Ruka na kolébce

Hýbal mi žlčou už ako dievčatku, keď som ho sledovala s rodičmi; scéna gynekologického vyšetrenia ma máta veru dodnes. Rebecca De Mornay je mrcha mŕch a pri sledovaní máte neskutočnú chuť jej /aspoň/ jednu zabiť, za čo dávam hviezdičku navyše, kedže za a) v poslednom čase narážam na viac-menej samé nemastné-neslané filmy, kde ma častokrát viac zaujmú predmety položené na plazme ako samotná plazma; za b) zamrazilo ma už len pri pohľade na jej šialené modré oko na plagáte. (21.07.2007)

Rebecca má zlé oči a jako záporná postava velký potenciál, rodinka jak z prospektu zas leze člověku od pohledu na nervy, ale potíž je v tom, že trvá nekonečně dlouho, než se hrozba uskuteční, tedy než ruka na kolébce popadne cep. Ale když černochovi vzali kolo, bylo mi do pláče, což se mi u ohraného tématu „zlá chůva útočí“ ještě nikdy nestalo. (15.08.2019)

Na první pohled jeden z těch filmů „jednou a dost“ má překvapivě slušnou kvalitu, a pokud si dobře pamatuju, tak i velmi hutnou atmosféru. A to zejména díky ústřednímu partu ďábelské Rebeccy De Mornay. Snad bude příležitost si některé do paměti zaryté scény (okázale dramatická smrt ve skleníku - filmový svět si začal Julianne Moore tak trochu pamatovat) někdy zopakovat.. (07.04.2012)

I když už je to přes dvacet let, tak pořád má Ruka na kolébce něco do sebe.Určitě to není nějakou vytuněnou zápletkou nebo extra budovaným napětím. V tomhle případě jsou zachovány všechny žánrové postupy. Nicméně je tu výborná Rebecca De Mornay, která si tady bezskrupulózní mrchu nechala patentovat a i další herci mají celkem solidní úroveň včetně tehdy nepříliš známé Juline Moore. Ve své době to byla pecka, z dnešního pohledu je to tak za 65%. (03.01.2014)

Rychle jsem prolítl zdejších pár komentářů a hojně se v nich objevuje výhrada, že je ten film pohříchu klišovitý. No, možná máte pravdu, ale já to tak vidět nemohu, jelikož to byl vůbec první thriller o srovnávání skóre, který jsem viděl a dodnes si ho pamatuju. A to jsem ho prvně viděl někdy tuším ve druhé třídě, až tak se mi vryl do paměti. Když jsem se na něj podíval po skoro dvou desítkách let, tak už tak úplně nadšený nejsem, na plný počet by to chtělo, aby to dopadlo tím druhým způsobem, lehce poladit scénář a dialogy a hlavně dramatičtější chickfight na závěr. I tak jsem ten film asi trochu nadhodnotil, ale vem to čert, vždyť ten film stál skoro na začátku mé dráhy svébytného filmového znalce a tak se od té nostalgie oprostit nemůžu, tím spíš, že se mu podařilo prodrat mezi Predátora, Vetřelce a Noční můru v Elm Street, což jsou filmy, které na mě v tom věku taky tak silně a blahodárně zapůsobily. (28.11.2013)