Padesátka

Na startu padesátého ročníku krkonošské Tříkrálové padesátky je početné pole běžkařů. Příběh se věnuje jen dvěma z nich, Jurovi a Janovi, přičemž drtivá většina děje se odehrává mimo trať, konkrétně v horské hospodě horala Pavky Bulána, svérázného samorosta značně srostlého s horským prostředím i naturelem, co s obsesí sobě vlastní ctí tradice závodu, a který svého syna Juru ustavičně plísní a peskuje za to, že nebyl schopen letošní závod dokončit. Ten trpí "vysokohorským" přetlakem semene, když s oblibou klátí na netradičních místech místní padesátileté feny, což se mu i vymstí. Do osudů figurek zasáhnou nejen nečekaná a postupná přiznání a odhalení, čímž se vzkřísí vzpomínky na příjemnou i nepříjemnou minulost, ale svému dostojí i negativní věštba z hrníčků, která má jedné z postav přivodit osudovou smrt. Číslo padesát hraje ve filmu svoji ne nepodstatnou roli. Ačkoliv debutujícímu Kotkovi chybí do této číslovky hodně let, projevuje se na režijním postu jako starý mazák, který si s problematickým scénářem Petra Kolečka v převážné většině ví rady, akorát nedokáže filmu dát permanentní směr. Nejméně do poloviny je film originálně a svěže nahláškovaný, postav přibývá, jejich osudy jsou postupem času nečekaně provázané. Zavítá se i do jejich retro vzpomínek, které koketují s groteskou. Jenže děj se zasekne v horské hospodě, zkazí se počasí, ve statickém ději o třech postavách v popředí (Pavelka-Prachař-Taclík) začne přibývat vážnějších momentů, které by potřebovaly i samostatnější i obšírnější rámec rozboru, na který není čas. Většina herců pochopila, co po nich režisér chtěl. Zradil je často zvuk, který nekvalitně, ne vždy srozumitelně, reprodukoval jejich repliky. Taclík je o 11 let mladší než Cibulková, přesto hraje jejího syna. Tomicová s Malým vytvořili manželský pár, není tajemstvím, že jsou manželé i ve skutečnosti, herec Dulava hraje postavu, která se ve filmu jmenuje Dulava, Stašová nadabovala místní handicapovanou ženu, do jejíž tváře nepohlédneme. Scénář nepředstavoval vrchol scenáristické práce, hlavně ne všechno se dokonale promísilo, aby vytvořilo kompaktní celek. Divadelní i televizní minimalismus záhy v plné míře prosákl do dějových rovin, které vytahoval velmi neotřelý režijní přístup. Nechyběl cit pro obrazové ztvárnění, horská krajina je pečlivě romanticky zasněně, nevyzpytatelně nebezpečně i příjemně temně nasnímaná. Docela by mě zajímalo, do čeho by se Vojtěch Kotek režijně pustil příště. 60% (29.04.2016)

Vyplatí se chodit do Rubínu na hry Petra Kolečka, jelikož jsou natolik úspěšné, že se podle nich pak točí filmy. Narozdíl od Zakázaného uvolnění jsem divadelní představení nenavštívil, tak nemám srovnání. U debutů vždy přimhouřím oči, ale u Padesátky mám problém dát více než tři hvězdičky. Nejvíce bych poukázal na žánrovou neukotvenost, jako čistou komedii bych to neoznačil ani náhodou, míchá se toho zbytečně až příliš. Přiznávám, že jsem se párkrát zasmál, ale taky párkrát zakroutil hlavou, např. komediální potenciál postavy Pavly Tomicové se vyčerpal v Snowboarďacích, Jurova úchylka byla nekorektní a to nepatřím mezi upjaté diváky. Na druhou stranu z generace Mádl, Kotek, Hádek, Voříšková, Křenková čiší, že spolu asi fakt rádi hrají a povedl se i hudební výběr. A na závěr stačí říct jen Pavelka - ten v Rubínu září ve více hrách. (04.06.2016)

Co dodat. Česká komedie. Ano zasmějete se. Dokonce i několikrát. Jenže vše je předvídatelné a nezapamatovatelné. Navíc když se do filmu začne vkrádat to co mi češi do komedií vkládáme rádi, tedy něco smutnýho, máte dojem, že už se zase díváte na něco co už jste několikrát viděli. 55 procent. Úplně zlý to není. (09.05.2016)

Nezkoumala jsem ohlasy veřejnosti, leč odhadují na divácky úspěšný film zdatné tepaný kritikou. Osobně bych na takový film do kina nikdy nešla, ale uznávám, že v takové televizi třeba po třídních schůzkách dokáže spolehlivě zlepšit náladu, protože je to tak pitome, až je to vtipné. Obsazení přesně odpovídá filmovému žánru. 😃 (01.06.2016)

Po delší době jsem opět sebral odvahu a zkouknul na nějaký ten český výtvor. Po zajímavém a povedeném filmu Bezva ženská na krku, ani toto není žádné zklamání. Sice jsem se mockrát nezasmál, ale herecky film obstál. Primárně Pavelka krásně svůj part zvládl. Také se mi líbil hojný počet záběrů na krajinu, ve kterých je vidět i malinko slušný rukopis Kotka, který teda můj oblíbenec rozhodně není. Hory jsou prostě hory. Na české poměry celkem solidní podívaná, za mě lehoučký nadprůměr a malinko doporučuji. (28.06.2017)