Čas pracuje pro vraha

Jsou jisté železné zákony tv a fimových krimiálek: Kriminalista před sebou hrne neustálý spánkový dluh a z dovolené (byť by ji i byl dostal za trest) je vždy vzápětí odvolán. Detektivkář Erben jako by budoucí zfilmování svých děl už předjímal: Na nevyspalost se v erbenovkách upozorňuje často a rádo, no a odvoláním z dovolené se v "Čas pracuje pro vraha" rovnou začíná. K tomu se druží další pravidlo, podle nějž kriminalista, který má manželku nebo i děti, permanentně této (těmto) dluží společně trávený čas. Což je v ČPpV prakticky jediný motiv kriminalistova sukromí. To ale asi nepůjde na Erbenův vrub, neboť, jak vyplývá z komentářů diváků, kteří jsou jeho čtenáři, v předloze i tentokrát vystupuje světácký erotoman Exner a nikoli pokorný podpantoflák Marha. Každopádně je motiv "okrádání rodiny" přiveden k obludné dokonalosti, neboť Marhova manželka se ve svých obou přímých a jednom telefonním vstupu projevuje výlučně jako odporná semetrika, která otvírá ústa jen proto, aby spílala nebohému hrdinovi, jak si to jako představuje a co je tohle za život. Vzhledem k tomu, že se pak motiv kriminalistova soukromí během filmu jaksi nenápadně vytratí, nedostane ani ona šanci hrdinu pochopit, ani hrdina ji nějak uspokojit. Jestliže bylo normalizačním dramaturgickým plánem příliš světáckého Exnera zlikvidovat, nemohlo to být provedeno lépe. Dokonce i ten jediný škodolibý a spíše náznakový zbytek Exnerova zájmu o družbu s ženami (rozhovor ve skleníku) je pojat jako projev jeho péče o synkovy zájmy. Následkem úplného Exnerova vykastrování tedy nemáme možnost Fr. Němce coby Exnera nějak vyhodnotit, což je škoda, protože se zdá, že by mu docela slušel. Dalším faktorem, kterého je třeba si už jednou na exnerovkách všimnout, je jejich tematická poplatnost vládnoucímu režimu. V Bláznově smrti si Erben bere na paškál podstatně a genericky nezdravé ovzduší zatrvzelé buržoazní rodiny žijící z trvalého pocitu ukřivdění režimem. ČPpV pak už úplně vypadá jako na objednávku StB (jejíž smysl pro sarkasmus zní v Marhově rozverném "dobré jitro, tady vnitro"), jeť cele založena na režimní paranoie ze západních agentů (vzhledem k čemuž je vtipné, jak "jako zápaďácky" se tato krimi místy a hlavně v samotném úvodu tváří), přičemž odhalená zápletka (konspirační strategie pro prodej mozků na Západ), jakož i související dílčí dějové kroky, jsou neuvěřitelně naivní. No a nejde-li právě o vyloženého třídního nepřítele, jsou alespoň namočeni (jako v pozdější Smrti talentovaného ševce) "moderní umělci" a příslušní odborníci (či kšeftaři), což je všechno tak jako tak podezřelá svoloč. Ostatně se zkaženým "moderním umělcem" z buržoazní rodiny se setkáváme i v Bláznově smrti (překvapivě dobrý dojem z této postavy zanechal můj nefavorit Postránecký) a darebáka umělce máme i v "Dialozích" (1985). Pouze k Pokladu byzantského kupce se v tomto směru nemohu vyjádřit, protože jsem ho viděl už dávno a pokud si vzpomínám, byla to hlavně velká legrace. Ostatně tento kus byl zfilmován v 60. letech, což jsme trochu někde jinde, že. Tímto poznatkem mohu elegantně přejít k otázce, již pokládám čtenářům Erbenových knih (k nimž se nehodlám nikdy přiřadit), zda jsou všechny ty úlitbičky zkurvené, prolhané a nactiutrhačské státní moci už v jeho autorské povaze, totiž zda jsou skutečně obvyklou součástí jeho díla, nebo zda jde spíš o výsledek selekce (případně též "lehkého posunu") televizních a filmových dramaturgů. (Konec konců pohled na onu "buržoazní rodinu" byl objektivně vzato historicky zajímavý a že by se mezi umělci, novináři či intelektuály protirežimního ražení nebyli vyskytovali různí vykutálenci, veksláci, zmrdi či zoufalci, nechci tvrdit. Může být, že Erben prostě jen má rád motivy a aktéry z tzv. "velkého světa", "lepší společnosti" apod. - tím spíše by ovšem příslušná analýza jeho díla mohla být zajímavá.) Toto vše muselo být řečeno. Pokud jde o kvalitu ČPpV, tak hvězdičku dávám, ježto dívat se na to celkem dá a Cupáka mohu prakticky v čemkoli. (12.09.2018) (méně) (více)