní tajemství, zde ovšem řešeno odlišně než v Polnočné omši nebo ve snímku Je třeba zabít Sekala. Nepředpokládám, že by vyšetřovatelní při běžné praxi vnikali neoprávěněně na cizí pozemek nebo se dopouštěli násilí na právnících a pro strýčka příhodu nosili po kapsách záloží revolver, asi by nám Policie méně pomhala a chránila, mnohem víc by se potýkala s prokurátorem. Kdo nečeká pravdivou story a chce se odreagovat u dobře zrežírované detektivky, nemůže s Labyrintem sáhnout vedle. (13.10.2015)

Jirka Strach natočil temný krimiseriál evropského formátu s výtečnou atmosférou a za tím si stojím i přes některé výhrady, které mám k poslednímu dílu. Coby milovníka krimi a detektivek mě Labyrint nesmírně potěšil. Ostatních šest dílů lze směle označit za vynikající a jsem rád, že jsem mohl seriál vidět zpětně téměř na jeden zátah, protože bych napětím asi nevydržel čekat vždy týden na epizodu. Scénář a celá zápletka je vybudována promyšleně, vždy oceňuji provázanost s nějakou historickou událostí, symbolikou či odkazem. Jen ten poslední díl trošku podrazil těm předchozím nohy. Volba herců je naprosto famózní - Jiří Langmajer je přesně typ do tradiční role životem ošlehaného kriminalisty s neuspořádáným rodinným zázemím. Zuzana Kanócz jej skvěle doplňuje a myslím, že nejeden divák bude zaskočen, že jde o tutéž herečku, jež ztvárnila Lauru v Románě pro ženy. Překvapil mě i Miroslav Donutil, protože v jeho případě jde také o poměrně netypickou roli. Vedle režie, scénáře a hereckých výkonů bych rád vyzdvihnul ještě hudbu, volbu písniček a hlavní znělku, přesně odpovídají tématu a přiléhavě děj a hrůznost některých scén či souvislostí podkreslují. Výtečný zážitek, volné pokračování by bylo více než žádoucí. (20.03.2016)

Nejsem fanoušek detektivní tvorby, popravdě v dnešní době, kdy televizní obrazovka nenabízí v podstatě nic jiného, než krimiseriály, zábavní estrády a nekonečné přitroublé několikaleté seriály, jsem už celkem znechucena při pohledu do TV programu. Na tvorbu Jiřího Stracha jsem ale vždycky zvědavá a nikdy mě nezklame. Týden od týdne s napětím čekám na další díl a jsem opravdu napnutá, nadšená a pohlcená a to po všech stránkách. Seriál je neskutečně vygradovaný, pro mě je tam vše dokonalé, chtěla jsem s hodnocením vydržet až po 7. díle, ale když čtu ty některé hnidopišské komentáře tady, a že jich není málo, už jsem nedokázala čekat. Je to klasika, vše české automaticky někteří háží do stoupy, bez rozmyslu. Jsme opravdu divný národ. Hodnocení poctivě udělím až po posledním díle, i když už teď myslím, že vím, že bych mohla rovnou. Jen by mě zajímalo, proč pan režisér angažoval M. Donutila. Já si nemohu pomoci, ale ten člověk prostě neumí hrát, je strašně nepřirozený. Tady naštěstí nemá co pokazit, ale nemohu se ubránit jistým úvahám, proč sem vůbec byl obsazen :-). (06.10.2015)

Začalo to velmi dobře a pár prvních dílů v podstatě nemělo chybu, od režie, přes hercký koncert Langmajera až po napínavý příběh. Jenže postupně to začalo být čím dál ohranější a nudnější, což vyvrcholilo ještě hloupějším "mega" finále. Takže mé nadšení se postupně propadlo až na průměrných 55%. Je škoda, že to scénárista takhle zpackal. (28.02.2016)