Milada

Ten film nemá žádný náboj, plyne si a snad je i natočen "jen tak," důležité události ze života Horákové jsou zobrazeny hodně rychle, skrz zbytečně dramatickou hudbu a popsány dvěma, třemi slovy. Po únoru 1948 atmosféra trochu zhoustne (vynikající Jitka Smutná v roli Hodinové-Spurné!), ale jen na chvíli, spolu se soudem vidíme všichni to, co už známe a nic nás nepřekvapí. A takovým okamžikem nemůže být co, když dcera mučednice přijíždí po čtyřiceti letech do Prahy. Pokud chtěl Mrnka natočit tuhle mdlost a navíc na vývoz, měl v zahraničí doporučit dokument Proces H a raději se na to vykašlat. 30%. (06.08.2018)

Roky se kolem toho chodilo jako kolem horké kaše. Zkušení matadoři na to neměli koule, ale když se rozhoupal nováček, i když nadšenec a obdivovatel, tak nikdo soudný mu nedal stopku a v klidu dostal zelenou. Každý na placu musel vědět, že půjde o velký průser. Horáková měla už dávno dostat filmovou poctu, ovšem na úrovni, kterou si zaslouží. (28.06.2020)

Tento film má hned několik nedostatků. Nejhorší ze všeho byl ten otřesný dabing. Všechno mi přijde natočeno hrozně ledabyle, veškeré důležité události nejsou snad ve filmu ani nijak vyzdvihnuty, a celé to působí utahaně, pomale a nudně. Když už se někdo pustí do politického tématu a ještě k tomu se věnuje takové osobnosti jako byla Milada Horáková, mělo by to mít jinou úroveň. (18.12.2018)

Au. Zase se toho chopili tvůrci, kteří z toho neumí "dobře" udělat ani jednoduchý, didaktický, doslovný, lineární snímek pro školy, tedy natočit to přesně tím způsobem bez autorského vkladu, který už ve světě léta nefrčí a nikoho nezajímá, ale tady by mohl mít úspěch. Není to sice takový bizár jako Lída Baarová, opět to ale dojíždí na neexistující dramaturgii, kdy na sebe nic nenavazuje, nic se nebuduje a ve výsledku tak kromě znudění není vůbec nic cítit. Zakončovat fádní scény zatmívačkama? Proč? Dlouhé minuty to vyplňuje vyloženě zbytným děním, aby to pak důležité milníky nestoudně zabilo, a třeba totálně nevyužilo celý monstrproces, v němž se Aňa Geislerová předvede asi na tři minuty. Co vůbec mají znamenat ty štěky snad dvaceti českých herců, kteří mluví špatně anglicky s příšerným přízvukem? Každý se zaplatil na den a čau? Nestrhne ale ani ústřední výkon Ayelet Zurer, zvlášť proto, že její Horáková prostě není plastická postava, ostatně jako všechni, včetně komunistických bídáků. Přísáhám ale, že Jitka Smutná a Alena Mihulová jsou po tomhle (a Anthropoidu a Úkrytu v ZOO) už jen film od toho, aby vypoulily oči tak moc dopředu, že už to nepůjde dát nazpátek. 30% (17.10.2017)

Musím se z toho vypsat. Sorry. Milada Horáková chodí a mluví. Lehce asynchronně. Aby tvůrci podtrhli, že to byla svatá žena, nechávají jí deklamovat stejně robotické promluvy v libovolné zasedačce plné chlapů, v její vlastní kanceláři i doma s manželem v posteli. Těžko pak téhle ženě bez špetky života uvěříte, že šlo pravděpodobně o největší Češku dvacátého století. To je asi ten hlavní problém. No a pak tam jsou další věci. Jízdu podzimní krajinou zakončenou zatmívačkou střídá let dronem podzimní krajinou zakončený zatmívačkou a tklivý příběh Miladiny dcery, která přijde do školy, posadí se, rozhlédne a končíme zatmívačkou. To vše se hodně opakuje. Hodně. Většinou je to podbarvené klavírem. Ze zoufalosti jsme se v kině smáli tomu, že tyhle záběry snad nakoupili v nějakém balíčku a pak už jim v budgetu zůstaly prachy jen na milovanou zatmívačku. Když se v závěru na scéně objeví Geislerová, měl jsem z jejího přednesu a pohybu pocit, že se přesouváme do nějaké retro komedie typu Občanský průkaz, v čemž mě navíc utvrdil nejhorší product placement posledních let. Gratuluji Karlovarským minerálním vodám ke spojení s jedněmi z největších zrůd padesátých let. U soudu s vlastizrádci to totiž žije a pije se výhradně Mattoni. Kromě toho jsem ocenil také extrémně soft výslechy komunistické bezpečnosti, herce zasazené přesně podle svých škatulek, Jiřího Vyorálka jako Klementa Gottwalda, který se podle mě natáčení vůbec nezúčastnil (jen koupili scény z Českého století a domluvili se s UPP, aby sem tam něco změnila), super dabing, Danielu Drtinovou na tiskovce (chápu, že to byl asi nějaký barter deal, stará známost nebo nevím, ale vždyť to nemůže dávat smysl ani jí) a Ivanu Chýlkovou jako přítelkyni z domu smutku. Trpěl jsem. Kdo mě zná, tak ví, že nemám potřebu se po filmech vozit, reflexi nacistických a komunistických zločinů jedu dlouhodobě a československou historii jakbymset. Ale tohle, tohle se prostě nedá. (18.10.2017)