Mladý papež

Ten seriál se na začátku zdá jako mnohem vděčnejší záležitost, než jakou ve výsledku je. Aspoň pro mě to jako celek rozhodně není snadno uchopitelný a skoro ve všech směrech je to úplně něco jinýho, než co jsem čekal - a odpovědi na to, kdo vlastně papež Lenny je, co to je za člověka a o co mu jde, tak dává jenom zčásti. Nejvýraznější a nejkřiklavější pro mě bylo, jak celej ten seriál je o protikladech - je to jeden protiklad a kontrast vrstvenej nad druhej, neustále, znova a znova, v absurdních nebo bizarních kombinacích zdůraňující nepoměry mezi hlásanym a konanym, mezi proklamovanym a zobrazovanym, mezi božskym a přízemním, mezi starym a novym... A mě to obrovsky bavilo (příklady viz níž). Leitmotivem Lennyho příběhu i celýho děje jako takovýho ale je ve skutečnosti Lennyho zoufalý hledání rodičů a trauma z toho, že ho opustili - až vlastně neuvěřitelně přízemní motiv nebo zápletka, ale opravdu na mě ze všeho nejvíc seriál působí ne jako sonda do života vedení katolický církve, ne jako kritika náboženství nebo jako sdělení nějakýho názoru nebo názorovýho směru - minimálně ne na prvnim místě. Na prvním místě mi přijde, že celej Mladej papež v hávu něčeho vznešenýho a velkýho (a hlavně tomuhle navzdory - papežská role, Vatikán, smetánka katolický církve, honosný obřady, rituály a tradice...) je o vlastně normálně zakomplexovanym klukovi, kterej zoufale hledá svý rodiče a touží po jejich lásce, kterej se nedokáže vyrovnat s tim, že ho opustili, a v tomhle jeho hledání jich, Boha i sebe sama se tam vlastně jako taková trochu nadstavba rozvíjej mnohem hlubší myšlenky (spojený právě už s třeba náboženstvim jako takovym atd.), nebo aspoň jejich nástřely - a to naštěstí týkající se i takovejch provokativních témat, který se většinou ve spojení s katolíkama moc neotevíraj. Jako toho "kluka" ho beru právě proto, že on, ač papež, je vlastně ve spoustě ohledech obrovsky dětinskej (nejistej, ale zároveň i zákeřnej nebo malichernej...), což se projevuje i v tý jeho wtf interakci s dětma (např. to infantilní oplácení vyplazenejch jazyků, nemotorný upuštění mimina na zem atd.) nebo v tom, jak se všechno točí jen kolem něj a jen podle něj. Navíc a zároveň si ale uvědomuje svou inteligenci i charisma a vyčůraně toho zneužívá - nic, co by se většiny zbytku populace nijak netýklo, jen Lenny je k tomu všemu ještě tak trochu papež, jeden z nejvlivnějších lidí na světě. Zajímavý byly i dějový linie vedlejších postav - fotbalovýmu Laziu fandící Voiello, autor knih sám o sobě a vilnej obdivovatel obnaženejch tvarů a otvorů Willendorfský venuše, navíc pečující o postiženýho kluka; Lennyho zhrzenej mentor Spencer; roli matky suplující Mary a s ní spojenej i Lennyho celoživotní kamarád Dussolier s celou honduraskou linií; jeho platonická obdivovatelka Esther; Gutierrez a Kurtwellův případ... Zajímavý taky bylo líčení Lennyho vztahu s Bohem jako vlastně permanentní krize a neustálýho tápání a hledání. A vizuál byl přímo úchvatnej - ty záběry občas opravdu připomínaly nějaký barokní obrazy často provokativně narušený nějakou moderní technologií; vizuálně mě seriál fascinoval podobně jako třeba Velká nádhera. A naprosto bezkonkurenční byl soundtrack - kterej ve spojení právě s vizuálem mimochodem vytvářel rovinu pro další protiklady a kontrasty (např. scéna při znějící I'm Sexy And I Know It, kdy se Lenny ustrojuje, geluje, vybírá boty a prsteny na vystoupení před kardinálama, ta byla úžasná - a dechberoucí byl právě i ten jeho navazující projev v Sixtinský kapli). Hluboce se do mě ale vryla ještě třeba scéna na pumpě ("We now need to speak about Sister Antonia.”) - neuvěřitelně silná pasáž se skvělou hudbou, zvukově i obrazově uhrančivá, mrazivá a podmanivá... Ale bylo toho víc. tl;dr: Zajímavě provokující a nejednoznačnej seriál se skvělym vizuálem a soundtrackem, kterej víc otázek pokládá a podněcuje, než na který dává odpovědi. Zaprvý to ale dělá způsobem, kterej mě hrozně bavil, a zadruhý jsem šťastnej za cokoliv, co dokáže podnětně, smysluplně a trefně rejt do náboženství a do náboženskýho prostředí. Ti, co by to potřebovali nejvíc, se na to asi sice nekouknou (protože hereze!), pro nás ostatní je ale o čem přemejšlet - a že toho je spousta, tak já hodnotim jednoznačně vysoko. Za mě mezi 4 a 5*. // Některý příklady zmíněnech protikladů: Konzervativní a starověkej Vatikán vs. mladej papež, mladej papež vs. jeho bigotní a až zmrdský názory, tradiční a honosný roucha a úbory vs. sluneční brejle, vatikánskej a všema chtě-nechtě respektovanej zákaz kouření vs. kouřící papež, kterej na pravidla z titulu svý moci ostentativně sere, papež tvrdící, že mu jde o podstatu, ale ve skutečnosti sklouzávající ke snad ještě větší zkratkovitosti než oficiální, tradicema a politkou svázanej a konzervativní Vatikánskej diskurz - ale jsou to i kontrasty ve scénách, kdy se říká A, a buď se tam už do toho natvrdo zabrazuje opak, nebo o opaku je hned následující střih; nebo třeba ten styl scén jako ta, kdy on jako někdo, kdo děti mít nemůže, si tohle kompenzuje úzkym kontaktem s rodinkou Esther, holky, který to dítě vymodlil(!), a tak si to dítě v jedný dojemný scéně chová(!!) - aby mu v dalšim momentě v naprosto bizarní scéně spadlo na zem(!!!); záběry z podhledu/nadhledu/kleku/atd. zdůrazňující podřazenost ostatních a celkovou, se skutečnym křesťanstvím vlastně hrůzostrašně si odporující, vatikánskou subordinaci... Nebo ceremoniál jmenování nepokrytě dojetím brečícího kardinála, kterýmu se právě očividně naplnil smysl života, vs. znuděnej a obřadní mantry unyle odříkavající papež. Je to ale třeba i moment, kdy Lenny, křesťan, sám prezentující se jako prosazovatel humánnosti, vyrazí společně s dalšíma kardinálama na tu inkviziční výpravu za nějakym tim šarlatánem - kde vůbec neni ukázaný, co mu udělali, nic hezkýho to ale nejspíš nebylo, když ten byl od tý doby nezvěstnej; nebo je to i příběh toho kluka, kterej se chtěl stát knězem, ale nakonec to díky Lennyho vřele lidumilný politice a rétorice dopadlo klukovou zoufalou sebevraždou atd. atd. (22.05.2019) (méně) (více)

Perché non pensiamo a un Pontefice che sia agli antipodi di Papa Francesco? 1) Více než osmihodinový film lze interpretovat různě. Je to útok na katolickou církev, na křesťanství či vůbec na náboženství anebo jsme svědky horoucího vyznání o hledání víry? Je to všechno dohromady. A možná něco úplně jiného. Tato nejednoznačnost vyznění a možná rozmanitá interpretace je vlastně zdrojem víry. I víra je nejednoznačná a podléhá nejrůznějším protichůdným interpretacím. Film je takový, jaká je víra. Oslovil mě, věru, silně._____ 2) Mladý papež je ďábel, antikrist. Oslepuje nás svou krásou, šarmem, vtipem a sklonem k moci. Opuštěn svými rodiči (omen) chová se nevyzpytatelně a zpochybňuje dobro tím, že je nemilosrdně prosazuje. Rovněž úvodní scéna s titulky je podivná. Hvězda na pozadí se pohybuje spolu s papežem, aby posléze zapálila oheň, v němž hoří budovy na obrazech. Tato hrůzostrašná scénka jakoby předjímala budoucí stále horší a horší osudy._____ 3) Mladý papež je světec. Jak tomu u světců během pozemského života bývá, nikdo mu nerozumí a je považován za podivína. Je neviditelný a skromný v osobních požitcích. Je očividnou součástí Božího plánu. Občas koná i zázraky._____ 4) Předobrazem mu je současný papež František. K tomu režisér: ...Proč nepomyslíme na pontifika, který by byl protikladem papeže Františka?...Na muže závislého na tradici a starobylých rituálech katolické církve ...na papeže, který nutí náboženskou obec k absolutní oběti, k fideismu tmářského ražení..._____ 5) Papež není dobrý ani zlý. Tyto pojmy jsou pojmy naše a my si sami určíme, kam jeho činy zařadíme, chceme-li tak učinit. Papež je osamělý. Nese svůj osud podobně jako Kristus, který se rovněž na kříži ptal po smyslu celé věci ve své otázce Bože můj, proč jsi mě opustil. A podobně jako Kristus nachází vykoupení ve své oběti._____ 6) K výběru 43letého Jude Lawa říká režisér: Tra il personaggio del Papa giovane e Jude Law c’erano molti punti di contatto. L’età, l’aspetto fisico, il fascino e la capacità di impersonare quella doppiezza che volevo dare al personaggio. Osobnosti mladého papeže a Jude Lawa se v mnoha bodech scházejí: ve věku, vzhledu, šarmu, a schopnosti ztělesnit dvojakost, kterou jsem chtěl dát postavě._____ 7) Závěr první řady je strhující. Trochu očekávám, že vznikající druhá řada tuto pointu popře nebo posune, to však nic nezmění na působivosti monumentálního završení první řady._____ 8) Za zmínku stojí skvělá harmonie duchovní i "akční" roviny filmu, výborná hudba, vysoká estetická úroveň výpravy, kamery i parádní herecké výkony. Zaujal mě 59letý Silvio Orlando (státní sekretář kardinál Voiello) a samozřejmě 46letý Paolo Sorrentino - režisér, spoluscénárista, jinak i úspěšný spisovatel._____ 9) Celý film byl natočen v "Hollywoodu nad Tiberou", filmových studiích Cinnecittà v Římě._____ 10) Abych jenom nechválil: film na mě místy působil trochu nudně, děj byl místy natolik mizivý, že se úplně ztrácel a zůstaly jen špatně uchopitelné rozhovory. Možná by neškodilo snímek trochu sestřihnout. Všechno jsou to ale jen drobné výhrady ve srovnání s celkovým dojmem, který si z filmu odnáším._____ 11) 9.2.2020. Opakované zhlédnutí zvýraznilo mé výhrady a přimělo mě, abych jednu hvězdičku odebral. (07.12.2016) (méně) (více)