Režie:
Robert SedláčekScénář:
Tereza BrdečkováKamera:
Petr KoblovskýHudba:
Michal RatajHrají:
Michal Dlouhý, Vladimír Javorský, Jaroslav Plesl, Saša Rašilov nejml., Judit Pecháček, Michal Balcar, Ondřej Pavelka, David Novotný, Václav Jiráček (více)VOD (1)
Epizody(6)
-
Snad to nebude tak hrozné (E01)
-
Past na svědomí (E02)
-
Krev, půda a strach (E03)
-
A přece se točí (E04)
-
Vyhrát za každou cenu (E05)
-
Dvojí tváře (E06)
Obsahy(1)
Bylo jednou jedno studio na Barrandově, kterým prošly dějiny. Patřilo k vůbec nejmodernějším v celé Evropě. Ve filmech, které se tam natáčely, hráli velikáni z Národního divadla, komici, krasavice, lamači srdcí. Občas se jelo natáčet do exteriéru a často se vyráželo do barů, chodilo do kina nebo konspirovalo v bytech. Ale studio, to byl opravdový domov. Kdo sem zapadl, tomu se nemohlo nic stát – anebo to aspoň tak vypadalo a dlouho si to všichni mysleli. Jenže pak přišlo osvobození následované znárodněním filmu a studio patřilo lidu. Ale hercům šlo i nadále hlavně o filmové role... Hitler a Goebbels zbožňovali film a věděli, že pro masy pracujících ve válečné výrobě je kino důležité jako chleba a mnohdy snad i nahradí svobodu. Předpokládali, že na tomto se s českými filmaři shodnou, a nemýlili se: komedie a romance se slavnými českými herci se točily skoro až do konce války jako na běžícím pásu.
Němci založili společnost Pragfilm, která pohltila bývalé AB Barrandov. Investovali do vybavení ateliérů a zaměstnávali dvě tisícovky převážně českých lidí s cílem natáčet německé i české filmy. Díky tomu na tom byla poválečná znárodněná kinematografie skvěle. České filmy pomáhaly udržet v protektorátu klid a pořádek, konstatovali nacisté. A zároveň udržovali národní povědomí, konstatovali Češi. A tak byli všichni spokojení a ruka ruku myla: diváci v kině zapomínali na drsnou skutečnost, producenti vydělávali a filmaři díky šlapající výrobě nemuseli na práce do Německa. Tito všichni nebyli vidět. Vidět ale byli herci, jejichž popularita za protektorátu vyletěla jako kometa. Jenže se neobešla bez společenských styků s nacisty, a tak většina českých hvězd stála po válce před lidovým soudem pro kolaboraci. Motivem obvinění byla často jen závist a špatné svědomí právě těch diváků, kteří hvězdám krátce předtím nadšeně tleskali. Někteří byli očištěni, ale většině to stejně nepomohlo. A byli takoví, kteří klidně zradili kohokoliv a prohlásili cokoliv. Jen aby mohli hrát dál – i za komunistů. Prostě vklouzli z jedné kolaborace do jiné. (Česká televize)
(více)Videa (3)
Recenze (244)
O osudy hvězd filmového plátna se aktivně zajímám od svých raných juniorských let. Mám načteny hromady autobiografií, biografií, článků, u mých předků byly krabice se zažloutlými výstřižky ze starých novin, mám tedy nasbíráno i solidní množství více či méně zajímavých doslova drbů... Obrázek o té době jsem si udělala vlastně již v minulosti. Projekt Bohéma mě potěšil. Ačkoli jsem to sledovala s počáteční skepsí, nakonec jsem uznala, že vytvoření fiktivní postavy, kterou elegantně zahrála Judit Bárdos, nebyl vůbec špatný manévr. Poskládat do této postavy několik rysů z prvorepublikových hereček (Gollovou, Mandlovou, Vítovou atd.), které měly samy o sobě řadu eskapád a jejich životy by spolehlivě vystačily na samostatné velkofilmy, bylo fištrónské. Proč? No inu proto, že by zasluhovaly ten film samostatný. Měl-li to být seriál, který komplexně znázorní události pohnuté doby, nemohlo to sklouznout jen mezi tyhle, krásné, holky. Doba to byla děsná, to je bez debaty. Nikdo nevěděl, co bude. Kdo tušil, zmizel. Kdo doufal, ten si to odskákal. K protagonistům: Vladimír Javorský jako Vlasta Burian, úžasný. Vysoká herecká. Klobouček, tečka. Saša Rašilov jako Oldřich Nový, s tím nemám sebemenší problém. To byl prostě Oldřich Nový a jen jsem mrkala. Kužel jako Marvan. Velmi dobrá volba. Je jasné, že podoba nic moc, ale herecké ztvárnění vynikající. Dlouhý, Stach, Plesl, Batěk, jsem spokojená. Je celkem jedno, nakolik se liší scénář od skutečných konkrétních situací, podstatné bylo zachyceno a předloženo tak, jak jsem si to už kdysi poskládala do hlavy sama. Přesvědčivě to koresponduje s výbornou knihou Adiny Mandlové "Dneska se už tomu směju" a i se střípky informací kolem hereckých osudů, které zaznamenal Dan Hrubý ve svých třídílných "Pražských příbězích". Já jsem si přišla na svoje a takto nízké, celkové hodnocení seriálu mi připadá docela kruté. Kdejaké blbovině se sází 4-5.. no nic... Sbohem a šáteček. ()
Autorský tým sester Bártů, který své kvality předvedl v nekonečné srágoře Rodinná pouta/ Velmi křehké vztahy, herecké obsazení, které až na výjimky kopíruje obsazení výše zmiňovaného veledíla, naprosto účelové překrucování faktů a ničím nepodložená tvrzení a vytvářená klišé typu hérečka = štětka, Havel = spasitel národa. Podtrženo, sečteno, další nekoukatelná propagační pitomost, která zaujme tak maximálně absolventy lobotomie nebo rodinné příslušníky účinkujících, což bude dost často totéž. Za mě odpad. ()
České století bylo jako koncept semknutější a těžilo z toho, že velká část byla jasně zasazená do "veřejné sféry", takže tu jistá strnulost vlastně nebyla na škodu. Bohéma je ambicioznější portrét konkrétní společenské sféry, který spojuje veřejné a intimní a bohužel v tomhle ohledu je paradoxně mnohem topornější, když opustí kulisy Barrandova a pitvá se v soukromých avantýrách. Nejde jen o diskutované faktografické šarády, ale i o to, že Brdečkové scénář je konvenční a málokdy skutečně zatne čepel hluboko. Rámec s 68. má zesílit morální dilemata a zdůraznit historickou kontinuitu, místo toho ale vyprávění ještě více drobí. Ratajův muzak pak jen dokládá, že Bohéma se snaží vidět všude, ale nevidí vlastně pořádně nikam. Podstatné věci mizí v dýmu a otravně melancholickém pofrkávání trubek. Škoda, protože herecky je to až na výjimky slušné (Dlouhý předvádí jeden z nejlepších výkonů blahé paměti) a pár scén (hlavně těch morálních dilemat zavdat si / nezavdat si) vyzní poměrně působivě. Promarněná příležitost, která volala po důslednější dramaturgii i režii. ()
Dva díly společně s výstupem paní Brdečkové v DVTV stačiliy. Nezbývá nic jiného, než si rvát vlasy nad tím co to milá ČT zase vyprodukovala. Já ale mám svoje vlasy rád. A rozhodně o ně nechci příjit kvůli nějakemu pitomému seriálu. Čili svojí kritiku zdělím světu v tomto komentáři a dál budu moc být člověk s vlasama. Když jsem o Bohémě dozvěděl, byl jsem nadšený. Takovýhle seriál už zde zase chvilku nebyl. Těšil jsem se taky hlavně na to, že se něco dovím o mém miláčkovi Vlastovi Burianovi. Jenomže hned při sledovaní prvotního dílu, jsem pocítil zklamání. Ono totiž není zrovna ideální, když je děj pouze sled na sebe více či méně navazujích více či méně pravdivých situací s více či méně skutečnými postavy. ČT prostě připravila naprostý chaos. Navíc o českých hercích se nic moc nedovíte. Vemte si radši Blesk, ten má informační hodnotu asi stejně vysokou. Bulvární pojetí režisera a scénáristky která ani neví co píše, mi dost vadí. Ach jo. To je zase zklamání. Lidi, čtěte biografickou a historickou literaturu. Ta je mnohem víc přínosná než tahle katastrofa. ()
Galerie (189)
Zajímavosti (41)
- Arnošt Žák (Ondřej Pavelka) má doma televizor Tesla 4213U „Mimosa“ z let 1964–1965, jenž se vyráběl v Tesla Pardubice. (sator)
- V seriálu lze spatřit německý rozhlasový přijímač Telefunken Song z let 1937–1938. (sator)
- Název epizody odkazuje na legendární: „Eppur si muove,“ do češtiny obvykle překládáno jako: „A přece se točí.“ Jedná se o frázi, kterou podle legendy řekl Galileo Galilei poté, co byl nucen se veřejně zříci Koperníkova učení o pohybu Země před inkvizičním soudem. (sator)
Pozitivum seriálu vidím v tom, že se snaží věrným a byť hodně schematickým způsobem se snaží ukázat herce slavných jmen - dalo by se říci naše rodinné stříbro, tak trochu v jiném světle. Generace našich dnes už pradědů a dědů to věru neměla jednoduché. Po krvavé válce je čekalo budování republiky, pak válka druhá - ještě krvavější a když člověk myslel, že už je pokoj, přišli komunisté a radostná budovatelská léta padesátá... tedy radostná jen pro někoho. V těchto dějinných vlnobitích nebylo snadné svoji bárku udržet na vodě s čistým svědomím pro běžného člověka natož pro tehdejší celebrity. Ony sice byly také jen lidmi, ale zároveň byly stromy do nichž ,,bouchají blesky''. Byly vidět, určovaly tón módy, chování, národ je miloval. Ale lid je nevděčné publikum a od ovací neměl nikdy daleko k házení shnilých vajec a zeleniny. Ba co víc. Český národ úspěchy moc neodpouští a když je možnost podržet souseda, tak jedině tak mu podržet hlavinku pod vodou... A pád celebrit, to je úplně to nejlepší. Vždyť na tom je vidět, že i ony jsou obyčejné a zranitelné. A tak nás seriál zavádí do těch napjatých let, kdy se tříbily charaktery a kdy nebylo jednoduché být slavným a oblíbeným. Javorský nám skvěle zahrál Vlastu Buriana a já opravdu občas žasl nad tou podobou ne jen vizuální, ale mimiky, kterou musel Javorský asi sakra cvičit! U Buriana jsem rád, že se konečně širší veřejnosti předvádí, že nekolaboroval a spíše naopak, využíval svého vlivu u Němců k lecčemus dobrému pro lidi a odboj. Bohužel na pošpinění jeho jména mělo velký vliv i zámořské vysílání V+W, kteří bez potřebných informací vycházeli jen z toho co se říkalo, případně ze samotných prezentací Buriana... Kdo překvapil byl Marvan, který uměl držet tempo v kterékoliv době bez vážnější újmy... Dodnes obdivuji odvahu O. Nového, který neopustil svoji židovskou manželku a nerozvedl se... Zpracování třicátých a čtyřicátých let se velmi podařilo, na rozpočtu se asi moc nešetřilo a tak interiéry i exteriéry působí opravdu dobově. To vše jsou vlastně flasbacky a reál 1968 mně moc nebaví. Nebaví mně ani znázorňování dobového natáčení, dnešní herci tam působí nepřirozeně (snad kromě Javorského) i jejich mluva přizpůsobená tehdejšímu způsobu intonace. A jestli mně něco ve filmu opravdu sere (pardon) tak je to neustálá potřeba pana režiséra ,,vyznamenaná mikina'' ukazovat v každém díle alespoň jeden holý chlupatý pánský zadek. Proti gustu žádný dyšputát (někoho to třeba vzrušuje ..), ale to - že Miloš Havel byl gay netřeba vysvětlovat jeho holou řití na obrazovce s holou řití jeho milence... On už hambatej Dr. Edvard Beneš mně vyděsil v Českém století, tam jsem to ale považoval za jakýsi režisérský úlet. Nyní vím, že to byl záměr díky rejžově zálibě v pánských pozadích... Jestli mohu poprosit, tak když zadeček, tak příště třeba Judyt Bárdos než ten Pleslův (nic proti Jaroslavu Pleslovi! ).... Sečteno podtrženo, zatím průměr a baví mně se na to koukat, což se mi u serošů ČT kromě Kosma a Světa pod hlavou už dlouho nestalo. ---- Dodatek k poslednímu dílu ---- Javorský byl neskutečný a jeho smutná postava Vlasty Buriana zamyšleně hledící do vln bazénu (patřícího mateřské školce), který kdysi býval jeho, stejně jako tak zahrady a vila mně opravdu dojala. Znovu jsem si musel odplivnout nad rudým morem a nejen padesátými léty. * * * () (méně) (více)