Leť, ptáku, leť!

Ukázka zlatých časů ČSSR je zde, bohužel, spíchnutá velmi horkou jehlou. Zacházení se slepicí ve třídě není zrovna k smíchu a korunu všemu nasadil pak sám pan učitel, který, ve snaze slepici osvobodit, ji vyhodil ca.ze 3.patra školy - jestli nejsem úplně blbá, tak slepice nelétá/nemůže létat jako pták, proto nám pan režisér už raději neukázal, jak slepice dopadla...Michael Dymek tady už moc hezky povyrostl. (06.07.2018)

Mám moc ráda tento nestárnoucí příjemný rodinný film, který dýchá prosluněnou letní prázdninovou atmosférou a pokud mám čas, ráda se na něj vždy podívám znovu. Je natáčený skoro celý v krásné tatranské přírodě. Připomíná mi letní prázdninové podnikové tábory a seznamovací středoškolské tábory na Jablůnce. Taky mi připomíná školní zážitek, kdy se spolužáci snažili žertem vyhodit třídního šprta jménem Drozd z okna s výkřikem : Leť, ptáku, leť! Žádná šikana, jen legrace, bylo to v přízemí. Ve filmu je cítit mládí, dobrodružství, humor a radost ze života. Současné děti nebudou mít mnoho vzpomínek na školní léta, snad jen, jak seděly na lavičce v parku a bušily do mobilu. (06.03.2021)

Takové pionýrské road-movie na kolech po Slovensku s neoblíbeným učitelem v čele, který si oblibu nakonec přeci jen získá. Snímek údajně vznikl na počest pionýrské organizace, takže je to vlastně taková mládežnická agitka ukazující, jaké dobrodružství můžou pionýři prožít. A nemohu tvrdit, že by se to nepovedlo. Jeden by jim ten výlet až záviděl. Kdo by takové věci nechtěl zažít. Příběh je ozvláštněn jemným humorem a jedinou minutkou nevypadá trapně. Je veselý, příjemný a takový inspirativní. Vzniká otázka, proč by nemohl oslovit i současnou mladou generaci? Snad jen z důvodu lenosti šlapat do pedálů a kochat se přírodou. (09.11.2013)

Sokolové byli rozprášeni, Skauti také... pro malé a odrůstající děti zbyla tedy jen ČSTV, Jiskra a Pionýr. Ten si kladl za cíl nejen vychovávat zdravé tělo budoucích pracujících, a ve zdravém těle i zdravého ducha, a hlavně aby ten duch byl i ideově uvědomělý. Soudě podle komentujících musím smutně konstatovat, že se řadě z nich tato éra slila ve vzpomínky na tábory a poklidná léta a prázdniny... Nic proti létům ani táborům. Vadí mi tam ta ideová pachuť a rudé šátky... Samozřejmě i já zavzpomínal při dívání se na tento film na dobu, kdy cyklisté měli jen ukrajiny, esky a favority tu více tu méně vytuněné... Stany vážily 20 kg, smrděly po pogumavaném impregnovaném plátnu a člověk měl co chvíli nějakou tu část těla opřenou o jednu z výstuhových tyčí.... Města ještě neznala cykloterorismus a cyklisté proti tomu měli na silnicích volněji. Vždyť v tom roce 1978 na to vysněné embéčko dosáhla jen každá třetí rodina.... Průhledy na slovenské hory byly asi jediné nad čím srdce mohlo při sledování v klidu zaplesat. Milovníci kvákajícíh kytar si přijdou na své... Film sám je o ničem a abych glosoval obsah, pokud tento film ihned zavrhnete, protože je o pionýrech, uděláte dobře. Dávám dva ventilky od duší. * * (30.09.2014)

Tenhle film si pamatuju z dětství a měl jsem ho tenkrát docela rád. Sice jsem si už moc nepamatoval, o čem to bylo, ale vim, že tehdy mi třeba Magda Reifová připadala jako dospělá ženská. A teď na to čumim a řikám si "ty vole, dyť je to dítě". Většina lidí tady píše, že je to nostalgie. Pro mě tak trochu taky, takže dám 2 hvězdičky. Jinak bych dal asi odpad, protože je to strašná píčovina. A hlavně mi neuvěřitelně lez na nervy ten zrzavej kokot, co pořád ztrácel nějaký věci. Toho bych tim pionýrskym šátkem asi musel uškrtit. P.S. Docela prdel je sledovat ve filmu O. Vetchýho. Vyskytuje se skoro v každym druhym záběru, ale dělá jenom křoví, takže za celej film snad řekne jednu větu. (01.05.2011)