The House of Lost Souls
Režie:
Jiří HanibalKamera:
Josef VanišHudba:
Evžen IllínHrají:
Jiří Adamíra, Miroslav Zounar, Jana Štěpánková, Alexandra Myšková, Jiřina Jirásková, Vladimír Menšík, Jan Jánský, Josef Bláha, Ota Sklenčka (více)Obsahy(1)
Za zdmi blázince je jiný svět, ale motivy pro vraždu jsou tam možná stejné jako kdekoliv jinde... V lese v Jeseníkách je nalezen zastřelený chovanec nedaleké psychiatrické léčebny Franz Moose. Smrt, na které zdánlivě nikdo nemohl mít zájem, vyšetřují kapitán Havel (J. Adamíra) a poručík Mareš (M. Zounar). Brzy se ukáže, že pachatelem musel být někdo z ústavu, odkud Moose v noci před smrtí utekl. Podezření padá na doktora Koláře (R. Brzobohatý), který nemá na osudnou hodinu alibi, ale také na primáře Holého (J. Bláha), jenž tají svůj vztah s pohlednou mladou úřednicí Rýdlovou (J. Štěpánková). Kriminalisté jen pomalu rozkrývají síť drobných indicií, z nichž kterákoliv by mohla být klíčovým vodítkem k řešení. Moose například maloval obrazy s motivem květin, které rostou právě na louce, kde později zemřel. Při každém ze svých útěků přitom z léčebny směřoval právě tam. Otázka je, co a kde tento bývalý nacistický důstojník ukrýval, a kdo kromě něj o tom věděl… (Česká televize)
(více)Recenze (61)
Velmi pochmurná kriminálka, která postrádá jakoukoli akci. Děj se posouvá dopředu velmi pozvolna a jen a pouze prostřednictvím dialogů. A celé se to tak zvláštně vleče, že člověk cítí tu stojatou stísňující atmosféru psychiatrické léčebny té doby. A právě kvůli budování atmosféry to stojí za vidění. ()
Řada snímků 60. let je pochmurných a temných (vyjma komedií), jisté syrovosti pak přidává i černobílá kamera ve spojení s místy kakofonickou hudbou a zde i vokálem E. Olmerové. A když si připočtete prostředí blázince v kulisách bývalého kláštera, kde na každém kroku hlodá zub času a místní pacienti vzbuzují soucit i odpor, pak dokonáno jest. Tedy není to temné jako Schulhoffovy kriminálky či snímky typu Kočár do Vídně, Ucho, Smuteční slavnost a další, ale tísnivá atmosféra tu je. Snímek ovšem stojí především na hereckých výkonech, kdy si divák může naplno vychutnat výbornou starou (tehdy mladou) hereckou gardu. A nezůstane jen u jedné mrtvoly... 3,5* ()
Působivý, ponurý film, kterému svědčí nejen výběr hereckých představitelů (Adamíra, Bláha, Brzobohatý, Jirásková, Štěpánková, Myšková), ale především prostředí, v němž se příběh odehrává. Hříchy minulosti v podobě nevyjasněných špinavých machinací, jichž se dopouštěli jak příslušníci nacistického režimu, tak jejich horliví přisluhovači, byly a jsou součástí naší historie, přestože z ryze kriminalistického hlediska je tento spor poněkud diskutabilní. Nicméně atmosféra je v případě Hanibalova filmu správně psycho. ()
Jeden z pacientů psychiatrického ústavu uprchne, a jen o několik hodin později je nalezen zavražděný o několik kilometrů dál. Stop je málo, zato podezřelých - personálu v ústavu - je hned několik, jen motiv stále chybí. A když už to vypadá, že by jeden z dalších pacientů mohl něco vědět, je také nalezen mrtvý... Kdysi dávno jsem četl perfektní českou detektivku o tom, jak detektiv předstírá duševní chorobu, aby v psychiatrické léčebně nalezl pachatele několika hrůzných činů. A tak nějak jsem doufal, že tento film bude filmovým zpracováním oné knihy. To se bohužel nestalo, a navíc film působil proti oné knize, ale i proti jakékoliv jiné detektivce, docela uboze. Po filmové stránce sice film nabízí docela hutnou atmosféru (i když budování atmosféry neměl až tolik složité, protože jakékoliv zdravotnické zařízení z poloviny minulého století je depresivní samo o sobě, a blázinec dvojnásob). Jenže samotná atmosféra, byť podpořena zajímavým hereckým obsazením, film neudělá - a nudný příběh je.. přece jen nudný příběh... ()
Dům ztracených duší se dříve používal jako termín pro blázinec. Jak výstižné pro tento film, který se téměř celý odehrává za jeho zdmi. Kriminalisté Jiří Adamíra a Miroslav Zounar vyšetřují vraždu chovance, který z léčebny jedné noci uprchl a byl zastřelen ve skalách, nedaleko ústavu. Podezřelých je hodně a vražd přibývá. Do posledního okamžiku není jasné, kdo vraždil, až v závěrečném napínavém záběru se to divák dozví, i když o pachateli se dá polemizovat již malou chvíli před ním. Ale ta gradace, hledání indicií, nalézání dalších možností a příprava k usvědčení vraha je precizní detektivní práce. Když si vzpomenu na nedávno viděný seriál České televize Zločiny Velké Prahy, je tento film ve srovnání s ním ve všech ohledech jako nebe a dudy, černá a bílá. Moc se mě líbila úvodní pasáž, kdy půlku obrazu tvořily kamerou snímané interiéry léčebny a druhou půlí byly titulky, to vše za doprovodu parádní psychedelické klavírní hudby Evžena Illína s bezeslovnými nápěvy Evy Olmerové. Nádherná souhra, škoda, že se ve filmu vyskytovala potom už jen poskrovnu. Další věc co obdivuji je herecké obsazení, každému tu roli prostě věříte a každá postava hraje úplně přirozeně. Zlatá naše stará herecká škola........ ()
Reklama