Čokoláda

Pozoruhodná óda na čokoládu je holdem skutečně svobodnému lidství. Přesně a citlivě položená doba i místo děje (francouzský venkov té doby byl stále tvrzí výrazně katolického konzervatismu v podstatě starého feudálního režimu) přesně postihuje počátek prudkého hodnotového zlomu evropské společnosti, který se mohl udát kdekoliv - v Normandii právě tak jako v Province, v Kalábrii stejně jako v Aragonu, v Edinburghu srovnatelně jako v zapadlé kyperské nebo řecké vsi. Anonymní městečko, které se vědomě nevymanilo ze středověkého krunýře svých hradeb, místo, kde se téměř zastavil čas, reprezentuje jen jedno z posuzovaných pojetí života. Tím druhým je polyteistickou, zčásti ještě totemistickou mytologií podmalované putování dvou poutnic, matky a dcery, jejíž vzpomínka je hlavní dějovou linií neobvyklého příběhu. Konfrontace, která nemá vítěze, protože silnější je vždy ne ten, který ve jménu pýchy bere a odnímá, ale ten, kdo nerezignuje na pokoru a umí přijímat. Protože brát není dávat. Zhruba tak lze vystihnout zdánlivě průzračné mravní poselství tohoto mimořádného filmu. Severák, vítr drsné Skandinávie, vábí k těkání z místa na místa vždy a každého, a hopsavý klokánek dětské fantazie Pantoflíček, ho musí, chtě nechtě, následovat. Po velkém zlomu, po návratu k sobě samému, po odplynutí drsnosti, která skrývá až chlapeckou plachost navenek nesmlouvavě nesmiřitelného aristokratického starosty maloměsta se vlastně nic nemění. Jen lidé jsou tu na sebe milejší a zdvořilejší, pozorněji sledují své úspěchy i nezdary. Stařenská Madona drsného pábení v jedinečném podání Judi Denchové právě tak jako virtuózní magie něžné krásky Juliette Binochové nebo pokorný návrat k smysluplnému, vnitřně bohatému a tvořivému životu trampského tuláka a předchůdce beatniků i hippies v jedné osobě v podání Johny Deppa vedle dalších skvělých výkonů propůjčují tomuto poselství zvláštní neokázalou naléhavost. Naléhavost, která prostotou pravdy i střídmostí formy, v níž ji podává, je zváště působivou. Krajinná dvojkamera Rogera Bratta a Jeremy Brabena uchvacuje jak zasazováním města do jeho krajinného rámce, tak důsledným a důkladným mapováním a vychutnáváním zdánlivě všedních míst jeho ulic a zákoutí (zejména to platí o soše Reynaudova předka před kostelem a radnicí na plácku, který plní funkci centrálního náměstíčka). Vnějšková všednost mnohdy nezasvěceným jakoby nenabízela nic jiného než urousanou, vlastně opotřebovanou všednost; teprve bližší pohled naznačuje, že osobitost a výraznost nejsou zvláštním, ale všeobecným lidským kulturním statkem, který je dostupný pro každého z nás. Oslňující skandinávská obdoba českého čapkovského či fričovského všedního dne na rozhraní věků zůstává trvalým poselstvím-vzpomínkou, která do nás vstupuje spolu s rychle odeznívajícími posledními záběry filmu. (09.11.2008)

Od Lasse Hallströma se mi líbí skoro všechny jeho filmy víc než právě tenhle, ale i přesto Čokoláda ční nad obvyklý průměr romantických melodramat. Surovina uvedená v názvu jako symbol odlišnosti, revolty, boje proti konzervativnímu, úzkoprsému maloměšťáctví, symbol emancipace a myšlenkové svobody? Hmmm, dobré... A velká filmová metafora toho, jak těžké je odříkání, ale že i zhřešit (občas) není zas smrtelný hřích... (27.04.2007)

Čokoláda. Komu by nechutnala tato pochoutka. Ač má různé druhy příchutí, tak je vždy vynikající a člověka uklidní. Neobvyklý název filmu, ale o to s velmi dobrou zápletkou, která se točí kolem čokolády. Pro zopakování. Cizinka se s dcerou přistěhuje do malého města a tam si otevřou obchod s čokoládou. Vyrábějí z ní různé pochoutky, které působí jako afrodiziakum. Starosta města s tím nesouhlasí a dělá všechno pro to, aby obchod zavřela. Je to příjemná pohádka pro „dospěláky“ a samozřejmě také pro ty, kteří mají rádi čokoládu, což je asi většina. Velice se mi líbil „čokoládový“ Johnny Depp. Je až neuvěřitelné, jak je tento herec přizpůsobivý a dokáže věrohodně zahrát každou roli. Film se mi velice líbil a po právu získal 5 nominací na Oscara. (16.07.2008)

Čokoláda - sen každé ženy. Jak si film mohou užít chlapi? Jednoduše, když je dobrý. Film má parádní obsazení. Alfred Molina jako nešťastný starosta, Carrie-Anne Moss jako starostlivá dcera, Judi Dench a samozřejmě Johnny Depp. Sice se objevuje na plakátu, ale ve filmu se ukáže až skoro v polovině. Trošku divné, ale dobře. Jeho role dávno před Piráty, takže vystřihl svojí roli nápadníka skvěle. Tím chci říct, že hraje a nepřehrává. Mezí ním a Juliette Binoche to parádně jiskří. Více takového chemie do milostných filmů prosím! Čokoláda je romantický film s nějakými těmi zvraty a dojemným příběhem o jedné ženě, co se snaží usídlit. Bohužel ve městě kam přijde vařit čokoládu, jí obyvatelé ignorují. Nemám rozhodně problém na tento film koukat znovu. Čokoláda je taková pohádka pro dospělé. PS: Pokud někdo tvrdí, že u filmu (nebo po filmu) si nedal čokoládu, tak mu to nevěřím! (78 %) (05.02.2015)

Byla jsem jednou dotázána, jestli existuje nějaká romantická komedie, co by se mi líbila. Bylo to myšleno jako narážka na to, že zřejmě neexistují žádné romantické komedie, co by se mi líbily. Inu, tato dokonce velmi sladká rozprávka o indiánech, Venušiných bradavkách a tančících maminkách prokazuje opak. Speciální pochvalu myslím film zasluhuje za to, jak vedle velkého plánu věnuje také důkladnou pozornost drobnokresbě. Byl to také jeden z prvních filmových soundtracků, který jsem zařadila do svého výběru poslechové hudby, ne-li zcela první. A poslední půlhodinu přirozeně pokaždé brečím non-stop. -"Don't you dare pity me." (18.11.2006)