Mr. Robot

Seriál, od něhož jsem si hodně sliboval, mě chvílemi oslovoval, chvílemi iritoval. Obojí velmi silně. 1) Málokterý seriál ve mně zanechal tak ambivalentní pocity jako Pan Robot. Na jedné straně stojí atraktivní téma, svižné a rychlé akce, pěkní herci a celkový příjemný pocit, který z obrazovky sálá._____Na druhé straně musím čelit pseudoduchovním, pseudointelektuálským a pseudopsychoanalytickým žvástům, které tvoří velkou část mnoha dílů. Schizofrenické představení běží pořád a pořád. Zpočátku divák neví, o co jde. Později je všechno všem jasné, kromě tvůrců, kteří se stále znovu a znovu vracejí k již řečenému a únavně ilustrují poučky načerpané někde v Základním kursu psychologie 1.0._____ 2) Další velký problém je nepřehlednost toho, co na obrazovce probíhá. Chvílemi jsem vůbec netušil, co se děje, kdo mluví s kým, proč kdo dělá, co dělá a tak pořád dokola. Aby byl divák ještě zmatenější, pohrávají si tvůrci s několika časovými rovinami. Chvilku běží děj dnes, pak se přepne do situace před týdnem, pak před dvěma roky, potom před dvěma měsíci, chvílemi tvůrci vklouznou i do současnosti a já v tom mám totální zmatek. Hvis du har gjort ham noget, så slår jeg dig ihjel. A k tomu ta rybička Qwerty._____ 3) K mému silnému nasrání přispívá i fakt, že zpravidla koncem dílu se děj trochu vzpamatuje, začíná běžet, vypadá napínavě a akčně, i když, jak už jsem napsal, se v něm moc neorientuji (viz výše). Najednou, uprostřed akce či věty se objeví titulky a já si musím počkat na další díl. Ten pak začne zpravidla tím, že jakž takž vysvětlí, co se to vlastně v minulém díle stalo (někdy i částečně srozumitelně) a pak se zase zamotá do nových časových přesunů či psychoanalytických hrátek (typicky ve čtvrté řadě). Je zřejmé, že nejde o neschopnost tvůrců podat příběh přehledně - v občasných světlých okamžicích to jasně dokazují. Jde o úmysl. Cliffhangery obecně rád nemám, ale v tomto seriálu bych kvůli nim vraždil._____ 4) Rozplizlý příběh s neurčitými konturami drží nad vodou zajímavý Rami Malek a další pěkní kluci. Pokud si seriál hraje na levicový underground, je nudný. Ani konspirační background o desetině promile těch mocných příliš nebaví. Dokud Elliot fungoval čistě jako hacker, byla to príma a akční podívaná. Jakmile se začal zabývat svými osobními běsy, příběh ztratil přehlednost a přesvědčivost._____ 5) 38letý Sam Esmail (námět seriálu, scénář 20 dílů, režie 39 dílů, výkonný producent všech 45 dílů, drobné cameo v 6 dílech) prý vytvořil dílo, protože se byl nespokojen s mizerným zobrazováním hackování. Inu, možná skutečně seriál zobrazuje svět hackerů lépe, než jiné, blíže skutečnosti, to neumím posoudit. Ale televizní diváci patrně nejsou hackeři. Neškodilo by tedy myslet taky trochu na ně._____ 6) Je zde řada přitažlivých kluků. 34letý Rami Malek (programátor Elliot Alderson), pěkně nadabovaný Janem Maxiánem, 32letý Martin Wallström (Švéd Tyrell Wellick), 21letý rapper Joey Bada$$ (černý hláškující bodyguard Leon), 29letý Michael Drayer (hacker Cisco, bývalý přítel Elliotovy sestry), 37letý Eliot Villar (Fernando Vera, kterého Elliot přivedl do basy, protože bil Darlene), 29letý Ben Rappaport (Darlenin přítel Ollie Parker, chtěl se kamarádit s Elliotem ve firmě), 36letý Grant Chang (Grant, pobočník Whiterose - šéfa/ové Red Army). Za zmínku stojí i 56letý otevřený homosexuál BD Wong (Whiterose), který ve skutečnosti nemluví čínsky._____Věk protagonistů se vztahuje k době, kdy se poprvé objevili v ději._____ 7) Psáno po zhlédnutí všech čtyř řad. (23.11.2019) (méně) (více)

1. série - 65% - Potenciálu bylo tak moc, až bylo zklamání nevyhnutelné. Soustředěný Rami Malek, specifické prostředí neprůhledné hackerské tematiky, pohledná sousedka, nepředvídatelný aktuální stav hlavního hrdiny. Takhle nabitý pilot tu zkrátka nebyl dlouho, ale záhy se začalo ukazovat, jak moc vhodnější by byla samostatná minisérie. V deseti epizodách se všechno napětí postupně rozmělní, některé postavy svými zbytečnými linkami téměř ztratí opodstatnění (Wellick si z nečitelného prošel proměnou do fatálně nepochopitelného) a když dojde na velké revoluční činy, ztrácí děj paradoxně šťávu nejvíc. Ve druhé polovině sezóny už dokonce ztrácím pozornost ve všech linkách, ve kterých se nevyskytuje samotný Elliot a byť mu tvůrci přisoudili až neuvěřitelnou kombinaci psychiatrických diagnóz (nehledě na to, že s pomocí morfinu by z něj asi byl myšlení neschopný jedinec raz dva), Malek všechno odehraje tak dokonale, že hltám i to nejposlednější nervózní mrknutí do divákových očí. Druhá řada je obrovský risk, který může vyjít jen při pokusu o převrácení premisy do zcela nových rovin. Dějové skoky pomocí šokujících zvratů se totiž vyčerpaly za minutu dvanáct. 2. série - 70% - Snaha o další zásadní zvrat tentokrát vyznívá poněkud naprázdno, ale druhá série drží pohromadě překvapivě lépe. Napomáhá tomu jak ještě brilantnější Rami Malek, tak skutečnost, že zmizelý Tyrell nemá jak otravovat. Obecně mám ale s Mr. Robotem jeden zásadní problém, který mi kazí celý seriál. Jakkoli chápu jeho oblibu a touhu diváka pitvat se v každém záběru, nedokážu se zbavit pocitu, že se mi Sam Esmail snaží celou sérii dokázat hlavně to, jak dokonale cool jeho seriál je. Tuhle okatou snahu cítím z každého záběru, a i když mnoho scén skutečně formálně dokonalých je, dojmy jdou vzápětí dolů při do sebe zahleděných, nesnesitelně pomalých dialozích a bohužel i při zbytečných vedlejších linkách. Při účasti božské Grace Gummer mě to mrzí obzvlášť, ale přes tři hvězdy se stále vyšplhat nemůžu. 3. série - 70% - Matoucí manipulace s postavami (nešťastně málo Dom, šťastně málo téměř vykoupeného Tyrella), neúměrně protahovaná zápletka všech možných "stages", ale přesto s přimhouřenýma očima uspokojivý výsledek se specifickou a díkybohu dostatečně paranoidní a napínavou atmosférou. Stále mě nejvíc mrzí vlastní úvahy nad tím, jak dokonalou minisérií mohl Mr. Robot být a je místo toho jen mírně nadprůměrnou technopohádkou. Je otázkou, jestli mi čím dál víc vypulírovaná a vyšlechtěná vizuální stránka dokáže i v příštím roce vynahradit skutečnost, že mě Darlene nebo Angela přestaly bavit už před drahnou dobou. 4. série - 85% - Am I his monster? Nebudu lhát, při rozporuplném vztahu k seriálu samotnému a vzhledem k pauze mezi sezónami, která trvala téměř dva roky, jsem se už k dalšímu hackování neměl. Předchozí roky i přes nezpochybnitelnou kvalitu natahovaly ústřední zápletku neúměrně dlouho a jedinou možnou cestou vzhůru bylo soustředit se opět na jádro příběhu. A stalo se. Pryč jsou nekonečné teorie a fáze, Esmail píše až na drobné výjimky o hlavních postavách, o jejich nejistotách a o cíli, ke kterému příběh směřoval viditelně od samého začátku. V napínavých chvílích mi nervy šponuje až nesnesitelně, ve chvílích zvolnění pak dynamice vyprávění rozumím o poznání méně, ale v rámci celku do sebe věci zapadnou tak snadno jako nikdy předtím. Neodpustím si ale poznámku k extatickému vynášení do nebes jednotlivých epizod. Nezpochybňuji, že žánrově uzavřené díly berou dech, ale jak šokující dlouhodobé pointy, tak ty krátkodobé (mátová káva) jsou vidět už z dálky a žádné fascinované zírání na obrazovku se u mě proto nekoná. Pro mě tak na rozdíl od divácké většiny ony top okamžiky nesouvisí s věčně bezútěšnou náladou a koupání se v diagnózách hlavních postav, ale v příslibech naděje (letiště) nebo odzbrojujících katarzích (celé pečlivě budované finále). (22.06.2016) (méně) (více)