The House of Lost Souls
Režie:
Jiří HanibalKamera:
Josef VanišHudba:
Evžen IllínHrají:
Jiří Adamíra, Miroslav Zounar, Jana Štěpánková, Alexandra Myšková, Jiřina Jirásková, Vladimír Menšík, Jan Jánský, Josef Bláha, Ota Sklenčka (více)Obsahy(1)
Za zdmi blázince je jiný svět, ale motivy pro vraždu jsou tam možná stejné jako kdekoliv jinde... V lese v Jeseníkách je nalezen zastřelený chovanec nedaleké psychiatrické léčebny Franz Moose. Smrt, na které zdánlivě nikdo nemohl mít zájem, vyšetřují kapitán Havel (J. Adamíra) a poručík Mareš (M. Zounar). Brzy se ukáže, že pachatelem musel být někdo z ústavu, odkud Moose v noci před smrtí utekl. Podezření padá na doktora Koláře (R. Brzobohatý), který nemá na osudnou hodinu alibi, ale také na primáře Holého (J. Bláha), jenž tají svůj vztah s pohlednou mladou úřednicí Rýdlovou (J. Štěpánková). Kriminalisté jen pomalu rozkrývají síť drobných indicií, z nichž kterákoliv by mohla být klíčovým vodítkem k řešení. Moose například maloval obrazy s motivem květin, které rostou právě na louce, kde později zemřel. Při každém ze svých útěků přitom z léčebny směřoval právě tam. Otázka je, co a kde tento bývalý nacistický důstojník ukrýval, a kdo kromě něj o tom věděl… (Česká televize)
(více)Recenze (64)
Škoda, že to nenatočil Jiří Svoboda nebo Juraj Herz, mohl to být psychologický horor par excellence. Takhle je to jen nadprůměrná detektivka s ozvláštňujícím prvkem psychiatrického ústavu v pohraničí. Prvkem přesto velmi dobře využitým jak zvukově (ticho na chodbách, až příliš silná odezva kroků, okolím pohlcované hlasy, klapnutí dveří), tak obrazově (chodby v noci, jejich opuštěnost, protiklad velkoleposti sálů a obrazů oproti malosti člověka). Dokonce se to ani nenaváží do věřících a do řádových sester, naopak se je snaží pochopit, což mne příjemně překvapilo. Dalším plusem jsou herci, hrají dokonale všichni, včetně bláznů, a přispívají k uvěřitelnosti příběhu. Škoda jen, že se na konci nedohrála linie s doktorkou v podání Jiřiny Jiráskové a určitá nevraživost mezi ní a vyšetřovatelem v podání Adamíry. Úvodní a závěrečná hudba hodně vyděsí, ale vlastně se sem hodí, když jsme v blázinci. ()
Dům ztracených duší se dříve používal jako termín pro blázinec. Jak výstižné pro tento film, který se téměř celý odehrává za jeho zdmi. Kriminalisté Jiří Adamíra a Miroslav Zounar vyšetřují vraždu chovance, který z léčebny jedné noci uprchl a byl zastřelen ve skalách, nedaleko ústavu. Podezřelých je hodně a vražd přibývá. Do posledního okamžiku není jasné, kdo vraždil, až v závěrečném napínavém záběru se to divák dozví, i když o pachateli se dá polemizovat již malou chvíli před ním. Ale ta gradace, hledání indicií, nalézání dalších možností a příprava k usvědčení vraha je precizní detektivní práce. Když si vzpomenu na nedávno viděný seriál České televize Zločiny Velké Prahy, je tento film ve srovnání s ním ve všech ohledech jako nebe a dudy, černá a bílá. Moc se mě líbila úvodní pasáž, kdy půlku obrazu tvořily kamerou snímané interiéry léčebny a druhou půlí byly titulky, to vše za doprovodu parádní psychedelické klavírní hudby Evžena Illína s bezeslovnými nápěvy Evy Olmerové. Nádherná souhra, škoda, že se ve filmu vyskytovala potom už jen poskrovnu. Další věc co obdivuji je herecké obsazení, každému tu roli prostě věříte a každá postava hraje úplně přirozeně. Zlatá naše stará herecká škola........ ()
Vyšetřování mrtvého jenž odešel z psychiatrické léčebny se kořeny vrací 15 let zpátky. Plejáda našich výborných herců v mírně nadprůměrné kriminálce. Sice rozvleklý děj, bez výraznějších zvratů, ale napínavé v otázce kdo je vrah, to bylo. Atmosféra pochmurné léčebny s primářem Bláhou tomu dodala svou "šťávu". ()
Po úvodních titulcích a Illínových depresivních tónech máte chuť vzít pásek od županu a jít si to hodit, ale postupně se to ponuro rozežene a sledujeme kriminální příběh, kde si nikdo nemůže být jistý tím, co se děje. Koneckonců, jsme v blázinci.. K logikou jen tak polaskanému rozuzlení to nakonec dovedou z filmů a literatury odkoukané postupy Adamírova kapitána. Nejdřív se mezi blahoslavenými chudými duchem vyptává jak Kalaš, potom si všechny podezřele pozve do jedné místnosti po vzoru Poirota, ale to jen za tím účelem, aby nalíčil past ve stylu Maigreta. Ta sklapla, ale mám z toho pocit, že kdyby iniciativnímu praporčíkovi VB v podání Menšíka nechali trochu více volnosti, vše vyřeší mnohem dřív.. ()
Kriminalisté přijedou do kláštera plného bláznů vyšetřovat mord a ještě nějaké mrtvoly během té doby přibydou. Jde především o nalezení motivu, proč by někdo zabil chovance ústavu. Díky pomalému a pečlivému bádání dojde k odhalení minulosti jednotlivých obětí, kterých je mezitím už víc a pachatel je lapen. Tempo pomalé, výborná atmosféra klášterních zdí a vysídlených Sudet. Velmi dobrá detektivka jen trochu " ideologická", ale jen malinko. 85% ()
Reklama