Do neznáma

Nejlepší na tomto filmu je nový dokonalý přístup k vědcům. Chcete, aby něco vymysleli? Tak je bez vody pošlete do pouště a než něco nevymyslí, tak nedostanou napít... Tolik laciných žvástů jsem už dlouho neslyšel. Ale podívejme se na chyby. Vlastně všechno zde je mimo. Neletěl by sám. To za prvé. Pravděpodobně by letělo několik dlouholetých párů, kdy nejméně dva lidé by byli piloti, dva inženýři, dva přírodovědci, dva psychologové, dva lékaři atd. Každý by uměl všechno podstatné z ostatních oborů, ale v jednom by byl machr. Dostat na Mars člověka je levnější, než aby jediný člen expedice umřel na slepé střevo a všechno šlo do kopru. Všechno by bylo několikrát jištěné, chyby se neodpouští. Všechno může být fatální. Dále, absolutní většinu rostlin, které by vezli, by byly ve formě semínek. Místo hlíny by šlo spíš o rostlinky pěstované v 100% vlhkosti obohacené o chemikálie. Dále by měl jen několik osobních věcí, a ne dvě velký skříně a lodní kufr po dědečkovi-místo toho by mu tam radši prskli 10 kubíků vody. A taky všechny knihy by byly v elektronické podobě. Rozhodně by neměl tužku a ořezávátko. A taky by se tam nedostal takovej egocentrickej maniak, ale spíš rozumný klidný introvert. A posádka by nebyla životně závislá na hokuspokus přístroji, který naprostým zázrakem vyrábí z křemíku vodu a ještě není hotový a mohl bych pokračovat do nekonečna a ještě dál. Tohle by se i dalo odpustit, ale ten film se bere tak neskutečně vážně a inteligentně, až je to nudné peklo. Ta snaha získat body za vážný přístup, pseudomoralizování, poučování diváka, bláboly hlavního hrdiny jak z druhé pomocné, patetismus skoro od první věty... Probůh, tam snad není nic, proč se na to podívat. Připomíná mi to namistrovaného vysokoškoláka (nebo učitele tamtéž), který je vlastně jen tupé neumětelské hovado a rozumný člověk nad ním může jen mávnout rukou, jinak se spálí. (09.01.2017)

Podpriemerná sci-fi snímka, kde nejde ani tak o nejaké efekty, ale skôr o to, čo by človek mohol dokázať, keď je odkázaný sám na seba v uzavretom priestore kozmickej lode. Síce som veľmi nepochopil, prečo letel takú diaľku sám, ale budiš. Asi by som to nechcel zažiť. V podstate celý čas sledujete len vnútorný zápas a monológ "hrdinu" snažiaceho sa dosiahnuť cieľ napriek osudu. Všetko v príchuti zbytočného a nudného patosu. Tak toto sa naozaj veľmi nepodarilo. Po celú dobu som mal dojem, že sledujem veľmi lacnú variáciu na film Interstellar. Režisér si totiž od Nolanovho filmu "požičiava" takmer všetko - od rotácie kamier, melancholických záberov na krásy vesmíru, až po meno lode. Lenže ako je nám všetkým známe, keď dvaja robia to isté, nie je to ani zďaleka to isté. Tvorcovia ale nedali filmu potrebný náboj a ten sa javí až príliš malý a to aj myšlienkovo, než aby mohol skutočne zaujať. (08.09.2019)

Onemanshow o tom, jak jednomu (možná) nadanýmu člověku jeho hybris nedovolila vidět jeho vlastní limity, nedovolila mu poslouchat varování ostatních, a on TO (ať už to "TO" bylo cokoliv) - nedokázal. Srovnání s marťanem se přímo nabízí - tam hrdina hned z kraje přijme možnost selhání (protože zná svoje limity) hodně se směje, což mu pomáhá udržet si nadhled a racionální odstup a překonat nenadálý překážky, a neuzavře svůj systém (cywe, zase ten Snowpiercer :-) ), ale komunikace aka výměna informací (se zemí, s lidma) je to první, co se snaží zařídit a udržet, a díky tomu všemu TO dokáže. Tenhle astronaut ja naproti tomu neustále krutě vážnej a patetickej, neposlouchá ostatní, i když by měl (ty dvě trosky na "kraji propasti", co netoužej po ničem jiným než se vrátit na zem - mezi lidi), a když to posere, je pořád tak vznešeně neomylnej, že radši svůj systém odstřihne a uzavře (informačně), než aby před ostatníma nesl následky svý chyby. A - jak jinak - zcvokne.V posledních scénách totiž nesledujeme nějakej triumf, nebo snad "nekonečnou krásu okamžiku" - sledujeme definitivní tragickou samotu šílenství. Proto za pět, milé děti. Howg. (07.11.2016)

Film se zaobírá spíš umělecko-myšlenkovou cestou, než vysloveně tou vědeckou, i když velký důraz tu taky je. Označil bych to jako takového depresivnějšího Marťana, akorát se neodehrávajícím na Marsu, nýbrž na vesmírné stanici. I když jsem často přestával vnímat kvůli hromadě až zbytečně prázdných a hluchých míst, nemohu říct, že by to byl až takový průšvih. Je to jen hodně nevýrazný snímek, s alespoň trochou napětí, jak to celé dopadne. 60% (28.06.2017)

Kosmonaut na cestě k Marsu pěstuje kytky a noří se do příšerných hlubokomyslných úvah. Nic víc. Jo, má problémy s vodou, ale to ho nijak zvlášť netrápilo. Prostě přešel na nouzovej režim a letěl dál. Nevím, ale tohle přece muselo vypadat špatně už na papíře. 10% za Stronga, který se fakt snažil, ale s tímhle materiálem se nic udělat nedalo. (23.06.2016)