Než jsem tě poznala

Fantastická vztahovka. Není to tak komplexní a osudové, jako třeba rok staré Age of Adeline, ale Emilia Clarke hraje snad nejsympatičtější trubku pod sluncem a to vůbec není k zahození. Emocionální nálož par excellence. Neřešit zda je to OK ze života nebo není, just enjoy the show. A jelikož jsme v době, kdy všechny žánry musí být superchytré a superfundované, idealně koncepčně převratné, či alespoň inovativní, tak tahle svěží oldschool romantika působí trochu jak zjevení z jiného světa. A v ničem v podstatě inovativní není, je jen skvěle vybroušená a natočena s péčí a citem. (15.08.2016)

Proč se to, proboha, vlastně jmenuje Než jsem tě poznala, když je to celé o tom Když jsem tě poznala? Film se řadí ke kýčům, které se neštítí vydírat na plné čáře a k dobru se mu dá přičíst jen, že to nezastírá. ___ Příběh se odehrává v jakémsi z reálu vytrženého prostředí, kdy vše je neustále zalito sluncem a pestrými barvami. A to včetně hrdinova postižení, které znamená jenom tolik, že sedí na vozíku a sluší mu to. Neukáže se nic, co by mohlo narušit falešně vybudovanou idylu – jak jí, jak chodí na záchod, jak mu ztráta hybnosti zákonitě vzala veškerou intimitu a musí se ve všem spoléhat na ostatní …. Tak tohle neuvidíme. Místo toho tu máme jednorozměrné postavy charakterizované jedinou vlastností: Ona – roztomile střelená, On – rádobycynik s dobrým srdcem pod slupkou, Její otec – prostý, leč milující, Jeho matka – starostlivá … atd. Ach jo, ani v rámci žánru kýčovité romance tomu nedokázali dát nic víc než jen stokrát viděnou rutinu. Film je tím až otravný. Navíc je jeho poselství příšerné – když jsi na vozíku, tak nemáš žádnou cenu a je zbytečné se o něco snažit. Takováto myšlenka, která má jen podpořit tupou romanci, je zvrácená. ____ Ale nejsem cílovka, a když jsem odcházela z kina, tak na rozdíl ode mě skoro všichni brečeli dojetím. Ach jo. (02.08.2016)

Vím, že je to klišé, ale já mám tyhle romanťáky prostě ráda. Asi proto, že vím, že realita je tomu naprosto vzdálená a já jsem snílek, co rád čerpá do své fantazie. Tento film má moc nádhernou hudbu na pozadí a soundtrack také není vubec špatný. Plus jsou mi postavy hrozně sympatické - hlavně Louisa, její ztřeštěná povaha a vůbec celkový charakter se mi sem nesmírně hodí. Myslím, že se tvůrcům se velice dobře podařilo zpracovat knižní předlohu. Bylo krásné sledovat vývoj obou hlavních postav a jejich vzájemného vztahu. - "You are pretty much the only thing that makes me wanna get up in the morning." (01.03.2018)

Mohl by to být další příběh o Popelce, jen s tím rozdílem, že její bohatý princ je paralyzovaný, ale tvůrci řekli ne. Jsem na vážkách, jestli mám jejich příběhová rozhodnutí chválit. Na jednu stranu bych zkrátka po lidské stránce chtěla tu další verzi Popelky vidět. Na druhou stranu tak vznikl o něco originálnější film, s jehož poselstvím o všemožné svobodě volby se nemůžu úplně ztotožnit. Jinak - velmi britská romantika, kde konečně uvidíte Daenerys Targaryen a Tywina Lannistera v jedné scéně :) (28.07.2016)

Zatímco se všichni modlí, aby nevznikl americký remake Intouchables, určitou náhražku jsme dostali hezky po anglicku. Tedy teď bych křivdil knize, kterou jsem samozřejmě nečetl a ani to neplánuji a možná právě proto jsem si i celkem užil film. Po poměrně nuzném začátku a ubezpečení ve fakt, že koukám na tu nejromantičtější limonádu bez absolutně žádného reálného základu jsem přistoupil na režijní hru jinak sterilních romantických dramat podle knižní předlohy a své tomu napomohla i Emilia Clarke, která je místy roztomilá a místy nebetyčně otravná. Ale jo, v rámci určitých mantinelů řemeslně poměrně zručná jednohubka na sobotní rande, navíc poměrně snesitelná...7/10 (15.08.2016)