Monstrum

Slibný námět, který zabil scénář, trpící všemi nešvary typickými pro dnešní českou televizní tvorbu (toporné a nepřirozené dialogy, ve kterých si postavy vysvětlují něco, co by měly dávno vědět, protože divák potřebuje expozici, apod.) a snaha o dodání dalšího rozměru milostným několikaúhelníkem (proč?). Mohlo to být temné a mrazivé, ale nakonec to bylo směšné. Martin Kraus je navíc vrcholně nesympatický fracek a fandit mu jako hrdinovi mi prostě nejde a nejde. Škoda. (29.05.2017)

Tak jako vždy u českého filmu byla myšlenka dobrá, ale zpracování ledabylé. Stalinův monstrózní pomník a osud jeho tvůrce Otakara Švece. No, dle příběhu i nejen jeho. Děj je rozkouskován na epizody z určitého období a jak je dnešní dobou zvykem, není opomenut razantní důraz na absurditu doby, čímž se stává svoji antikomunistickou propagandou dalším filmovým výkvětem. Bohužel. Stačí snímek porovnat s těmi vzniklými v 50. letech. Tehdy byl špatný kapitalismus, nyní komunismus. Dopomůže k tomu i využití dobových záběrů, které snad ani nikdo nezná. Důraz je také kladen na psychologii Otakara Švece a bohužel poněkud nešťastně. Vytváří to z něho poblázněného podivína zralého na psychiatrický dohled. Scénář je značně toporný postrádajíc smysluplnou dějovou linku. Snímek Tento televizní film je spíše ukázkou toho, jak se to dělat nemá. (22.11.2017)

Na začátku je sice tak příšerně digitální exploze, že mi cukalo v prstu nad ovladačem, ale udržel jsem ho. Zbytek je typická televizní promarněná šance od průměrného řemeslníka Polesného. Jan Novotný a pár dalších herců se sice snaží, ale co není ve scénáři... Zůstal dojem, že jsem místo filmu o zapomenutém sochaři viděl jen několik běžných milostných trojúhelníků jako z libovolného seriálu. A když vidíte, kvůli čemu produkce filmu nechala na chvíli na Letné znovu postavit kus Stalina, nevíte, zda je to spíš k pláči nebo k smíchu. :-/ (29.05.2017)

Agitka, a hloupá k tomu. Něco takového by se dalo snést počátkem devadesátých let, ale téměř po třiceti letech od převratu bych čekal nějakou poučenější a sofistikovanější reflexi let padesátých. Ani ty detaily, které by měly charakterizovat dobu, si tvůrci neohlídali. Vždyť je tolik filmů z těch let, že by ty dobové reálie a dobová mluva neměly být problém. Kdekdo tam vcelku veřejně nadává na komunisty, to mají být ta dusná padesátá? A ti komunisti jsou povětšinou jen karikatury. Tak mělo to být drama či groteska? (05.06.2017)

Stojí za to vidět. Realistická freska nabízí novým generacím možnost velmi osobního seznámení se skutečnou tváří doby nedávno minulé. Naléhavou připomínku dobových emocí z díla křesá především kvalitně odvedené filmové řemeslo, zejména kamera a produkce, ta nechává povstat ve snímku Prahu takovou, jaká skutečně byla – její barvy, odlesky i bezchybně vystižené materiály jsou svědectvím krásné i těžké minulosti našeho osobitého domova. Herci nejsou vždy na svých místech, Stivínová je typickým miscastingem, neladí především hlasem – její příliš volný, nekultivovaný timbre a dikce nesmlouvavě prozrazuje pevné ukotvení v bojovném nihilismu 21. století, její fragrantní gesta přivádějí na plátno spíše lepší kurtizánu, která podstupuje občasné lekce sebeovládání, nikoli však dámu, která v pražských intelektuálních a uměleckých kruzích první republiky prožila celý svůj život, aby se potom zhroucena ze zásadního obratu společenské normy, jež se osudově odrazila i v životě vlastního manžela, dobrovolně odevzdala smrti. Tato osobní linka je jednou z nejvýraznějších chyb filmu, zatímco se mohla stát podnětným pozadím vystihujícím behaviorální proměnu společenského klimatu, utápí se v plytké, okatě nastavované vatě milostné avantýry s mladým Krausem, jehož neomalené herectví podrývá kvalitu díla dalším šrámem. S ním tvoří velký kontrast samozřejmě působící mistrovská dovednost Novotného a v okrajové roli i Táborského. Přes špatný scénář (resp. románovou předlohu), nesmyslně obrovské množství výplní nereálných milostných zápletek i nepokrytě hloupé či obsesivně vulgární dialogy pronášené zcela soudobým jazykem však film jako celek působí kompaktně a silně. Pro jeho mistrovskou schopnost znovuoživit ducha dávno neexistujícího domova se k němu jistě nejednou ráda vrátím. (29.08.2017)