Konec agenta č. 312

"Fratello mio, to zas bude facek!"                                                                                                                                         Pří vší úctě k Vladimíru Menšíkovi - typově mi jako Jaroslav Hašek nesednul. Jeho projev byl natolik specifický, že výsledné provedení byl prostě Menšík. Tady hrál hlavní roli jednoznačně Josef Kemr. Ovšem jinak velice vydařená televizní inscenace s dobovou atmosférou. (20.04.2015)

Menšík si hraje na Haška a školí kolegy spiťary o revoluci. 1) Tohle si Jaroslav Hašek nezaslouží. Ze stručné jízlivě vtipné povídky Po stopách státní policie v Praze vyrobil scénárista P. Hanuš prostoduchou inscenaci v duchu komunální satiry. Všichni se moc snaží, i výborní herci, ale výsledný dojem je slabý. 2) Policejní komisař Slavíček (František Filipovský) se na rozdíl od váženého pana rady Hakla (Čestmír Řanda) za první republiky dobře uchytil. Změnil si jméno na Mrázka a nadále úspěšně sloužil pod radou Vacátkem. To už Jaroslav Hašek nezaznamenal. My to ale díky Televizní filmové tvorbě Praha víme. (22.04.2015)

Televizní komediální povídka s plejádou   českých herců. František Filipovský si opět   střihnul policejního komisaře velmi   připomínajícího pana Mrázka z Hříšných   lidí města pražského. Pan policejní rada je   samozřejmě také přítomen ve vynikajícím   podání Čestmíra Řandy. Pocta Miroslavu   Marvanovi je víc než zřejmá. Chvílemi je to   dost ale uřvaný a takřka až moc divoký,   takže se vtom dá lehce ztratit. Doba za císaře   Františka Josefa I. je koncipována satiricky.   Nakonec aby ne, když jednou z postav je samotný   Jaroslav Hašek. Klenot televizní tvorby tohle   asi nebude, ale za pozornost rozhodně stojí. (21.04.2015)

“Podívejte se, koho tady máme před sebou. Obdivuhodně bezcharakterního člověka. Který ovšem plní pouze svojí hnusnou čestnou povinnost… Která vychází z přísahy, kterou složil za padesát zlatejch, nemejlím se?, měsíčně. Koho máme před sebou? Úpřimnýho ničemu a lumpa.“ U téhle inscenace Haškovy povídky jsem se trochu zamyslela, jaký byl vlastně Hašek člověk. Skutečně to byl takový bohém, jak se obecně tvrdí? V jednoznačně kladném hodnocení tohoto dílka mě zpočátku zviklala Snorlax, která mluví o nepochopení Haška. Díky ní, jsem inscenaci sledovala opravdu pozorně. A došla jsem nakonec k závěru, že Hašek by byl především nadšen z Menšíka. Menšík je totiž minimálně člověkem, jakým by si Hašek přál být, pokud jím nebyl. V této inscenaci je Menšík rozhodně svůj. Nikterak se nestylizuje. O to víc vyniká jeho přirozenost, vlastnost, kterou by Hašek jistě ocenil. Ne pro své herecké umění, ale pro svou přirozenost byl Menšík vybrán. K ostatním atributům inscenace není třeba se nějak výrazně vyjadřovat. Říkat, že všichni ostatní odvedli své standardní skvělé výkony, to by bylo nošení dříví do lesa. Inscenace Haškovy povídky s lehkou ironií a velkou nadsázkou, jak má být. (09.05.2015)

Československá televizní komedie natočená podle povídky J. Haška (1883-1923) popisující situaci před pražskou návštěvou císaře Františka Josefa I. Vrchní policejní rada Hakl (Č. Řanda) se snaží předejít nežádoucím provokacím a krátkodobě uvěznit všechny problematické osoby. Největší nebezpečí poklidného průběhu mocnářovy návštěvy představovalo uskupení literátů v redakci časopisu Komuna v čele s Jaroslavem Haškem. Kvůli zastavení protirakouské činnosti těchto redaktorů donutí svého podřízeného, inspektora Špinku, aby se vydával za italského revolucionáře a potají v jejich redakci zanechal kompromitující tiskoviny. Nebohého inspektora, jehož provokativní kulišárna vyšla záhy najevo, ztvárnil J. Kemr a jeho excelentní výkon patří zcela jednoznačně k tomu nejlepšímu z celého krátkého, pouze pětačtyřicetiminutového filmu. V rolích redaktorů se ukázali V. Hašek, J. Libíček, P. Štěpánek a velmi zajímavý M. Nesvadba a budoucího autora nejznámějšího českého humoristického románu představoval V. Menšík. Bohužel výkon pana Menšíka mě příliš nepřesvědčil, neboť hrál spíše sám sebe a figuře známého českého bohéma se nepřiblížil. Nadprůměrné hodnocení této krátké komedie V. Hudečka se slušnou dobovou atmosférou tak náleží zejména díky jedinečnému a nenapodobitelnému J. Kemrovi. (17.03.2018)