Przypadek
Náhoda
Blind Chance
Blind Chance
Režie:
Krzysztof KieślowskiScénář:
Krzysztof KieślowskiKamera:
Krzysztof PakulskiHudba:
Wojciech KilarHrají:
Bogusław Linda, Tadeusz Łomnicki, Zbigniew Zapasiewicz, Boguslawa Pawelec, Marzena Trybała, Jacek Borkowski, Jacek Sas-Uhrynowski, Jerzy Stuhr (více)Obsahy(1)
Obraz generace, která vstoupila do života v mrazivých sedmdesátých letech. Stále ostré Kino morálního neklidu... Tři příběhy s jedním hrdinou představují různé alternativy životního ukotvení mladého studenta medicíny Witeka. Každá z nich se odvíjí od náhody, zda se Witekovi, odjíždějícímu na pohřeb otce, podaří dostihnout ujíždějící vlak. V první povídce se stane aktivním komunistou, v druhé členem disentu a ve třetí si jako lékař plní lidské závazky umrtvený v občanské lhostejnosti. Tři alternativy existenciálního dramatu odhalující bolestnou nemožnost morální volby v nemorální společnosti nabízejí sugestivní obraz života socialistického Polska v letech 1978–81. (Česká televize)
(více)Videa (1)
Recenze (101)
Woody Allen povedal ("skorocitát"): "Je príšerné vedieť koľko vecí v našom živote jednoducho nemáme pod kontrolou". Náhoda- pre mňa vo veľkej miere fenomén ktorý determinuje naše životy, voluntaristi "to" volajú osud, whatever- je to o tom istom! Už len tá odvaha a tvrdohlavosť, natočiť v roku 81 tak otvorene kritický film voči systému je pozoruhodná. K tomu je Kieslowski macher, ktorý pobral toľko filmovej empatie a inteligencie ako minimálne 10 "obyčajných" režisérov dokopy. Náhoda je skvelou psychologickou sondou, ktorá sa odohráva v nešťastnom období zvráteného socializmu (ale mohlo sa to odohrávať hocikedy a hocikde, tá základná myšlienka je aplikovateľná na všetko!). VŠETKO v tomto filme je vynikajúce, (bol) som nadšený a záverom úplne konsternovaný! Že by naj film od Kieslowskeho?:) ()
Vytýkat skvělému filmu hloubku, myšlenku, skvělé zpracování i mimořádný výkon hlavního představitele tvoří dohromady soubor postřehů, které se vzájemně popírají. Pochopit v tomto případě znamená pracovat na sobě samém. Pracovat na sobě samém znamená seberozvoj a sebevzestup. Bohatství osobnosti se dříve či později zákonitě vyjeví jako posun v profesionalitě bez ohledu na druh povolání. Ale to jen tak na okraj. Tři souběžné sondy do polské společnosti posledních měsíců působení Gierkova vedení PSDS jsou hlubokými vhledy do jevu, se kterým zápasíme dodnes: do postkomunistického syndromu. Film - respektive Kieslowski - jakoby v tomto ohledu předjímal i náš polistopadový vývoj a jeho zákruty. Klikatá statečnost a kulhavá ctnost jsou asi nejpřípadnějším vyjádřením těchto ne katastrofických, ale daleko spíše kocourkovských stránek života zemí někdejšího sovětového vnějšího impéria. Klikatá ani nahodilá není ale kvalita NÁHODY. Ta je naopak i v tomto případě již dnes nadčasová. Také pro nás Čechy. ()
Přepsáno v únoru 2019. Náhoda je dalším z filmů Krzysztofa Kieślowskiho, který musel několik let čekat, až vykoukne na svět v okleštěné, a dnes známé, podobě. Náhoda je existenciální pohled filmového tvůrce, který si pohrává s nejistotou a absurditou života. Náhoda je srovnáním tří variant životních postojů dobového života komunistického Polska. Představuje možnost aktivní, rezistentní a pasivní a nepřestává věřit na prostou lidskou slušnost, byť je samotná víra zdeformována do pouhého torza naděje. Žádná z cest se nevyhne zklamání, ani přehodnocování životních hodnot. Náhoda je hledáním a niterným zkoumáním morálních postojů a životních hodnot uprostřed nekompromisně výhružného stavu politického uspořádání společnosti. Hlavní postavou odlišných životních cest existencialismu je Witek Długosz (velmi zajímavý Bogusław Linda), student medicíny, vyrovnávající se se ztrátou otce. Náhoda formuje jeho budoucí kroky. Buduje, stoupá, přesto stále naivně věří v morálku. Podporuje druhou stranu, přesto touží především po osobním štěstí. Stojí mimo politické vášně, přesto se ho vše osobně dotýká a ovlivňuje. Důvěřivost je předností i slabinou. Witekovou ženou aktivní cesty je Czuszka (pozoruhodná Boguslawa Pawelec), jeho první láska a aktivní členka nelegální opoziční strany. Witekova naivita je rozhodující pro zachování vztahu odlišných politických postojů. Dlugoszovou láskou rezistentní verze je Werka (elegantní Marzena Trybała), sestra jeho kamaráda z dětství. Vztah je nejživočišnější, potřebuje se chvíle k načerpání dalších sil ke zvolenému způsobu života i k poznání nejúplnější svobody. Ženou pasivní možnosti je Olga Matwiszyn (zajímavá Monika Gozdzik), Witekova spolužačka z vysokoškolských studií medicíny. Život se opájí svým rodinným štěstím a úzkostlivě se vyhýbá všem náznakům čistě osobního postoje k politické situaci. Poklid a spokojenost je hlavním životním cílem. Důležitou postavou Witekova aktivního zapojení je Werner (velmi dobrý Tadeusz Łomnicki), starý komunista s vlastní zkušeností nespravedlnosti politického uvědomění. Přesto, a možná právě proto, je jeho podpora oficiálním strukturám nejpohodlnějším způsobem života. Výraznou postavou je Adam (vynikající Zbigniew Zapasiewicz), přední komunista, Wernerův dlouholetý kamarád a Witekův mentor při jeho stranické cestě vzhůru. Neohroženě jde za svým přesvědčením výhodnosti moci i pomocí obratné rétoriky a chlácholení. K výraznějším postavám patří také děkan (zajímavý Zygmunt Hübner) lékařské fakulty lodžské univerzity. Je ušlechtilým mužem, přesto se nepříjemné konfrontaci s politickou mocí nedokáže vyhnout. A je zde Witekova stará teta (příjemná Irena Byrska), bývalá aktivní komunistka a domácí svého synovce v jeho rezistentní životní verzi. Z dalších rolí: aktivní člen opozice a na vozík upoutaný katolický kněz Stefan (sympatický Adam Ferency), obratný přední člen komunistického svazu mládeže (dobrý Jerzy Stuhr), přední člen vzbouřených narkomanů v léčebně (Piotr Skarga), Witekův spoluvězeň a romantický člen opozice Marek (Jacek Borkowski), Witekův kamarád z dětství a Werčin bratr Daniel (Jacek Sas-Uhrynowski), komunistickými pohůnky agresí zastrašovaná starší žena (Stefania Iwińska), či ošetřovatelka Witekova otce Kasia (Kazimiera Nogajówna). Náhoda je svíravým pocitem doby v zajetí komunistického diktátu života. Nenabízí rozhřešení, dotýká se víry i její ztráty a kresli neměnnost postojů. Ani pasivita a čisté soukromé zaměření není osvobozující pro morální hodnoty. Náhoda je noční můrou před smrtí a pochmurným stavem doby. Jedinečné existenciální uchopení si pohrává se souvislostmi. () (méně) (více)
Asi vám bude připadat, že melu ještě víc z cesty než obvykle nebo se pozastavuji nad zcela normálním, ale jsem trošku rozhozená z jedné diskuze, kterou jsem náhodou vyslechla pár hodin před zhlédnutím Náhody. Jeden můj spolužák prohlásil, že kdyby lidi víc četli Baudelaira, mohlo se zabránit holocaustu. Myslel to samozřejmě ironicky, byla to reakce na vyzdvihování Baudelairova pojetí dobra a zla v člověku. Zjednodušeně řečeno má každý v sobě obé, a co se právě projeví, závisí jen na situaci kolem, právě na těch náhodách. Je skutečně možné, že to, čeho se dopouštíme, není předem určeno např. naší povahou, ale přichází zvenku. Dokážu si představit, že kdyby tento film byl trochu jasnější, měla bych z něj i nějaké to trauma (nebo radost?), jak jsem proti vyššímu řízení bezmocná, ale byl na mě příliš komplikovaný. I při plné pozornosti jsem se ztrácela a víc než reflexe doby se mnou cloumala jedna děsná odbarva vlasů. ()
Jestli v reálné skutečnosti opravu existuje jakási smyčka ubíhající na různé strany, tak mě Kieslowski zděsil, že můžu ztratit víc než pouhý jeden vlak. Nosná myšlenka Náhody je neuvěřitelně mocná a působivá a společně s přiměřeně politickým a morálním apelem má ohromnou sílu ve výpovědi. Titulní hrdina má možnost volby omezenou, ale i pokud volí, dostihne ho další náhoda. Krzysztof Kieslowski pouze lacině nezneužíval perfektní látku a skrz tři diametrálně odlišné roviny opět ukázal, že je talentovaný tvůrce i krutý stratég. S pomocí působivé hudební znělky vytváří velkolepý dojem v cyklické situaci, a přesto, že přibližuje Polskou realitu politické totality, nedovoluje zahraničnímu divákovi, aby se nudil. Za takový výkon si zaslouží obdiv. ()
Galerie (29)
Zajímavosti (2)
- Ačkoli se film dokončil už v roce 1981, z důvodu politické cenzury se své premiéry dočkal až v roce 1987. (džanik)
Reklama