Mladý papež

Ačkoli zde skutečně může divák cítit pocit jakéhosi mírného rozezlení nad neuspokojivým (ne)rozuzlením, je ona rodičovská záležitost, tvářící se jako zápletka a hlavní motor papežova nevyzpytatelného a striktního jednání, v klidu odložitelná na vedlejší kolej. Jedná se o klasicky esteticky působivý Sorrentinův obraz Vatikánu a starobylé instituce, která za svými zdmi ukrývá bohatou směsici jedinců a charakterů, morálních dilemat i pokrytectví. Kromě vizuální stránky a zajímavého servírování teologicko-společenských a psychologických otázek, tkví nejsilnější stránka seriálu v oné nejednoznačnosti, ve které se všechny postavy a okolnosti pohybují a odvíjejí. Hranice mezi dogmatičností a moderností, vypočítavostí a morálností, zlem a křehkostí, mocí a bezmocí, láskou a odstupem se téměř stírají. A když se Jude Law, ono ztělesnění nepochopitelného střetu bigotní agrese a empatického citu zároveň, ono ztělesnění starozákonního i novozákonního v jednom, v papežském odění a za zvuků elektronické hudby prochází se zapálenou cigaretou chodbami paláce plného renesančního umění - kdo by to nemiloval? Jeho projev ze stínu před plným náměstím v úvodu seriálu patří k tomu nejlepšímu, co jsem za poslední dobu viděl. (20.03.2022)

Původně jsem si myslel, že Paolo Sorrentino natočí něco drsnějšího a kritičtějšího vůči církvi. Ale on to vlastně dokázal, přestože si myslím, že církev naprosto vůbec neurazil. Spíše jenom poukázal na určitý stav a vše ostatní přijal s absolutní pokorou. Jude Law tu totiž hraje fiktivního papeže, který je extravagantní, ale zároveň silně konzervativní. Kouří, přirovnává se k Daft Punk a mluví otevřeně o tom, že nevěří v Boha. On totiž skutečným Bohem je. No a Sorrentino celý ten seriál bez hlubšího příběhu, ale se silnými momenty, natočil tak, jak dokáže jenom on. Efektivně, s perfektním soundtrackem a zároveň z herců vymáčkl absolutní maximum. Tudíž Vás v případě deseti dílů tohoto seriálu netáhne samotný příběh, který v podstatě neexistuje, ale jednotlivé postavy, kde ani jedna není divákovi nejbližší, ale zároveň se jim nedá upřít zajímavost. Mladý papež je neskutečně zvláštní seriál a fascinuje mě, že něco takového vůbec mohlo vzniknout. A co víc, že mě ho to donutilo dokoukat až do konce. A ti, co tento seriál vnímají jako urážku církve, raději ignoruji, protože kromě extravagantnosti na tomhle seriálu nevidím nic, co by církev zesměšňovalo. Spíše naopak. Moc pěkný a zajímavý projekt, o kterém věřím, že se bude hodně dlouho mluvit a akorát tak umocní skutečnost, že Paolo Sorrentino je režisér, který tu dlouho nebyl a pravděpodobně tu dlouho zase nebude. Jo a české vlajky v davech jakožto odpověď za Český národní symfonický orchestr, který skládal pro tento seriál hudbu, vnímám více než pozitivně…:-) (28.11.2016)

Jude Law exceluje jako samolibý, nevypočitatelný, "ďábelský" (ale nic z toho tak úplně...) papež Pius XIII. Velmi alternativní série zobrazuje prazvláštní svět v centru katolické církve tak, že třeba zaujme i ty, kterým je Vatikán ukradený až je irituje (já). Příběh velmi volný, pár dílů slabších a ve výsledku tápu co se mistr snažil vlastně říct, nicméně to táhne jak nevšedností tak herecky, kde baví i řada vedlejších postav v čele s jeho eminencí kardinálem Voiello, audience jsou zpravidla k popukání a otevíračka jedna z nejcoolovějších věcí co jsem za tenhle rok viděl. "I’m the Pope and I’m going to remain Pope until the day I die. Because I’m curious to see how it all turns out." 85% (30.12.2016)

Od doby, kdy si uvědomíte, že to Sorrentino celé vztáhne na parent issues, se modlíte, aby už to co nejrychleji uzavřel a totálně nezdecimoval všechno, díky čemu byla polovina seriálu tak dechberoucí. Tentokrát to bylo o fous, nicméně je otázkou zdali mě bude jeho obecná tendence stahovat všechny pravdy světa do jednoho jednoduchého bodu v budoucnu spíše stimulovat či iritovat. Na druhou stranu nezapřu, že tahle otázka je, více nežli pro něj, pro mě. (30.12.2019)

*Komentík dost možná obsahuje (ne)chtěný product placement* Mocné, skvostné, nádherné, rouhačské, sexy, dráždivé, vizuálně dechberoucí, hudebně vyladěné, emotivní, umělecké dílo. Jude Law hraje jako ďábel, což je paradox, protože hraje papeže. Papeže, který něvěří v Boha. Protože pokud v Boha věříte, nevěříte vlastně ničemu. Ani v nejšílenějších snech mě nenapadlo, že někdy přilnu k postavě papeže. Moment, ve kterém jsem se našel, připlul již v prvním díle, kdy si chtěl papež vychutnat svoji tradiční ranní Coca Colu Cherry Zero, avšak ve spíži byla pouze Cola Light, nad kterou náš Poup jen znechuceně odfrkl. Ani se mu nedivím. My, co máme vyladěné postavy, bifidus esencis shit, přece nebudem pit Lightku s malým obsahem cukru, ale pěkně Zero (0 % cukru, 100 % chuti). Je tam sice snůška takových sraček, že z toho dostanem nejspíš rakovinu, ale aspoň budem umírat jako fešáci! Ty ale co ta Eshter, brácho? Cudná holubička nepopsatelných půvabů. Při jejích scénách jsem neměl pevnou půdu(matraci) pod nohama ani klid v kaťatách. Love you big time girl! Thinking 'bout ya! <3 PeS: Aby těch superlativů nebylo málo, intro seriálu je jednoduše geniální a tak stylové, že jsem to nepobíral...ostatně, posuďte sami - https://www.youtube.com/watch?v=dPjW75fIbUo (24.12.2016)