Náhoda

Asi vám bude připadat, že melu ještě víc z cesty než obvykle nebo se pozastavuji nad zcela normálním, ale jsem trošku rozhozená z jedné diskuze, kterou jsem náhodou vyslechla pár hodin před zhlédnutím Náhody. Jeden můj spolužák prohlásil, že kdyby lidi víc četli Baudelaira, mohlo se zabránit holocaustu. Myslel to samozřejmě ironicky, byla to reakce na vyzdvihování Baudelairova pojetí dobra a zla v člověku. Zjednodušeně řečeno má každý v sobě obé, a co se právě projeví, závisí jen na situaci kolem, právě na těch náhodách. Je skutečně možné, že to, čeho se dopouštíme, není předem určeno např. naší povahou, ale přichází zvenku. Dokážu si představit, že kdyby tento film byl trochu jasnější, měla bych z něj i nějaké to trauma (nebo radost?), jak jsem proti vyššímu řízení bezmocná, ale byl na mě příliš komplikovaný. I při plné pozornosti jsem se ztrácela a víc než reflexe doby se mnou cloumala jedna děsná odbarva vlasů. (08.11.2007)

Mírně pesimisticky naladěná Náhoda je zasazena do typicky Kieslowské atmosféry, kterou mám moc ráda, ale celý film mi byl poněkud vzdálený. Komunistickou éru si nepamatuji, takže jsem z filmu neměla ten pravý zážitek. Vše kolem samizdatu a dalších ilegálních činností mi připadalo méně nebezpečné, než to asi ve skutečnosti bylo... možná i trochu nudné a zbytečně dlouhé. (23.11.2006)

„Kdybych nezmeškal ten vlak, nejsem tu teď s vámi.“ Je náhoda koneckonců Bůh, jak to tvrdil Jiří Marek, nebo spíše blbec? Do jaké míry může být prohra či smůla i menší výhrou před další, mnohem větší prohrou/ smůlou? Kieślowského film nabízí v příběhu ze života studenta medicíny Witka nejen ojedinělé zpracování v podobě tří různých variant odvíjejících se od osudového momentu na vlakové stanici, ale i spoustu podnětů k zamýšlení se nad těmi nejsložitějšími a přeci nejobyčejnějšími otázky ze života, který stejně jako od náhod může záviset i od správných rozhodnutí. Kieślowski nabízí otázky, vyústění a případnou odpověď nechává na divákovi. Ačkoliv samotná kamera mě okouzlila hned během prvních scén a již úvodní dialog mezi Witkem a otcem nad léty dozrávání na základní škole ve mě vyvolal silný dojem, do děje s lehce roztříštěným vyprávěním jsem se občas hůře dostával, ale v druhé polovině už mě ta skoro až magická atmosféra (i díky vyprávění formou jakési časové smyčky) v naprosto „nemagickém“ prostředí šedivého socialismu dokonale pohltila. K plné spokojenosti možná akorát na mě Náhoda místy působila trochu rozvláčně, obzvlášť v té první nejdelší variantě a osobně mě vůbec nebavily (natož v tak příběhově a myšlenkově silném filmu) ty postelové a sexuální scény. Určitě jde ale o další Kieślowskeho film, který mě dokázal oslovit, byť moje první setkání s panem režisérem (Amatér) zůstalo zatím nepřekonáno. [80%] (21.08.2021)

Náhodu lze ve zkratce uchopit stěží. Snímek variuje život mladého Witeka v podání Bogusława Lindy. Tři příběhy vycházející z Witekova života, vždy začínají na nádraží a odvíjejí se od toho, zda hrdina stihne či nestihne vlak. Ukazují tak, že jeden okamžik v životě člověka může celý život naprosto otočit. Kieslowskimu se podařilo zachytit dobu, ve které snímek vznikal. Jakousi nehostinnost a chlad, kterého se člověk nezbaví, ať dělá, co dělá. Snímek je jistě poněkud provokativní, protože Witek zde v každé ze svých rolí získává jiná ideová východiska. Shodný je jen fakt, že jako osobnost se chová čestně a poctivě, až to někdy hraničí s hloupostí. Jako poctivý komunista, jako stejně poctivý disident i jako člověk politiku i náboženství naprosto odvrhující však štěstí nenajde a když, náhoda mu je zhatí. Kontroverznost snímku snad potvrzuje i fakt, že nebyl přijat ani disidenty, ani oficiální mocí. (11.08.2011)