One Punch Man

Skončil som pri ôsmom dieli, ďalej sa to proste pozerať nedalo. Kladom tu asi bude pomerne pekná animácia, kreativita tvorcov pri vymýšlaní rôznych záporákov a (absolútne nevyťažený) námet, ale ináč tento tradične Japonsky-uvrieskaný pogrc predstavuje pre mňa takmer nestrávitelný sled fetišisticky prehnaných bojových scén, plochý až bieda a takmer bez deja. Chcel by som vedieť čo tým autor zamýšlal, pretože to nie je ani napínavé, ani vtipné, ani zábavné, ani nič - iba ak nevkusné, nepríjemné, otravné. (21.12.2015)

Chytrá hra (nejen) s pravidly šónenů. One-Punch Man vytváří dvě hrdinské pozice, v té první je unavený protagonista Saitama, který marně hledá vhodného soupeře, protože každého porazí jednou ranou. Není tak tím, kdo by žánrová pravidla následoval, ale naopak z nich vystupuje a ironicky je glosuje. A kyborg Genos zase poskytuje prostor k tomu pravému šónenovskému vývoji, takže tradiční divák rozhodně neostrouhá. Ale kromě toho, že jde o poměrně vtipnou parodii (zesměšní se Rocky 4, Dragon Ball, ale i Kamen Rider) s takřka geniálním pointováním gagů, vede OPM dialog i s obecnějšími schématy japonské populární kultury. V průběhu se tak objeví maniakální vědci a jejich výtvory, genetičtí mutanti, národy podzemních monster, cukamotovsky deformovaná těla, války gangů nebo nindžové. A každý z těchto rámců je na jedné straně naplněn – diváci dostanou plnohodnotné souboje a dozví se víc o původu nepřátel –, ale také zesměšněn z pozice znuděného a nezničitelného hrdiny. K téhle obecnosti nás vede i samotný seriál tím, jak pojmenovává součásti fikčního světa. Města se prostě jmenují Město-A či Město-Z, útoky třeba "obyčejná pěst" a nepřátelé podle toho, jaké zvíře připomínají. Saitamu atakuje Komáří žena, Žabí muž nebo Král džungle. // Spíš než k banální šónen parodii má One-Punch Man blíž k tomu, jak nakládá Hitoši Macumoto s kaiju eiga v Big Man Japan. (07.03.2019)

Príbeh Saitamu (one punch man) - godlike hrdinu, ktorý akéhokoľvek nepriateľa zloží na jednu ranu a tak celý znudený hľadá vo svete výzvu. A že sa tých záporákov rodí v svete viac ako v power rangers, ale Saitama nieje na nich sám (niežeby v podstate aj niekoho iného potreboval). Vo svete funguje asociácia hrdinov, ktorí su rozdelení podľa heroických výkonov a superschopností do rankov. Od S ranku (najsilnejší super hrdinovia) až po C rank - chyť zlodeja hrdinov, kde je na začiatku aj hlavný hrdina (nakoľko si všetci o ňom myslia, že je podvodník a ešte k tomu aj holohlavý v nudnom kostýme). Rozličnosť hrdinov a záporákov, ktorú môže marvel len závidieť v ktorej si nájdete v každom ranku kopec obľúbencov (dokonca aj niektorí lamáci v C-ranku majú svoje čaro). Animácia neskutočná, hudba parádna a do toho to celé zaváňa paródiou na superhrdinov ako takých. Oficiálne moje najobľúbenejšie anime vôbec..Jediný mínus (a to myslím smrteľne vážne) je len JEDNA séria, kde som vlastne ani nestihol zistiť, čo niektorí z tých zaujímavo vyzerajúcich herov majú za príbeh a superschopnosti.. Príbeh rozohratý na najmenej tri série.. takže.. neserte ma.. chceme ďalšie série ! 100% Mumen rider je uplne super - C rank hrdina s chráničmi a bicyklom, ktorý bez akýchkoľvek schopností všade bicykluje a občas ten svoj bicykel aj na niekoho hodí (väčšinou skončí Mumen rider s výsmechom zmasakrovaný v nemocnici, ale snaha sa cení ) (10.04.2018)

Definitivně chytrej kopanec do koulí všem anime stereotypům, prezentovaným téměř jako něco, na co je třeba být pyšný už v základním motivu, kdy jeden fight v Narutovi se táhl 30 epizod, zatímco One Punch Man je vyřeší během tří vteřin (a stejně to dokáže příběhově fungovat a bavit vás). Od doby, co to vylezlo (coby anime) jsem to zkoušel dvakrát a první díly mě nechytily.... teprve až když jsem tomu dal třetí šanci, teď, jsem se chytil. A je to celkem slušná sranda, na které je děsně fajn, že vznikla jen tak na internetu z myšlenky amatéra. A navíc to skvěle redefinuje, co to vlastně znamená být hrdina a jak se podle toho chovat. (26.01.2019)

První epizody mi přišel zajímavější nápad než samotný seriál a k dalším dílům jsem se musel prokousávat. Ale nakonec jsem mu propadl a od čtvrtého dílu jsem si je pouštěl automaticky. I když by se mohlo zdát, že akce bude jednotvárná, tak tomu tak není, jelikož se představí spousta rozmanitých protivníků i hrdinů, z nichž spousta vyniká bizarností. Z toho plyne i nenásilný, i když ne zrovna sofistikovaný, humor, je to však bohatě vynahrazováno parodováním superhrdinských klišé. A potitulkové scény byly příjemným bonusem. (Netflix) (01.09.2020)