Interiéry

Tentokrát padla moje volba na Interiéry, na další film z řad Woodyho Allena. Naposledy jsem od něj viděla Září, takové komorní drama. Tohle bylo svým stylem velice podobné a přece jiné. Woody Allen zde opět nehrál, film byl tudíž vážný. Postavy pan tvůrce zase vykreslil dokonale, jak jinak. Příběh docela zajímavý. U filmu jsem se rozhodně nenudila, zaujalo mě to a zajímalo mě, jak se budou postavy dále vyvíjet. Navíc se zde objevila moje oblíbená Diane Keaton, takže co víc dodat. Váhám mezi třemi a čtyřmi hvězdami, ale nakonec se přeci jenom přikloním ke třem. Woody si Interiéry sice svoji pozici v mém žebříčku a srdci zase upevnil, ale na vrcholku jsou zkrátka jiné jeho filmy. (18.06.2013)

Skvělý film, v některých momentech mi přišel až geniální (jakkoli to klišé nemám v kontextu mluvení o filmech rád). A fascinující herecká kreace Geraldine Page, byť jsem její postavu asi nedokázal pochopit (pokud to vůbec lze). Pro někoho, kdo má Allena zaškatulkováno jako autora konverzačních komedií, může úvodní rozjezd znamenat až šok, jak moc je to jiné. Což je dobře, protože to jen dokazuje stupiditu tohoto stereotypního vnímání (a to nejenom v případě tak všestranného tvůrce, jako je právě Woody Allen). Navzdory tomu, že mi to přišlo jako dost depresivní film, mě to hodně bavilo, ty postavy jsou prostě napsané tak dobře, až to není možné (téma lidí bez talentu a sebereflexe mě fascinuje už dlouho - jak má vlastně člověk poznat, že mu talent skutečně chybí?), a celou dobu během sledování ve mně sílil pocit, že to celé musí skončit tak, že někdo zemře, což se taky potvrdilo. Myslím, že to je hodně inspirativní film, nad kterým by se dalo dlouho přemýšlet, co o nás vypovídá, eventuálně i na něj umělecky reagovat. Btw. hudbu to absolutně nepotřebuje a nechyběla mi tam v jediné scéně. (23.03.2021)

Allenov fanusikovsky dopis Bergmanovi. A je to naramne. Spociatku som mal problem sa na to kopirovanie stylu naladit, no postupne ma to krasne vtiahlo a poslednych zhruba 20 minut som mal zimomriavky. Trosku mi vadila Diane Keaton, na ktorej bolo vidiet, ze kroti svoj temperament, no to sa tiez casom rozplynulo. Nie je to autorsky film, je to v prvom rade stylisticke cvicenie a vzdanie holdu jednemu filmarskemu machrovi. A podobne projekty mam vo velkej oblube. Posledny zaber ma zrazil do kolien. 10/10 (16.05.2020)

Mě si snad ty komplikované filmové rodiny vybírají, jinak to snad ani není možné, že mám na ně takové štěstí (nebo smůlu). A to bylo dneska ještě navíc venku maximálně pochmurné počasí, takže když to sečtu dohromady, nic pozitivního z toho asi nebude. Jednu z vět, která ve filmu zazněla, bych ráda použila i tady. A ta zněla v tom duchu, že v téhle rodině nebylo žádné místo pro opravdové city a já s tím naprosto souhlasím, protože se to týkalo i tak trochu mě samotné. Řešení jejich problémů mě totiž moc nezajímalo, k tomu občas trochu hysterie, teatrálnosti a na to já jsem asi dnes neměla tu správnou náladu a tak jsem se cítila vzhledem k celému tomu jejich rodinnému klanu dost odosobněná. Já vím, že je Woody samý červený čtvereček, viděla jsem s ním jen zatím sedm filmů, které byly o level lepší a já měla dnes asi smůlu při výběru a nebo že by to počasí........... (11.11.2013)

Intimní. Tiché. Naturalistické. Podzimní moře a pláž, větve opadaných stromů. Kamera citlivá k detailům, bez jakýchkoliv filtrů a snímání věcí bez hudebního doprovodu. Postavy koukající se z okna a dotýkající se okeních tabulí jako když se vy sami koukáte z okna a mimoděk se dotýkáte chladných desek skla. Hutné a naléhavé. První Allenův film, ve kterém sám nehraje a první film ve kterém úplně chybí humor. Pokud umí tenhle člověk napsat a natočit takovýhle příběh, tak je mi skoro líto že se vždy tak silně orientoval na humornou tvorbu. Takovýchhle filmů bych chtěl vidět více. Tohle je klasickej kvalitní evropskej art amerického režiséra. A Allen mimo jiné dokazuje, že má právo posmívat se desetkrát v každé své komedii umělcům a všem klišé o potřebě umělecké tvorby. Protože zatraceně dobře ví o co jde. (Renata, když si prohlíží nepovedené fotografie sestry:) "Chudák Joey. Má v sobě všechno trápení a úzkost umělce, ale žádný talent." Právě tohle je jedna z nejsmutnějších vět, které jsem kdy v jakém filmu slyšel. A mezi námi, Joey je pro mě hlavní postavou tohohle příběhu. (14.01.2008)