Ready Player One: Hra začíná

Bavilo mě to jako atrakce, ale v tomhle směru nic nedorovnalo intro s úžasně odhmotněnou kamerou. Jinak překvapivě konzervativní film ve všech ohledech. Jednak vztahem k počítačovým hrám (jde o náhradní život, kde si mrzké existence léčí komplex své zbytečnosti) a poselstvím (počítačové hry nejsou opravdový svět, nezapomínejte na to), které podle mě odhalují, že Spielbergovi jen někdo, po vzoru jeho záporáka, našeptává popkulturní odkazy, ačkoliv modernímu gamerství vůbec nerozumí a představuje si ho v statické archaické podobě rozzlobeného rodiče (retro stylizace mi i proto přišla jako snadná volba a vyhnutí se propracovanému konceptu reagujícímu na vývoj herního průmyslu). Virtuální realitu tu pak vůbec neřeším, film se ani nepokouší představit logisticky a psychologicky věrohodný model, o kterém by mělo smysl uvažovat. A nakonec je konzervativní i samotnou strukturou, kdy vyprázdněné (přehuštěnost popkulturními odkazy opravdu nevnímám jako naplněnost) akční scény střídají toporné expoziční dialogy. Ten film mě bavil, to musím zopakovat, ale ani vteřinu jsem mu nevěřil, jeho okouzlení hrami mi přišlo smutně hrané a neupřímné. Spielberg většinu stopáže tráví kupením neironicky úchvatných digitálních akčních scén, přesto svá poslední slova věnuje obstarožnímu sloganu "buďte víc na čerstvém vzduchu". Buď to je cynický vylhané, nebo nedomyšlené. Nemluvě o nepříliš funkčním kontrastu s reálným světem. Notoričtí hráči počítačových her jsou dokonale krásní fit modelové a modelky, kdy sexy znaménko, které by na trhu modelingu znamenalo spíš plus, je prezentováno jako zdroj dalších komplexů. K čemu pak tvorba virtuálních avatarů? Vzniká další rovina vylhanosti filmu, který je o střetu reality a virtuality, ale reality se bojí a virtualitu nechápe, tak vlastně nemá moc co dělat. Nejde prostě natočit film, který neukazuje nic než úchvatnost digitálního světa, v němž jsou všichni šťastní, nejsou zobrazeny jakékoliv vedlejší účinky, které by neplatily i pro realitu (komercializace), realita je v důsledku stejně nehmotná, protože v ní chybí špína a ošklivost (zvláštní u filmu odehrávajícího se ve slumu), jen je nudnější, a pak najednou okázale artikulovat nějakou "střední cestu" a "důležitost opravdovosti", ke které film absolutně nevede. Jediným funkčním poselstvím tedy je vzkaz Spielberga lidem: "Konzumujte popkulturu plnými doušky, ale konzumujte ji způsobem, jaký jsem já zavedl. Neposouvejte se, nehledejte nic nového, to nejkrásnější a nejlepší vám dala moje generace. A pokud budete mít pocit, že jde o mrhání životem - dva dny v týdnu si můžete hrát na sluníčku, to vaší stagnaci dostatečně vyváží." Což by mi ale nakonec nevadilo - vlastně mi vše to, co píšu, vadilo překvapivě málo, protože se do toho dá intuitivně ponořit a plavat v tom - tedy za předpokladu nekladení odporu. Opakované zhlédnutí by tomu podle mě hodně uškodilo. PS: Popkulturní odkazy mě bavily, i když není nic otravnějšího na světě než koukat na takový film s lidmi, kteří chtějí dávat najevo, že rozumí tomu, na co se odkazuje. (26.03.2018) (méně) (více)