Hacksaw Ridge: Zrození hrdiny

O Hacksaw Ridge by sa dalo debatovať hodiny. Keď napíšem o ňom jeden riadok, nevyhnem sa pátosu, a keď napíšem viac, spadnem do nekonečnej hĺbky analýzi. A práve preto bude najlepšie, ak si ten kus umenia nenecháte újsť, a pobežíte do kina. Pre mňa osobne najväčší filmový zážitok za posledných 13 rokov. (17.12.2016)

Hlavní hrdina filmu sice odmítá nosit zbraň, ale Mel Gibson pálí vostrejma. A míří docela přesně. I když je to dost okatá kopie Olověné vesty od Kubricka, Spielbergova Vojína Ryana i Eastwoodova dvojfilmu Vlajky našich otců/Dopisy z Iwo Jimy (včetně několika konkrétních záběrů, scén i doslovných replik), příběh mě zaujal a vysoké hodnocení si Hacksaw Ridge odnese. I díky vynikajícímu Hugo Weavingovi, který je podle mě trošku nedoceněným hercem. (09.11.2018)

// Puberťák ve mně chce křičet "hustý" a já myslím, že se na něj v tomhle případě ani nemůžu zlobit. Tuhle brutální válečnou řež sice obklopovalo pár slabších míst, jako awkward úvod s vykulenou Teresou Palmer (hejtujte Pearl Harbor jak chcete, tam pro mě ale ta romantika alespoň fungovala), nebo vyloženě odporně religionistickej záběr s nosítkama, JENŽE to je ve výsledku fakt nic oproti tomu nadšení a hrůze, se kterou jsem sledoval každý krvavý záběr, kterej si pro mě Mel nachystal. Syrový, nekompromisní, těch přídavných jmen bych mohl nasázet tucet, pro mě to byl ale ze všeho nejvíc nejpřínosnější film, jaký jsem letos viděl a za to prostě Gibsonovi respekt. Potřeboval hit jako kráva, potřeboval si pro sebe znovu oprášit jméno, potřeboval to fakt trefit a minimálně pro mě se mu to i s drobnými vadami na kráse povedlo. Garfield - Vaughn - Worthington a nakonec i ten Bracey, na tuhle čtveřici vojáků už jen tak nezapomenete. A já si teď jdu konečně koupit ten novej Battlefield! 8/10 (13.11.2016)

"Jak dlouho už jste mrtvý?" V případě, že bude napadena moje vlast, tak hrdinně sbalím rodinu a půjdu někam, kde se neválčí. Válčit zkrátka nebudu dobrovolně ani nedobrovolně. A pokud se má válčit, tak navrhuju do první linie postavit ty, pro které je válka byznys - politiky, bankéře a zbrojaře. Až se vzájemně pobijí, tak si obyčejní lidé odhlasují mír a bude klid. Jenže když byly napadeny Spojené státy Americké, tak je třeba nechat se dobrovolně zabít. Co na tom, že to bylo na druhé straně světa, že napadení bylo vyprovokované a navíc se o něm vědělo minimálně pět dní dopředu. Do války je zkrátka třeba jít, protože na životě, zdraví a končetinách patrně nezáleží. Tímto jsem právě projevil svou pacifistickou zbabělost a nyní musím vychválit Dossovu odvahu, protože jeho zdravotník v tom celém bouchajícím nesmyslu jako jediný dával smysl. Přesto si dovolím zpochybnit ty skutečné události, protože jestli tažný Doss táhl zběsile pálícího seržanta Howella z bitevního pole předvedeným způsobem, tak přitom Japonci museli zemřít smíchy. Ani já jsem k tomu neměl daleko, což jsem od válečného dramatu skutečně nečekal. (04.05.2017)

Gibson to holt má v paži. V civilní/romantické/výcvikové první polovině si jeho pacifistický hrdina diváka získá a v druhé je on i divák po hlavě vhozen do sugestivně nasnímaného brutálního a krvavého válečného masakru. A dobře vybraní herci válí, vedle Garfielda hlavně Weaving jako traumatizovaný opilecký otec, ale i Vaughn (v komediích jsem ho nenáviděl, ale ve vážných polohách mě baví) a Worthington. (05.06.2017)