Hacksaw Ridge: Zrození hrdiny

Non Metal Jacket. Přeskočíme-li pro další vývoj příběhu potřebnou expozici virginského prosťáčka, co by od jisté doby neublížil ani japonské mouše, dostane se nám kostry Kubrickova kultu. Příprava rekrutů na peklo války a oddělování slabých článků řetězu buzerací je ozvláštněna konfliktem hrdosti hlavního hrdiny s armádní mašinérií. Dobře se na to dívá, divák si klade nevyhnutelné otázky a jako bonus se seržant V.Vaughn snaží přiblížit vytříbené rétorice seržanta R.L.Ermeyho (pochopitelně marně). Jenže znáte to, jak je to ve skutečnosti - lehko na cvičišti, těžko na bojišti. Příjezdem na Okinawu se Gibson utrhne ze řetězu a začne to tam sázet. Brutální naturalismus vyhřezlých orgánů, který nezná míru ani opodstatnění, triviální působení na strunu sentimentu, patos uliček slávy a religiózní jinotaje. Vzhledem k tématu chápu přítomnost těchto aspektů, příčí se mi však způsob jejich podání.. Adventista sedmého dne, který chytl do ruky zbraň, jen aby z ní vyrobil improvizovaná nosítka. Pacifista v Pacifiku, který pod palbou zachránil desítky životů, píchal morfium Američanům i Japoncům a kdyby šel kolem Bela Lugosi v kostýmu Drákuly, píchne mu ho taky. Záchranářské aktivity desátníka Desmonda Dosse jsou bezesporu úctyhodné, ale proč se jich musel chopit zrovna režisér, který má na zpracování podobných kronik heroismu jen hrstku předností a hromadu nedostatků..? (19.01.2017)

Kdyby na začátku dostala cihlou přes tlamu dětská verze Andrewa Garfielda, nikoliv její filmový bratr, celý film by dával mnohem více smyslu. Moc jsem nevěděl, jak vážně mám mladíka s výrazem božího prosťáčka, kterému příliš nedochází, jak fungují mezilidské vztahy, natož mezinárodní politika, brát. Film jej každopádně bere vážně dost na to, aby postupně ztratil veškerou kredibilitu. Zato debility nabízí koňskou dávku. Předpokládám, že závěrečná scéna nanebevzetí se do filmu zatoulala z nikdy neodvysílaného skeče Monty Pythonů. Jako z absurdního divadla je koncept, na němž celý film stojí. Učinit hrdinou největšího filmového ohňostroje vyhřezlých střev a rozstřelených hlav od Vojína Ryana silně věřícího pacifistu, který odmítá jakékoli násilí, mi přijde jako dost krutá ironie. Nezdá se ale, že by si ji Mel uvědomoval. Jatečních scén (brzy spíše otupujících než šokujících) nepoužívá k tomu, aby Desmonda dovedl ke zjištění, že válka je mnohem drsnější, než jak si ji představoval (potom by lépe fungoval i kontrast první a druhé poloviny filmu), ale aby ukázal, jak těžké to chlapec bude mít, chce-li bez pušky v ruce přežít déle než půl vteřiny. Zrození hrdiny, který odmítá násilí, je tak paradoxně podmíněno právě všudypřítomným násilím. Kdyby jeho kamarády netrhaly na kusy kulky a granáty zdivočelých Japonců (což je národnostní stereotyp, který vyšel z módy společně s Johnem Waynem), hrdinou by se stát nemohl. Nepochybuji, že v tom, co sám vnímám jako neřešitelný rozpor, někdo jiný najde průzračnou logiku, ale i kdyby mi film ze své podstaty nepřišel postavený na hlavu, horko těžko bych hledal důvody, proč jej někomu doporučit jako příklad toho nejlepšího, co letos v Hollywoodu vzniklo. Působivé a (přesto) vcelku přehledné zachycení válečné vřavy jsme dříve viděli mnohokrát a přehledná struktura vyprávění a učebnicová segmentace, díky které se nikdy nezačnete nudit, jsou kvality, jimiž se americké filmy chlubí již mnoho desetiletí. Hacksaw Ridge je zkrátka myšlenkově i formálně poněkud opožděným filmem. 60% Zajímavé komentáře: Marigold, InJo, jerry12 (03.12.2016)

Mel Gibson naozaj vie vyrobiť kvalitné historické filmy založené na skutočných udalostiach. Dokazuje to znova a znova. Na kvalitne odpracovanom projekte sa podpísalo aj veľa skvelých hercov, Mel Gibson má na ne skrátka čuch. Drsného vojenského seržanta si zahral Vince Vaughn, ktorý ukázal, že nepatrí len do jednoduchých komédií. Vo filme je veľmi výrazná vizuálna stránka. Tá podtrháva hrôzy vojny a utrpenie vojakov. Je celkom zrejmé, že režisérovi s tým pomohla dnešná moderná technológia. To platí zvlášť pre výbuchy a výstrely, ktoré sú na vojnovom bojisku tak časté. Aj cez to však dokázal stvárniť kľúčové momenty realisticky a tak, že pôsobili dobovo. Niektoré scény z bojiska, kedy majú vojaci odtrhnuté končatiny a z tela im vyliezajú útroby, môžu pôsobiť až príliš realisticky a kruto, ale je jasné, že to bol presne zámer. Špeciálne efekty sú dotiahnuté do takej dokonalosti, že film skoro pôsobí ako akási klasika z 80. či 90.rokov. A to je celkom určite pre dnešnú dobu úplne unikátna vec. (08.09.2019)

Zelené mozky vs. bibložravec. Jako se rozhodovat mezi Íránem a Saúdskou Arábií. Nijak nosné drama z toho nebylo, ostatně pán, co má oči jako Mel Gibson, se navzdory proklamovanému "nezabiješ" třese právě na ty válečné hrůzy. A že jich na plátno vysází požehnaně. Musí se nechat, že maskéři si vyhráli a utržené končetiny zde patří k tomu nejmírnějšímu, co se na plátně dá vidět. Jenže ve všem ostatním je to spíš směšné než realistické. Útok zaštítěný mrtvolou, deka vyzbrojená zadním střelcem nebo volejbal s granátem jsou ty nejviditelnější komediální vložky, ale ono jako celek to je pojaté hodně uměle a odtrženě od skutečnosti. V podstatě podepisuju komentář kolegy uživatele DaViD'82. (05.03.2017)

"Tak dlouho se tahaj amíci z boje až se japonec přinese" Ano přesně tímto krédem se řídí starej dobrej kocour Garfield, kterej během jednoho vlahého večera na bitevním poli za zvuku granátů a potlesku kulometu zachraňoval, jako jediný zůstalý, přeživší části těl amerických vojáků. Když za jeden večer odtaháte a spustíte ze srázu 75 bratrů ve zbrani, nebo teda bratrů v uniformě jelikož Garfield zbraň nenosil, tak už Vám bude asi trochu mrdat a nikdo se nemůže zlobit, že sem tam obvážete a spustíte svýmu táboru i zafačovanýho japonce. Já Garfieldovi za své soukmenovce děkuju a dále směrem k SS (Statečnému Srdci) musím uznat, že konečně někdo zas od doby Ramba 4 dobře narejžoval jaká je z lidí sračka, když je trefí granát nebo těžkej kulomet. Jak mě druhá polovina filmu chytla za stydlivé pysky tak ta první polovina se vleče jak kurva po celovečerní mrdačce, obtěžkaná nákupy, do posledního patra činžáku. Takže buddhožel je to nakonec jen lehce nadprůjemný počin. (06.03.2018)