Černá a bílá
Chained Women
Black Mama, White Mama
Obsahy(1)
Odlehčené akční drama Černá, bílá vypráví o dvou ženách (černošce a bělošce, Pam Grier a Margaret Markov), které se pokusí uniknout z ženského vězeňského tábora na Filipínách. Žena černé pleti jménem Lee Danielsová si ve vězení odpykávala trest za prostituci, zatímco její bílá spoluvězeňkyně Karen Brentová za účast ve skupině radikálů. O útěk se pokusí poté, když už nemohou dále snášet nepříjemnosti v ženském vězení, kde je mimo jiné obtěžují lesbické dozorkyně. A i když jsou stále spoutány řetězem, podaří se jim dostat přes filipínskou džungli do tábora revolucionářů a pašeráků drog. Zde ovšem jejich vytoužený klid nenastává, neboť kontroverzní obyvatelé tábora se vrhají do násilného střetu. (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (23)
Chick in the chains... where they come from? - This is... FUN! Pam Grierová měla na začátku 70. let velice plodné období a než natočila své asi dva nejznámější filmy, Foxxy Brown a Coffy (nepočítaje mezi to samozřejmě Jackie Brownovou), proslavila se jako "hvězda" WIP - Women in Prison filmů. Zatímco Big Bird Cage a Big Doll House jsou známy pro scény násilí, Black Mama, White Mama si na své konto může připsat nahotu, přestože z Pam Grierové neuvidíme snad ani bradavku. Příběh je jednoduchý, dvě vězenkyně, jedna bílá a jedna černá (hádejte, která je Pam Grierová), utečou spolu z vězení, přestože se nemají příliš v lásce, a lesbická dozorčí a šéfová jim jde po krku. Hudba je neskutečně primitivní, na druhou stranu je patrné, že ji Tarantino užil jako jeden z předělů do Kill Bill Vol. 1, exteriéry a lokace vůbec dostatečně exotické a hlášky taky stojí za to. Když se k tomu připočte "woovská" (prosím, to byla hyperbola, milé děti) závěrečná přestřelka, tenhle klenot žánru blaxploitation a sexploitation má za solidní 4* - ženy si 2* uberou (protože pro ně asi nebude zábava koukat 5 minut na sprchovou scénu z vězení spojenou s masturbací) a ženy-feministky se filmu raději vyhnou velkým obloukem, revolucionáři budou mít určitě radost z jednoho cheguevarovského typu postavy. Ale Big Doll House, Big Bird Cage a černošský remake Get Cartera Hitman jsou lepší, Pam. ()
Parádní WIP, sexploitation movies (remake čistě chlapeckého The Defiant Ones s Tonym Curtisem a Sydneym Poitierem z konce padesátých let), hodně často je film označován i nálepkou blaxploitation, ale krom Pam Grier tam žádný jiný černoch nevystupuje, takže toto označení je podle mě poněkud zavádějící..Co je však důležité dodat, tak samotný subžánr WIP je ve filmu zastoupen také jen velmi krátce a to tak do první třetiny filmu, poté co se dvěma hlavním představitelkám bejvalý prostitutce Lee Daniels (Pam Grier) a a Karent Brent (Margaret Markov) nádherná pro mě doposud neznámá dlouhovlasá charismatická blondýna (ve svém druhém WIP, ve třetí Aréně si opět zahrála s Pam Grier) ve své roli naprosto přirozená, která je ve skutečnosti revolucionářkou, podaří v řetězech uprchnout z přepadeného autobusu (který je veze do jiného vězení) partyzánskou grupou. Poté je film už jen svěží akční podívanou na útěku, kde dvěma nádherným herečkám šlape na paty jednak policie ale i drogový boss a partyzáni (dvě skupinky jedna vedená kovbojem Sidem Haigem-ta špatná a druhá manželem Karen). Něco málo k filmu, násilí a sexu tady moc není, naopak zde nechybí akce, parádní střílečka, při přepadení autobusu i ta ve finále opravdu ujdou a mají jak s říká grády, film je místy trochu i vtipný, pár humorných momentů se tu najde a to především díky drzé Pam, která tyhle role prostě umí, obsahuje ale i nezapomenutelné scény, jako onanie šmírující lesbické dozorkyně na začátku ve sprchách, pekelná na sluníčku rožhavená trouba, kde jsou Karen a Lee za nepřizpůsobivé chování chvíli vězněny, jeptišková epizoda, a především ta kalhotková , která vedla ke zmatení stopařů. Plusy : skvělá hudba, herecký part Margaret Markov. Mínusy : menší part kovboje Sida Haiga, sousta pro mě nepodstatných postav. Rozhodně se jedná o jedno z těch povedenějších WIP-íček z první poloviny sedmdesátých let. Zajímavý komentář: Bluntman. ()
Braková parafráze na klasiku "Útěk v řetězech" představuje z hlediska obsažených atrakcí a dějových motivů ideální hybrid drive-in béček a blaxploitation, který nabízí stejnou identifikaci s jednou z hlavních hrdinek pro bílé i černošské publikum. Co se týče vyprávění, první třetina snímku obsáhne všechny předpisové prvky filmů z ženských věznic (sprchové sekvence, dominantní lesby, zvrácené vedoucí věznice, kočkování vězeňkyň, hromadná rvačka v jídelně, fyzické tresty). Bohužel zbytek stopáže zabírá útěk titulních hrdinek, který sestává z pouze rámcově záživných, ale nikterak výrazně zábavných či atraktivních béčkových sekvencí pravidelně ozvláštněných generickými přestřelkami. Snad pouze sekvence z budoáru hlavního záporáka nabízejí chvilkové povyražení s nahotou a okázalou zvráceností. Pro Pam Grier to každopádně byl příznačný přechod od filmů z ženských věznic k blaxploitation a spolu s tím od vedlejších rolí ve filipínských produkcích Cormanovy společnosti New World Pictures k centrálním rolím u konkurenčních American International Pictures. ()
Černá děvka a bílá revolucionářka (ve spodním prádle odpovídajících barev) na společném útěku v řetězech před policií, drogovým podsvětím a jedním vyšinutým lovcem hlav v neodolatelně nesmyslném vyprávění, do něhož tvůrci zamotali ještě „lesbické peklo“ filipínské věznice (kde se to kupodivu jen hemží běloškami) a povedenou partičku partyzánských bojovníků bůhví za co. ()
Hodně zklamané slabší tři hvězdičky. Trochu zajímavější scény (ve vězení) si odbydeme hned na začátku, s útěkem hlavních hrdinek se začíná pomalu vkrádat nuda (hlavně když holky opustíme a sledujeme jejich pošahané pronásledovatele). Kdyby nebylo Pam Grier (fakt kus!), není nač koukat. Snad mě Coffy pobaví víc. ()
Galerie (39)
Zajímavosti (1)
- Snímek je z části poctou filmu Útěk v řetezech (1958). (Terva)
Reklama