Padesátka

Na startu padesátého ročníku krkonošské Tříkrálové padesátky je početné pole běžkařů. Příběh se věnuje jen dvěma z nich, Jurovi a Janovi, přičemž drtivá většina děje se odehrává mimo trať, konkrétně v horské hospodě horala Pavky Bulána, svérázného samorosta značně srostlého s horským prostředím i naturelem, co s obsesí sobě vlastní ctí tradice závodu, a který svého syna Juru ustavičně plísní a peskuje za to, že nebyl schopen letošní závod dokončit. Ten trpí "vysokohorským" přetlakem semene, když s oblibou klátí na netradičních místech místní padesátileté feny, což se mu i vymstí. Do osudů figurek zasáhnou nejen nečekaná a postupná přiznání a odhalení, čímž se vzkřísí vzpomínky na příjemnou i nepříjemnou minulost, ale svému dostojí i negativní věštba z hrníčků, která má jedné z postav přivodit osudovou smrt. Číslo padesát hraje ve filmu svoji ne nepodstatnou roli. Ačkoliv debutujícímu Kotkovi chybí do této číslovky hodně let, projevuje se na režijním postu jako starý mazák, který si s problematickým scénářem Petra Kolečka v převážné většině ví rady, akorát nedokáže filmu dát permanentní směr. Nejméně do poloviny je film originálně a svěže nahláškovaný, postav přibývá, jejich osudy jsou postupem času nečekaně provázané. Zavítá se i do jejich retro vzpomínek, které koketují s groteskou. Jenže děj se zasekne v horské hospodě, zkazí se počasí, ve statickém ději o třech postavách v popředí (Pavelka-Prachař-Taclík) začne přibývat vážnějších momentů, které by potřebovaly i samostatnější i obšírnější rámec rozboru, na který není čas. Většina herců pochopila, co po nich režisér chtěl. Zradil je často zvuk, který nekvalitně, ne vždy srozumitelně, reprodukoval jejich repliky. Taclík je o 11 let mladší než Cibulková, přesto hraje jejího syna. Tomicová s Malým vytvořili manželský pár, není tajemstvím, že jsou manželé i ve skutečnosti, herec Dulava hraje postavu, která se ve filmu jmenuje Dulava, Stašová nadabovala místní handicapovanou ženu, do jejíž tváře nepohlédneme. Scénář nepředstavoval vrchol scenáristické práce, hlavně ne všechno se dokonale promísilo, aby vytvořilo kompaktní celek. Divadelní i televizní minimalismus záhy v plné míře prosákl do dějových rovin, které vytahoval velmi neotřelý režijní přístup. Nechyběl cit pro obrazové ztvárnění, horská krajina je pečlivě romanticky zasněně, nevyzpytatelně nebezpečně i příjemně temně nasnímaná. Docela by mě zajímalo, do čeho by se Vojtěch Kotek režijně pustil příště. 60% (29.04.2016)

"Horskou službu nevolej. Stejnak budou po Padesátce všichni na plech." Tak řádění opilé Horské služby bylo celkem zábavné, běžecké výkony herců mě taky pobavily a neplodný Famfulík rozhodně měl svoje kouzlo. Jenže to byly takové drobné epizodky v tom drsném horalském příběhu, který mě vůbec nevzal. Snad ještě to věštění z kančích střev stálo za zmínku, ale vyhánění mrazu z duše dam za zenitem mladým klackem mě až tak moc nebavilo a nejhorší na tom bylo, že mi nikdo řádně nevysvětlil techniku soulože v krmelci, protože na tuto informaci je i strejda Google skoupý. (22.11.2016)

Seděla mi poloviční retro stylizace (parodování sedmdesátek) i obsazení, ocením dobré nápady, právě ve scénáři je ale nejvíc znát bezmocnost. Mezi vtipy se povedly spíše ty z kategorie nečerných, amputační a kastrační sráží rating. Pletu se, anebo si do hudby "půjčili" kousek motivu z Krkonošských pohádek? Auto v potoce je navíc. (30.04.2016)

Neskutečná sračka, která je nevtipná, trapná a neuvěřitelně debilní. Nic tam nedává smysl, herecké výkony jsou něco příšernýho, a celé je to prolezlé product placementem. Obludný film, na kterém jsem ani při nejlepší snaze nenašel nic pozitivního - dostatečně varovat mě měla již jména režiséra a scenáristy - nu, nedal jsem na varovné signály, a dobře mi tak. Stupidnější slátaninu jsem dlouho neviděl. (21.05.2017)

Tak tohle bylo docela silný. Padesátka rozhodně není komedie. Je to naopak velmi silné psychologické drama, které ukazuje rozbité osudy mnoho postav, které propojuje podobný osud. Samozřejmě z běžkařského prostředí v Krkonoších. Dvě časové roviny se prolínají a ukazují několik sympatických postav, které semlel čas. Rozhodně jsem ale nečekal takovouhle psychologickou nálož. Rodinou, sexuální, krutou, zimní, smutnou a osamělou. Mě samozřejmě k filmu přivedla Terka Voříšková a chuť objevovat českou moderní scénu. Mě film poměrně slušně emocionálně semlel. Jako první režisérský počin, smekám Vojto. (65 %) (08.08.2021)