Hacksaw Ridge: Zrození hrdiny

Na jedné straně poctivé drama ze staré školy, na té druhé velmi kontaktní a syrový kus. Nicméně platí, že Mel je starej sadista, který si libuje v rozpůlených tělech a vnitřnostech. Mezi námi mi hodně vadí, jak to s ním dopadlo. Chlapík, který nám předložil několik ikonických postav, si vybral v soukromém životě několik slabších chvil a studia ho ve velkých projektech tak nějak nechtějí. Takže pauzíruje, občas se někde objeví, ale žádná sláva to není. Jeho válečné inferno je nicméně sebejistou poctou jednomu osudu. A to přes hodinu nevidíme žádnou akci. Hrůz boje na Okinawě si však užijeme dosyta. Do války šli tehdy všichni. On nechtěl chybět a nechat za sebe bojovat druhé. Ač se čerstvě zamiloval (roztomilá Teresa Palmer), tenhle člen Církve adventistů sedmého dne chce mezi bojujícími běhat s morfiem a beze zbraně. A to je v armádě sakra problém. Nakonec tenhle pacifista zachrání přes sedm desítek zraněných. Zůstal totiž v ostřelovaném prostoru a snášel jednoho zraněného po druhém k okraji útesu. Odtud je ručně spouštěl na lanech do bezpečí. Předchází tomu nelítostná, děsivá a atmosférická vřava, velmi zručně natočená. Orgie kaskadérů jsou nesmírně promakané. Vesnický prosťáček s nablblým (ale nakažlivým) úsměvem Andrew Garfield znovu dokazuje, že hrát sakra umí, moc mě ještě potěšil spolehlivý Hugo Weaving. Na druhou stranu si přiznejme, že příběh je velmi prostý, řada scén až moc „připravených“, hlavní hrdina až moc velký klaďas, protivníci až moc hloupí (proč Japonci neshodili ten provazový žebřík?). Nad vším však bedlivě dohlíží sám silně nábožensky založený Gibson, který to má pořád v sobě. (12.11.2016)

Tento film bych rozdělil na dvě části tak, jak tomu je například v Olověné vestě. Jenže na rozdíl od Olověné vesty je první půlka tréninku poměrně nudná a druhá to naštěstí zachraňuje naprosto precizní válkou, kterou jsem ve filmech neviděl hodně dlouho. Válka je tu totiž ztvárněna hodně brutálně, s čímž jsem u Mela Gibsona i počítal. Chvílemi jsem dokonce vzpomínal na brutálnost a efektivnost vojína Ryana. Jen s tím rozdílem, že Hacksaw Ridge je o skoro dvacet let starší. Pořád se ale jedná o jeden z nejlepších válečných filmů za posledních několik let a jsem rád, že se ho chopil zrovna Mel Gibson, který všem po svých eskapádách ukázal, že má na to, aby se opět proslavil, což se mu vlastně povedlo už jenom tím, že ho nominovali na Oskara. Jinak si zkuste něco zjistit o hlavní postavě, kterou tu hraje Andrew Garfield. Popravdě jsem nevěděl, co si o ní myslet. Podle mě totiž Desmond Doss byl solidní psycholabil, což se potvrzovalo i v první hodině. Koneckonců to film ukázal jak na samotném fotrovi despotovi, tak i na skutečnosti, že celá rodina byla součástí nějaké adventní církve Ježíšova posledních dnů a rodina na tom pacifismu doslova stavěla. Každopádně oceňuji snahu pomáhat. Bylo vidět, že i přes tu duševní díru to Desmond myslel opravdu dobře a je fajn, že o něm Mel Gibson natočil takový film. Příběh je to opravdu epický. (21.02.2017)

Zajímalo by mě, jestli Mel Gibson chápe paradox, že se sice uchyluje k antinásilným agitkám, ale přitom jediná umělecká vize, kterou kdy měl, spočívá v zobrazování hyperreálného a směšně exponovaného násilí (nemusí se chodit ani do války, stačí se podívat na bitku dvou kluků, která končí rovnou tím, že jeden flákne druhého cihlou do hlavy). Gibsonovy filmy jsou teda proti násilí, ale přitom by bez násilí nemohly existovat ani sdělit svou myšlenku - nejsou schopny nabídnout systém světa v míru, dokážou jen lít na diváky krev. A vzhledem k tomu, že jim chybí cit pro nuance, mají nakonec spíš otupující efekt - dokážeme sice říct, že krvavá jatka jsou špatná, ale zároveň nic jiného než krvavá jatka není dost dobré, abychom tomu věnovali pozornost. A to jsem ani nezačal mluvit o té dementní hlavní figuře. Hrdina je buď idiot, nebo pokrytec. Je přece jedno, jestli v bitvě nemáte zbraň - jestli po sobě necháte střílet a spoléháte na to, že nepřátele zastřelí jiní, není to v důsledku jiné než když střílíte sami, ve skutečnosti tím do rizika uvádíte mnohem víc lidí, než kdybyste se mohli krýt sami. Plus je směšné, že situace, do jakých se dostává, jeho přesvědčení reálně netestují, spíš potvrzují (není těžký bejt hrdina, když scenárista tak moc chce, abyste jím byli)... Prostě dílo myšlenkově zcela utopené v patosu, fetiších a pokrytectví, které uspokojuje nejnižší pudy (vsadím se, že když začne první bitva, minimálně půlka diváků si aktivně řekne "no konečně", což je rozhodně úsměvný) a zároveň, což je nejhorší, se tváří hluboce lidsky. (20.01.2017)

Hrozně mě mrzí že jsem za ty roky zapomněl jak vynikajícím režisérem je Mel Gibson. Jeho způsob vypravování příběhů mě plně vyhovuje, nemám problém s tím že bych se v ději ztratil a pokud jde o autentičnost ta je bezproblémově zachována. V druhé polovině to začne pěkně bouchat a jakmile se dostáváme do bitevní vřavy Gibson ukáže samozřejmě svou pravou tvář :D pro lidi se slabším žaludkem zlomyslně zatajím co je čeká. První neakční polovina ovšem té druhé v žádném případě ostudu nedělá. Dětství hlavního hrdiny (skutečného hrdiny) je jasně načrtnuto během slabé čtvrthodinky, pak tady máme randění a konečně vojenský výcvik. Kdybych si film pustil dříve Block 99 by mě zase tolik nepřekvapil. Z Vaughna se začíná stávat pěkně charismatický dacan. Sam je nudař a hlavní postava Garfield se dá vcelku snesitelně přežít. A té víry v boha je v příběhu sice dosti, ale bezproblémově jsem to ustál. 80% (13.02.2018)

Gibson vás rozemele. Vytasí se z romantickou pohádkou o lidských hodnotách a pak přepne na peklo. Dossův příběh začíná hodně staromilsky, vyrůstání, základy víry v Boha k tomu komplikovaný vztah s otcem (fantastický Hugo Weaving), veteránem z první světové války a opilcem. Romantická linka je precizně zvládnutá, něco mezi Forestem Gumpem a Statečným srdcem, což je přesně to co příběh potřebuje. Cvičák je malinko zkratkovitý, ale jakmile rota položí nohu na Okinawu bude vám to jedno. Gibson se s tím nepáře a servíruje realitu v té nejkrutější možné podobě. Válka je v jeho podání strašlivá, syrová a velice realistická, ale cit se kterým točí jí dodává punc krásy. Kompozice obrazu je fantastická až neuvěřitelná, stejně jako to co sledujeme. Hrdinné přesouvání zmrzačených kámošů Dosse, zachraňování životů... někdy i Japonských, skrývačky v tunelech a jatka. Výborné herecké obsazení, kterému vévodí Garfield (skvělý balanc mezi jednoduchým farmářem a silně věřícím hrdinou) odvádí tu práci, která se od nich čeká. Tenhle film bychom možná nedostali, nebýt Gibsonova hollywoodského pokání a to by byla sakra škoda. Teď ho chceme zpátky v plné polní a doufám, že opráší ten Vikingský krvák co měl točit s DiCapriem. (14.11.2016)