Plastic Memories

13-dielne anime z produkcie štúdia Doga Kobo je pohľadom do budúcnosti, v ktorej spolu bok po boku žijú ľudia a androidi, takzvané Giftie. Tí však majú iba limitovanú životnosť, po ktorej konci musia byť humánne zlikvidovaní. S Giftiou Islou sa v novej práci stretáva aj Tsukasa Mizugaki. Vytvoria spolu tím a čoskoro medzi nimi vznikne aj oveľa silnejšie puto. Nemajú však veľa času, Isle sa totiž čoskoro končí jej životnosť. Príbehovo anime pripravuje diváka na tragický koniec prakticky už od prvej epizódy. Tvorcovia však volia veľmi dobrý prístup, keď v jednotlivých častiach nepretláčajú blížiaci sa koniec Islinej životnosti do popredia, ale zobrazujú veselé chvíle medzi jednotlivými protagonistami. Okrem sci-fi a dramatických prvkov sú tak v seriáli snáď ešte výraznejšie humor a romantika. Mix veľmi príjemných postáv (Isla, Tsukasa, Michiru, Eru a ďalšie) a často vyložene komických situácií, ku ktorým v rámci deja dochádza, tak miestami až vyvolávajú pocit, ako keby sa na konci mohol stať zázrak a prísť sladký happy end. Vďaka tomu sa tvorcom darí diváka nielen zabaviť, ale ho aj dostatočne emocionálne vtiahnuť do príbehu. Deje sa tak takmer nenápadne, postupne a veľmi citlivo. Dokonca aj absolútny záver, za ktorý možno považovať celú poslednú epizódu, nie je "agresívny tear-jerker", ale skôr finále s gráciou. Plastic Memories predstavuje žánrovú kombináciu so solídnym príbehom, dobrými postavami, zvládnutou animáciou, humorom aj emóciami. Diváka dokáže adekvátne pobaviť, čím spĺňa svoj účel, avšak neponúka nič navyše, vďaka čomu by sa ako seriál dokázal dostať nad úroveň priemeru. Má veľa dobrého, prakticky nič zlé, čo by bolo nutné kritizovať, ale to povestné "to" mu v konečnom dôsledku predsa len chýba. Zlá voľba to však v každom prípade určite nie je. (03.11.2022)

Přijde mi, že v tomto komentáři jsem se nevyhnula lehčímu vyspoilování pointy, takže přestože je seriál extrémně předvídatelný a budete vědět, jak skončí po první epizodě, tak pokud se chcete nechat překvapit, raději doporučuji ho nečíst. Absurdně výhodné náhody, téměř rozměrů těch v Kanojo okarishimasu, opravdu nejsou můj šálek kávy. Nestačí, že budou kolegové, musejí spolu i bydlet. Duuh. To dá rozum. Lolitka nešika mi ze začátku taky moc nesedla. Byla na mě extrémně introvertní a nečinná, první polovinu vůbec nijak nehýbala s událostmi, spíš se nějak vezla s dějem a přišla pravděpodobně chvilkami otravná i sama sobě. Naštěstí její chování později nabyde docela logického vysvětlení, kterému se podařilo nepatrně zvednout mé mínění. Alespoň mi tady nějak moc nelezl na nervy hlavní kluk Tsukasa. Je to sice odporně správňácký, stydlivý, awkward zmatkař, ale k dobru mu přičtu to, že se nikdy nechoval slizce a ukázal občas i nějakou odvahu, takže koukat na něj se dalo vydržet. Z postav se mi ale líbil nejvíc asi Zack. Ten byl taková správná potvůrka. No, občas jsem si prostě říkala, že kdyby se seriál soustředil třeba na příběh giftie Niny a její „babičky“ z prvního dílu, nebo vlastně na vztah jakéhokoliv člověka a jeho giftie, se kterou žije celých těch 81 920 hodin a je tedy dlouhodobou součástí jeho rodiny, než zrovna na Tsukasu, který tam přiletí a v prvních deseti vteřinách už nám oznamuje, že je do Isly hluboce zamilován, bylo by to asi o level výš. Z toho, co jsem tady teď vypsala, se asi mé hodnocení může zdát přinejmenším lehce podivné. Jsem si moc dobře vědomá všech nedokonalostí, kterými Plastic memories oplývají - vzorcovitosti námětu, slabší sci-fi kulisy, ničím extra nevynikajících charakterů i toho, že na veškeré dojemnosti má největší zásluhu píseň Again & again ve svých různých variantách, ale nějakým způsobem mě seriál donutil dobrovolně si na chvilku vypnout ratio a nechat se dojmout. Musím tedy nakonec sice ocenit především překrásný soundtrack, snahu vytvořit aspoň trochu originálnější twist, zajišťující postavám omezený čas (jiný než pořád dokola různé nemoci) a message v podobě cennosti vzpomínek, plného využívání  času se svými milovanými a důležitosti nechat některé věci v pravý čas odejít, což není moc a jsem si jistá, že můj komentář ovlivňuje i to, že ho píšu stále ještě opilá emocemi, ale stačilo to, aby v mých očích seriál dosáhl na slabounké čtyři hvězdy. (21.05.2021)

Celé sci-fi podhoubí s navracením androidů (vypadajících a chovajících se nerozpoznatelně od lidí) na konci životnosti se ukázalo vlastně zbytečné, autoři jen potřebovali záminku pro rozněžnělé "vytváření vzpomínek" při omezeném čase. Mladíček Tsukasa se totiž do jedné takové nemotorné giftie lolitky, kolegyně a nucené spolubydlící, které zbývá posledních nemnoho týdnů, zamiluje. Srdcelámající, navýsost cudná romantika tak hrála jasný prim a ve výsledku se mi i líbila, bohužel naprosto mimo mířil prkenný humor šablonovitých postav (kolektiv v práci). Zpočátku jsem myslel, že to snad i vypnu. 5/10 (23.10.2019)

Je to tak a Goku má zase jednou pravdu... Bohužel i já, i když jsem v předvídání toho co se bude dít zpravidla dost slabý, jsem tady u tohohle anime prostě už od druhého dílu docela přesně tušil, kam se příběh i postavy budou ubírat, dokonce jsem měl i jasnou představu o tom jak to skončí a tušil jsem, proč se seriál jmenuje "umělé vzpomínky". První díl byl parádní, nabídl zajímavou zápletku a spoustu emocí a to jen proto, aby nám druhý díl obnažil vše až na kost, nastínil finální problém, prostě to co se bude řešit v posledních dílech a vzhledem k ladění seriálu bylo z toho všeho ihned docela jasné, jak to dopadne... Třetí díl mě v tom naprosto ujistil a přidal i jasnou představu o tom, jak se budou vyvíjet postavy. A tak jsem zklamán, je to jako vidět v učebnici matematiky nádherný příklad, který vypadá složitě, zamyslet se nad ním a během pár sekund zjistit, že vím kolik je x a znám přesně výsledek. Bavilo by vás potom počítání něčeho takového? Jediný rozumný důvod proč se do něčeho takového pouštět je, abych si ověřil, že jsem měl pravdu a tak jsem tedy vytrval až do konce a bohužel jediné co mě překvapilo byl fakt, jak málo se řešili případy s vyzvedáváním jednotlivých Giftií a jak moc se mě to snažilo "opíjet" romantikou, která na mě ale tady skoro vůbec nezabírala... (18.04.2015)

Co jsem tak o Plastic Memories slyšel, čekal jsem to daleko horší. Nakonec to byla i celkem fajn romantika, ale to je právě ten největší problém. Na začátku vám je představen celkem zajímavý svět, kterému se ale tvůrci věnují opravdu minimálně. Svět, ve kterém žijí mimo lidí také androidi, kteří mají určenou dobu fungování a poté se musí vyřadit z provozu. Pozorujeme skupinku lidí, kteří se právě o to vypínání androidů starají a musí přitom řešit vztah androida s jeho majitelem. Bylo tu tolik možností, jak samotné téma využít a nakonec se neuskutečnila ani moje očekávaná šablona "co díl, to jeden příběh, do toho řešíme vztah hlavních postav" a jednotlivé příběhy tu byly snad jen tři. V poslední třetině už se série zaměří pouze na vztah hlavních dvou postav. Jak to s nimi skončí už sice poznáme během prvního dílu, ale i tak mi konec přišel dostatečně emotivní, ne ale natolik, aby mě, jak jsem občas četl, rozbrečel. Možná to je jen proto, že jsem čekal něco výrazně horšího, ale nakonec můžu dát fajn 5,5/10. (22.05.2021)