Sázka na nejistotu

Adam McKay sčasti opustil svoje korene hlboko zapustené v komediálnom žánri, no nezabudol a evidentne na ne nedá dopustiť, aby naservíroval poriadne strhujúcu pecku z prostredia vysokých čísel, natočil dve hodiny kecov, ktorým nikto nerozumie, i napriek tomu väčšinu bavili, a tiež priniesol na zlatom podnose zrejme najlepší money film od čias dávno vzdialených dnešku, od čias zatiaľ neporazeného kráľa finančných filmov – Wall Street. Scorseseho Vlk je oproti tomuto úplná žbrnda. Skvostné obsadenie so spanilými výkonmi (Bale a Carell na trón), nezastaviteľné tempo, fenomenálna réžia, scenár s dialógmi a kadenciou, ktorá ti nedá ani na minútu oddýchnuť, jedna z najlepších gradácií, akú som kedy videl, a ten pocit, keď film nemá ani jedno jediné hluché miesto... dokonalosť & genialita. Milujem a dám si ho opäť už čoskoro. A pre tých, ktorých v záverečných minútach ovládol hnev, ponúkam čiastočnú satisfakciu v podobe snímky Masaker na Wall Street. --- "Saints don't live on Park Avenue." --- ♪♫ / ♪♫ (x / x / x) ♪♫ / ♪♫ / ♪♫ --- Bonusy: Recreating an Era, In the Tranches, Unlikely Heroes, The Big Leap, The Rise of the Fall --- Las Vegas & The Phantom of the Opera / Red Bull Tower -- (30.3.2017) (2018) (29.5.2019) (20.9.2019) (30.1.2021) (7.6.2021) (6.2.2022) (9.5.2022) (14.8.2022) (7.1.2023) (29.05.2019)

Kokos skoro som umrel a možno som aj umrel, len o tom ešte neviem. Zďaleka najlepší je Brad Pitt a aj on je úplne o ničom (a je tu asi 6 minút). Potom už len banda absolútne nesympatických hajzlov; ak je v scéne záber na WC misu, dá sa povedať, že ona je morálne najkvalitnejšou postavou. Viac, ako dve hodiny neznesiteľných dialógov. Sorry, toto vážne nie, toto bolo peklo, počas ktorého som mal úprimnú chuť zabíjať. Tak som si zabil aspoň pár mozgových buniek. Viac mi ich po tomto "megafilme" už neostalo. (21.01.2017)

Sázka na nejistotu měla švih, dynamiku a velkou snahu objasnit finančnické kejkle i největšímu tupounovi, nejspíš nás je víc, kdo to ne do detailu pobral, nicméně že se neřítíme do průseru, ale už se v něm pěkně dlouho brodíme, jsem pochopila, kéž by mě tak čapl každý film, kde rozumím naprosto všemu. (20.01.2016)

„Truth is like a poetry. And most people fucking hate poetry...“ Peníze nejsou jako pára nad hrncem. Pokud někde zmizí, na jiném místě se zase objeví a vy, hluboko v srdci čekajíc na konec světa, tam můžete být. Jen pak prosím kvůli důstojnosti těch chudších netancujte.. V salvách finančních terminologií a spekulantského žargonu se bude dokonale orientovat asi jen pár vyvolených, ale ten celkový obraz morální pustiny nemůže minout nikoho. Podobně zábavně jako v šelmě z Wall Streetu se ukazuje, jak sexy mohou být peníze těch druhých, nicméně u Big Short si cením důraznější přítomnosti apelu, že tudy by cesta vést neměla. Miluji poezii… (22.04.2016)

Shortujeme o sto šest, swapujeme CDO na druhou, vytvoříme tranše sekuritizací a miliony jsou v kapse! Filmy s podobným tématem nedokázaly látku podat tak přístupně a záživně dohromady. ///Snímek je naplněn vtipnými hláškami, vzrušenými výkřiky a opepřenou hantýrkou amerických finančníků. Kapitolou samou pro sebe je vizáž aktérů, která je svou přehnaností skoro až podvratná. Pitt má ohavný účes s brýlemi á la „strýček pedo“, Gosling tmavou paruku a solárkový mejkap, Carell ošklivě odbarvené obočí a světlou kštici, jednooký Bale pak naducanou parukou ve stylu devadesátek. Světoví hezounci tak dobrovolně podstoupili zohyzdění. Vyprávění jako kdyby za hlavní postavu zvolilo swap úvěrového selhání (CDS), kterému sekunduje zajištěná dluhová obligace (CDO) a vyvrcholením běžných narativních vzorců, kdy se například dvojice dá dohromady nebo se vypátrá vrah, je nalezení viníka, kterým je zcela nehmatatelná syntetická CDO. Postavy tak slouží spíše jako vysvětlovači událostí, které se kolem nich v zatím abstraktním světě financí odehrávají. Vzájemně si vysvětlují složité operace (a tím i nám), což graduje, když se Goslingova postava otočí do kamery a začne oslovovat přímo diváky./// S dravým stylem filmu úzce souvisí právě kamera, která velice rychle snímá aktéry, a to hlavně v polodetailech. Styl kameramana Ackroyda je okamžitě rozpoznatelný a citlivému pozorovateli se může zvednout žaludek jako třeba u Letu číslo 93 nebo Kapitána Phillipse. Kamera během scén zaostřuje a pátrá, jako kdyby se nejednalo o předem secvičené scény. Dojem autenticity zvyšuje použití skutečných záběrů různých osobností, opuštěných domů a živořících lidí, kteří v důsledku krize přišli o dům, práci nebo obojí. Rychlý střih v kombinaci se zoomováním vyvolává dojem okamžitého a nepřipraveného zachycení události jako v dokumentech, čemuž nahrává i určitá míra improvizace, kterou McKay hercům dovolil.¨/// Jeden z nej filmů roku 2016. [Kino] (20.01.2019)