Hacksaw Ridge: Zrození hrdiny

Smát se v ateistickém Česku katolíku Gibsonovi, že jde nadoraz v příběhu vojína, který odmítá zbraň z náboženských důvodů, mi přijde jako laciná póza. Stejně tak totiž, jako Gibson neslevuje z pozice oddaného křesťana, nebere ohledy ani filmařské kompromisy. První hodina by možná zasloužila ještě o chlup vyhrotit a nechat diváka nakouknout do hlavy těm, pro které je zbraň ve válce samozřejmostí, ale ta druhá je rambovská kafilérie, která svojí vytříbenou, kamerou, střihem a zvukem vycizelovanou estetikou mění válečné peklo v téměř až hypnoticky umělecký zážitek, který se naposledy povedl Ridleymu Scottovi na počátku nového milénia. Můžete z toho v průběhu mít jakékoliv pocity, ale když v závěru zafunguje i ten Garfieldův omezený herecký kukuč, změní se to v emocionální vodopád, za který mi pro jednou nebylo trapně. 4 a ½. (15.07.2017)

Gibson se po 10 letech vrátil, aby natočil jeden z nejlepších válečných filmů posledních let. Sebejistá režie, která nabízí vtahující scény z pekla bitvy, a zároveň slzopudný příběh o odvaze, přátelství a vnitřní síle bez laciného patosu. První třetina à la filmy z 50. let, kdy Doss poznává svou lásku, je sice o něco delší, než by bylo nutné. Avšak běloskvoucí scény z nemocnice, kdy se pár seznamuje, pak o to více kontrastují s utrženými končetinami, ohořelými těly a nabroušenými bajonety, kterými se však režisér samoúčelně neopájí. Gibsonovi je bayovský patriotismus vzdálený včetně ukňouraných konverzací vojáků a přílišných zpomalených záběrů. Garfield se na rachitického vojína perfektně hodil, byť někdy působil příliš nablble, Vaughn poprvé dokázal, že umí i vážné role. Téměř neznámí scenáristé napsali i několik solidních fórků a zkrátka výsledek, který stál 40 milionů, vypadá na mnohem víc./// Příběh se v otázce, proč nechce Doss nosit zbraň, oddaluje od skutečnosti – jeho volba primárně vychází z traumatizujících zážitků v rodině, nikoli z příslušnosti k církvi. Postava je tak vstřebatelnější pro více diváků a její činy, ač místy na hranici uvěřitelnosti, působí věrohodněji. Tomu pomáhá rozumné rozhodnutí tvůrců, kterým bylo nezahrnout do filmu veškeré Dossovo hrdinství (zachraňoval i mimo Okinawu), což by šlo jen stěží natočit bez obvinění z přehánění či patetismu. Škoda poněkud přehnané finální scény, v níž se Gibson nedokázal vzdát okaté symboliky, čímž ostatně potrvrzuje, že nedokáže a asi ani nechce být nestranný./// Není to vypravěčsky rafinované, ukazuje to lásku a hrdinství jako z plakátu, ale tak dojatá jsem nebyla od Návratu krále. P.S. Milovníkům různých (nad)interpretací doporučuju sledovat postavu nabušeného vojáka jménem Hollywood, který všem ukazuje své koule, ale na bojišti je zbabělcem. 90 %. [Kino] (09.11.2016)

V Dublinu měl Hacksaw Ridge premiéru až včera a jsem rád, že jsem si ho mohl užít na velkém plátně. Film vtáhne diváka od samého začátku, kde zaujme hodně netradiční výkon Andrewa Garfielda, podle mě ten chlapec má v sobě kus talentu a bude předvádět ještě zajímavé věci v budoucnu. První hodina je hodně emocionální, krásně romantická a psychologicky nátlaková. Výcvikový tréning je snad nejlepší, co jsem kdy zhlédl ( Vince Vaughn překvapil) dojde i na můj oblíbený soud, takže paráda po všech stránkách. Jakmile se film přesouvá na bojiště začíná nejsyrovější válečné peklo, které kdy bylo natočeno. Mel Gibson se absolutně utrhl z řetězů a servíruje hodně brutální, násilnou, realistickou, strhující, napínavou a podmanivě natočenou akci, která mi vyrážela dech a zařval jsem si v kině sprostě nahlas jak už dlouho ne. Málem mě trefil šlak z toho jak perfektní to bylo. Neskutečný zážitek, kde lekačky fungují intenzivněji než u Conjuringu. Jestli oscara vyhraje romantická LALALA pro ženské a buz*ranty mi bude velkou záhadou. To že v kině seděli kolem mě samí senioři, kteří se mohli samotné války zúčastnit můj zážitek ještě umocňovalo. 100% (28.01.2017)

"Bože pomôž mi zachrániť ešte jedného..." Mel Gibson si ako režisér vybral veľmi zaujímavý a hlavne skutočný príbeh chlapíka, ktorý odmieta nosiť zbraň a zabíjať. Takmer polovica filmu je zoznamovacia, sledujeme Dossov rodinný život, neskôr prvú lásku, problémy s otcom alkoholikom... Mnohým táto pasáž vadí, alebo sa zdá pridlhá, no ja som si ju užil minimálne rovnako ako vojnovú. Dialógy sú fajn, sympatická Teresa Palmer má krásny úsmev a romantická časť je romantickejšia než vo väčšine čistokrvných romantických filmoch. Hudba aspoň v týchto pasážach nádherne sedí. Výcviková časť rovnako dobrá. V momente keď sa dostaneme na Okinawu začína skutočný masaker, nástup to teda malo poriadny, hneď som si spomenul na vylodenie v deň D vo filme Zachráňte vojaka Ryana. Akčné scény sú fakt bombastické, možno by som Japoncom dal trošku viac priestoru ale inak nemám čo vytknúť. Vadila mi len jedna vec. Niektoré spomalené zábery a hrdinská hudba robí super vojaka z každého, kto je práve v zábere. Hudbu by som v mnohých scénach výrazne stmil, niekde úplne vypustil, aby to filmu pridalo na reálnosti. Sám Doss sa za hrdinu nepovažoval, čo je správne a tak mohol v tomto Gibson aspoň trocha ubrať. Inak fakt skvelý vojnový film, ktorý pre svoju relatívne kľudnú a romantickú prvú polovicu bude určite zaujímavý aj pre ženské publikum. 90%. (21.11.2016)

Kdyby na začátku dostala cihlou přes tlamu dětská verze Andrewa Garfielda, nikoliv její filmový bratr, celý film by dával mnohem více smyslu. Moc jsem nevěděl, jak vážně mám mladíka s výrazem božího prosťáčka, kterému příliš nedochází, jak fungují mezilidské vztahy, natož mezinárodní politika, brát. Film jej každopádně bere vážně dost na to, aby postupně ztratil veškerou kredibilitu. Zato debility nabízí koňskou dávku. Předpokládám, že závěrečná scéna nanebevzetí se do filmu zatoulala z nikdy neodvysílaného skeče Monty Pythonů. Jako z absurdního divadla je koncept, na němž celý film stojí. Učinit hrdinou největšího filmového ohňostroje vyhřezlých střev a rozstřelených hlav od Vojína Ryana silně věřícího pacifistu, který odmítá jakékoli násilí, mi přijde jako dost krutá ironie. Nezdá se ale, že by si ji Mel uvědomoval. Jatečních scén (brzy spíše otupujících než šokujících) nepoužívá k tomu, aby Desmonda dovedl ke zjištění, že válka je mnohem drsnější, než jak si ji představoval (potom by lépe fungoval i kontrast první a druhé poloviny filmu), ale aby ukázal, jak těžké to chlapec bude mít, chce-li bez pušky v ruce přežít déle než půl vteřiny. Zrození hrdiny, který odmítá násilí, je tak paradoxně podmíněno právě všudypřítomným násilím. Kdyby jeho kamarády netrhaly na kusy kulky a granáty zdivočelých Japonců (což je národnostní stereotyp, který vyšel z módy společně s Johnem Waynem), hrdinou by se stát nemohl. Nepochybuji, že v tom, co sám vnímám jako neřešitelný rozpor, někdo jiný najde průzračnou logiku, ale i kdyby mi film ze své podstaty nepřišel postavený na hlavu, horko těžko bych hledal důvody, proč jej někomu doporučit jako příklad toho nejlepšího, co letos v Hollywoodu vzniklo. Působivé a (přesto) vcelku přehledné zachycení válečné vřavy jsme dříve viděli mnohokrát a přehledná struktura vyprávění a učebnicová segmentace, díky které se nikdy nezačnete nudit, jsou kvality, jimiž se americké filmy chlubí již mnoho desetiletí. Hacksaw Ridge je zkrátka myšlenkově i formálně poněkud opožděným filmem. 60% Zajímavé komentáře: Marigold, InJo, jerry12 (03.12.2016)