Bohéma

Sedláček už v Českém století dokázal, že pracovat s mluvícími hlavami umí a podle mého názoru se mu to povedlo i tady, byť s několika výhradami. Předně se mi líbil styl vyprávění, který spojoval okupaci v roce 1968 s pohnutou dobou Protektorátu a následného nástupu komunismu. Je to sice ryze účelové, ale mě to spojení vyhovovalo. Spokojený jsem byl i s atmosférou, která dokázala být ve správných okamžicích tísnivá a plná strachu v případě protektorátních sekvencí, stejně jako absurdity u těch komunistických. S čím jsem měl ale občas problém byl až příliš televizní look. Chápu, že produkce pracovala s omezeným rozpočtem a jinak to asi ani nešlo, ale nějaká ta kačka navíc tu chyběla jako sůl. Každopádně největší obavy jsem měl z herců. Ostatně stejně jako většina diváctva. Nicméně tady jsem byl asi nejspokojenější. Jednoznačnou hvězdou byl Vladimír Javorský, který Buriana zahrál na jedničku a bylo vidět, že si dal na přípravě záležet. Občas se mu ten hlasový projev povedl natolik, že byl od originálu k nerozeznání. Velký výkon ukázal i Michal Dlouhý v roli Zdeňka Štěpánka a po počátečních rozpacích mi sedl i Rašilov jako Oldřich Nový. A mě osobně zaujala Gabriela Mikulková v roli Alice Nové a bavil i Plesl a jeho Miloš Havel. Bohužel hlavní postavy mi nesedly vůbec. Jak charakterově, tak herecky. Michal Balcar má bohužel nulové charisma a působí strašně prkenně a pro Judit Bárdos mám sice za jiných okolností slabost, ale tady se mi nelíbila. Nicméně i s těmito vadami na kráse se dalo žít, takže za mě chvalitebná a vůbec bych se dalším podobným projektům nebráni. 75% (20.02.2017)

Nápad zpracovat tuhle látku v seriálu je skvělý, obsazení je výborné, výprava přesvědčivá - ale o velkých lidech a ideách nesmí točit přízemní, šovinistický a omezený pantáta. Za velkou zlodějinu považuji, že tvůrci zredukovali skutečný počet ženských hereckých osobností, čímž pokřivili a ztrivializovali reálný obraz barrandovských vztahů a přátelství - čili to nejzásadnější. Fašistickou a komunistickou éru nepřežije jediný skutečný mezilidský vztah - a nutno zdůraznit, že to není historická skutečnost, ale Sedláčkova neschopnost složitým a velkým lidským vztahům rozumět. V jiných počinech jako České století nebo Jan Palach je to ještě mnohem evidentnější. (24.09.2018)

Bohéma je fakt průser. První dva díly stačí úplně k tomu, aby měl člověk jasno. Prej strhující příběhy filmových hvězd, pche. A zatím je to jenom šílenej sestřih všelijakých klepů a historek ze zákulisí, posbíraných patrně po všech možných i nemožných memoárových škvárech. Brdečková si se scénářem nedělala těžkou hlavu a sesmolila prvotřídní blábol podle právě žádaného sezónního střihu, stylizovanou podívanou bez fantazie, prázdné šablony, kterým schází emoce, šarm a jiskra v oku. Nudné, utahané stíny slavných herců a hereček. A aby toho nebylo málo, k dokonání absolutní zkázy seriálem co chvíli probleskují naprosto příšerné flashbacky ze srpna 68, které jsou zbytečné a vyvolávají jenom laciné asociace. Mohl bych pokračovat donekonečna, ale má to vůbec smysl? Co má tenhle prapodivnej seriál vlastně objevovat? Dávno objevené? Pokřivené charaktery těch, co žili ve vypjaté době? To sotva, spíš pimprlové divadýlko se špatnými herci (s výjimkou Vladimíra Javorského v roli Vlasty Buriana) a ještě mizernějším režisérem. Jedna hvězda (rána) z milosti. (28.01.2017)

Ano, i já se musím připojit k těm, kterým bylo v prvním dílu těžko se orientovat v množství postav. Všechny postavy jsou "odlity" jakoby z jedné formy, která nedává možnost rychle rozpoznat o koho vlastně jde. Možná by stačilo v dialozích postav občas přidat nějaké to oslovení jménem toho osloveného, pro lepší zapamatování. Víte paní Brdečková, opakování je matka moudrosti. Také bych se ale na Vás mohl obrátit pouhých oslovením bez vašeho jména: "Opakování je matka moudrosti, vážená paní". A v ten okamžik (množstvím postav zmatený) divák neví, koho jsem oslovil. Začne přemýšlet, o koho se vlastně jednalo a to už mu uniká další děj. To jen tak na okraj, ale zatím to mohu hodnotit slibně. (16.01.2017)

Autorský tým sester Bártů, který své kvality předvedl v nekonečné srágoře Rodinná pouta/ Velmi křehké vztahy, herecké obsazení, které až na výjimky kopíruje obsazení výše zmiňovaného veledíla, naprosto účelové překrucování faktů a ničím nepodložená tvrzení a vytvářená klišé typu hérečka = štětka, Havel = spasitel národa. Podtrženo, sečteno, další nekoukatelná propagační pitomost, která zaujme tak maximálně absolventy lobotomie nebo rodinné příslušníky účinkujících, což bude dost často totéž. Za mě odpad. (07.02.2017)