Padesátka

Zklamání ani náhodou, přes počáteční nedůvěru to Kotek dokázal. Nedosáhnul sice podobné kvality jako kolega Mádl se svou rodinnou komedií Pojedeme k moři, ale díky chytře napsanému příběhu Petra Kolečka přinesl zimní vánoční mírně inteligentní podívanou o tom že na horách to mají ti lidi prostě jinak. Tam se nic moc neřeší, snad leda jednoho naštve když mu mladej pražskej prasák obtáhne starou nebo když si někdo vymyslí rakovinu, aby motivoval svýho syna k dokončení slavného závodu. Běžkařem se člověk prostě rodí. Docela se mě to líbilo a spokojenost se dostavila. 55% (02.01.2016)

Uznávám, že jsem se trošku bál toho, že scénář měl na starosti Petr Kolečko. Když něco píše sám, tak to nebejvalo úplně ono (Kdyby byly ryby, Marta a Věra), ale tenhle film mi názor na něj zase otočil o 180 stupňů. Padesátka je totiž výborná! Možná je trošku víc sprostá, než je u komedií obvyklý, ale pořád je to v hranicích, které se dají bez problémů ustát. A není nic jednoduššího, než všechno hodit na hory. Udělal bych to samý! Každopádně bláznivej příběh, kterej se z komedie ke konci trošku překlápěl na drsný drama, ale i výborní herci, mi udělali obrovskou radost. Třeba takovej Ondřej Pavelka se ve své postavě vysloveně našel. To já jsem se na druhou stranu nenašel v tom zdejším hodnocení všech možných nedodělků, kteří dřív, než tenhle film šel do kin, tady Padesátku setnuli jako svině. Evidentně se jedná o nějaký zabeďarovaný asociální případy, kteří mají problém ustát trošku drsnější humor. Protože ten tady je a je kurva na úrovni! (30.12.2015)

Dlouho jsem se Padesátce vyhýbal a to více jsem nyní, kdy ji vidím po roce od premiéry, překvapený. Neskutečně jsem se celou dobu bavil a ani v nekomických situacích tahle komedie dech neztrácela. Z českých herců je tu výborná plejáda a za mě je to prostě výborný úlet, který špatně hodnotit nedovedu. (21.12.2016)

"Mám úplně rozmrdanej krmelec !!" ;) Kotek a jeho Tele Tele ve filmu.. Totiž v žánrově neujasněném patvaru.. O Kolečko víc nebo míň a nemuselo jít o promrdanou, totiž promrhanou, příležitost.. Adaptovat divadlo neplatí za vůbec jednoduchý úkol, zvlášť když divákovi nestačí se jen mlátit do kolen smíchy, kdykoli někdo řekne mrdat.. (25.11.2018)

Na startu padesátého ročníku krkonošské Tříkrálové padesátky je početné pole běžkařů. Příběh se věnuje jen dvěma z nich, Jurovi a Janovi, přičemž drtivá většina děje se odehrává mimo trať, konkrétně v horské hospodě horala Pavky Bulána, svérázného samorosta značně srostlého s horským prostředím i naturelem, co s obsesí sobě vlastní ctí tradice závodu, a který svého syna Juru ustavičně plísní a peskuje za to, že nebyl schopen letošní závod dokončit. Ten trpí "vysokohorským" přetlakem semene, když s oblibou klátí na netradičních místech místní padesátileté feny, což se mu i vymstí. Do osudů figurek zasáhnou nejen nečekaná a postupná přiznání a odhalení, čímž se vzkřísí vzpomínky na příjemnou i nepříjemnou minulost, ale svému dostojí i negativní věštba z hrníčků, která má jedné z postav přivodit osudovou smrt. Číslo padesát hraje ve filmu svoji ne nepodstatnou roli. Ačkoliv debutujícímu Kotkovi chybí do této číslovky hodně let, projevuje se na režijním postu jako starý mazák, který si s problematickým scénářem Petra Kolečka v převážné většině ví rady, akorát nedokáže filmu dát permanentní směr. Nejméně do poloviny je film originálně a svěže nahláškovaný, postav přibývá, jejich osudy jsou postupem času nečekaně provázané. Zavítá se i do jejich retro vzpomínek, které koketují s groteskou. Jenže děj se zasekne v horské hospodě, zkazí se počasí, ve statickém ději o třech postavách v popředí (Pavelka-Prachař-Taclík) začne přibývat vážnějších momentů, které by potřebovaly i samostatnější i obšírnější rámec rozboru, na který není čas. Většina herců pochopila, co po nich režisér chtěl. Zradil je často zvuk, který nekvalitně, ne vždy srozumitelně, reprodukoval jejich repliky. Taclík je o 11 let mladší než Cibulková, přesto hraje jejího syna. Tomicová s Malým vytvořili manželský pár, není tajemstvím, že jsou manželé i ve skutečnosti, herec Dulava hraje postavu, která se ve filmu jmenuje Dulava, Stašová nadabovala místní handicapovanou ženu, do jejíž tváře nepohlédneme. Scénář nepředstavoval vrchol scenáristické práce, hlavně ne všechno se dokonale promísilo, aby vytvořilo kompaktní celek. Divadelní i televizní minimalismus záhy v plné míře prosákl do dějových rovin, které vytahoval velmi neotřelý režijní přístup. Nechyběl cit pro obrazové ztvárnění, horská krajina je pečlivě romanticky zasněně, nevyzpytatelně nebezpečně i příjemně temně nasnímaná. Docela by mě zajímalo, do čeho by se Vojtěch Kotek režijně pustil příště. 60% (29.04.2016)