Mladý papež

Místy to sice působí jako „jedeme dle zajetého syžetu quality TV za každou cenu“, ale to rozhodně neznamená, že by to bylo na škodu. Ambivalentní postava mladého papeže jakožto echt tmářského katolíka nevěřícího v nic než sebe sama a který své vlastní tápání/hledání skrývá pod rouškou echt tmářského katolictví a mocného nekompromisního starozákonního Boha, jehož lásky jsme nehodni. Pokud si rochníte v machiavelistickém kutí piklů plném dialogových výměn, kdy každá věta je dvojznačná a kdy se pod zdánlivě přátelskými větami o ničem odehrává nevyřčená hmatatelná tenze, ve které má stejnou váhu věta jako mlčení, tak je Mladý papež zcela jistě pro vás. V této poloze totiž exceluje. Problematické jsou zatím občasné WTF pasáže à la CGI klokan, které jsou… Prostě WTF. Také některé postavy příliš šustí papírem, ale výkony to bez výjimky zachraňují. Svébytný Sorrentiniho styl rozpoznáte okamžitě. Občasné náhledy do běžné rutiny života „za klášterními zdmi“ sympaticky civilní, symbolikou (většinou) ne prvoplánové, zdánlivě apolitický papež s jasnou agendou versus politikaření kardinálů skvostně satirické, vypointované přemítání o jsoucnu i Bohu nelaciné, suchý humor trefný, fotbalová Neapol přítomna, podvratné v papežovi jakožto přesném opaku toho současného progresivního, skvělé výkony (korunované duem Jude Law a Silvio Orlando), audiovizuálně vypiplané a dle očekávání nulové, co se dějovosti týká. Tohle je o postavách, nikoli příběhu a zvratech; takový "thriller vnitřní víry". Nedá se však mluvit o vyváženosti zážitku; jsou tu vpravdě božské pasáže stejně jako ty dosti hluché, na kterých je nejlépe poznat, že deset epizod není zcela opodstatněných. To jsou (ne)kvality Mladého papeže v kostce. (09.11.2016)

3,5* --- Sice jsem čekal asi něco trošku jiného, ale nevadí mi to a přesto to byla velmi zvláštní záležitost. Papežem se stal někdo, jehož postoje skoro nikdo nezná a Pius XIII. je rozporuplný ve své nečekané neortodoxnosti i silné konzervativnosti natolik, až to dělá s celou církví kotrmelce. Ze začátku to vypadá, že je Pius pěkný mamrd, smysl to začne dávat ke konci. Byť je to celé trochu přitažené za vlasy, má to několik světlých chvilek, skvělého Juda, výborně to vypadá a má to skvěle vybranou a udělanou hudbu. už jen kvůli těm posledním třem plusům to stálo za to. (05.07.2017)

Těsných, hodně těsných pět hvězd. Děkuji České televizi, že začala Mladého papeže vysílat, jinak bych se k němu dostala kdo ví kdy, přestože má (zatím) pouze 10 epizod. Zpočátku jsem byla trochu zklamaná, čekala jsem něco jiného. Vlastně jsem čekala drsnou satiru, která se věřícím moc líbit nebude. Ale ono ne, tady nevidím nic, co by mělo věřícím vyloženě vadit, možná proto jsem kolem seriálu nezaznamenala žádnou kauzu ani nic kontroverzního. Už od počátku tu však byl famózní Jude Law, se svým naprosto vynikajícím výkonem, jeho Pius XIII si krade většinu scén pro sebe. Jude Law je také hlavním důvodem, proč jsem nakonec přihodila tu pátou hvězdu. Nemohu ale zapomenout ani na další skvělé herce. Líbili se mi i Diane Keaton, James Cromwell a Silvio Orlando, jeho Voiello mě opravdu bavil. K páté hvězdě nakonec určitě pomohly i zmínka o Daft Punku a skvělý soundtrack (především úvodní znělka a výběr songů - např. I'm Sexy And I Know It). Hodně zajímavý seriál, nemůžu než doporučit. Bude někdy ta druhá série? 9/10 (06.12.2018)

Kdyby se to po pátém dílu nerozplizlo na divný pestrobarevný sliz, tak to Sorentinovi tentokrát sežeru. Chytlavý námět vymyslí každý druhý. Neumí to rozvádět děj a pracovat s postavami, které na dlouho mizí, je to neskutečně repetitivní, rozhodně není důvod, aby to mělo deset hodin, vešlo by se to do rozumně dlouhého filmu. Načančaná ztráta času. (28.10.2016)

Ačkoli zde skutečně může divák cítit pocit jakéhosi mírného rozezlení nad neuspokojivým (ne)rozuzlením, je ona rodičovská záležitost, tvářící se jako zápletka a hlavní motor papežova nevyzpytatelného a striktního jednání, v klidu odložitelná na vedlejší kolej. Jedná se o klasicky esteticky působivý Sorrentinův obraz Vatikánu a starobylé instituce, která za svými zdmi ukrývá bohatou směsici jedinců a charakterů, morálních dilemat i pokrytectví. Kromě vizuální stránky a zajímavého servírování teologicko-společenských a psychologických otázek, tkví nejsilnější stránka seriálu v oné nejednoznačnosti, ve které se všechny postavy a okolnosti pohybují a odvíjejí. Hranice mezi dogmatičností a moderností, vypočítavostí a morálností, zlem a křehkostí, mocí a bezmocí, láskou a odstupem se téměř stírají. A když se Jude Law, ono ztělesnění nepochopitelného střetu bigotní agrese a empatického citu zároveň, ono ztělesnění starozákonního i novozákonního v jednom, v papežském odění a za zvuků elektronické hudby prochází se zapálenou cigaretou chodbami paláce plného renesančního umění - kdo by to nemiloval? Jeho projev ze stínu před plným náměstím v úvodu seriálu patří k tomu nejlepšímu, co jsem za poslední dobu viděl. (20.03.2022)