Černé Vánoce

Musím uznat, že Černé Vánoce byly pro mě velkým překvapením. Je sice pravda, že člověk není napjatý po celou dobu filmu, taky vzhledem k době, kdy byl film natočen, to není zase tak překvapivé, ale po dlouhé, hodně dlouhé době se stalo, že mě zamrazilo. Bylo to při finále filmu, ze kterého jsem ještě teď úplně paf. Velice se divím, že se mu nedostalo tolik slávy, jako jeho následovníkům typu Halloween a Pátek 13. Toto je pro mě hororový klenot. (30.07.2018)

No, na klasiku žánru bych to teda neviděl. Snímek Black Christmas možná vznikl o čtyři roky dřív, možná přeslavný milník slasherového subžánru Halloween i inspiroval, ale to je asi tak všechno. Velmi nenápaditě natočený (ty věčné nájezdy a odjezdy kamery mě štvaly), scénáristicky nezajímavý (zvraty se daly očekávat hodně dlouho dopředu) a ne moc napínavý (no dobře, chvilkama možná) horor mě zaujal zejména přítomností krásné Oliviy Hussey (která byla bohužel pořád oblečená) a snahou o realističnost (což je věc, která slasherům chybí). Ale když jsou zrovna ty Vánoce, tak za tři. Jinak dvě a půl hvězdy. Leden 2021: Po 14 letech přehodnocuju - natočené je to docela nápaditě a atmosféra rozhodně nechybí, navzdory nebo možná díky plíživému tempu. Fajn to bylo. (23.12.2006)

VÁNOČNÍ TRIO 2/3 Zpočátku mě to dost chytlo a ta atmosféra mi přišla správně vyvážená a dostatečně poutavá, ale čím déle to trvalo, tím více se mi to zdálo utahanější a znovuzískalo si mě to až v posledních 20 minutách, které mi ale zase pokazil klasický hororový závěr a úplně nelogické chování hlavní hrdinky (a pokud jste jedni z těch, kterým strašně vadí rozebíraní logiky chování postav v hororech, tak vězte, že takhle by se nikdo nezachoval ani pod vlivem šoku ze situace). Špatné to nebylo, na rozdíl od jiných slasherů to aspoň má nějakou silnější atmosféru, ale stejně mi to celkově přišlo jako celkem průměrný horor, který ale měl na víc a docela by na to stačil i jiný konec. Takhle nemám potřebu to vidět někdy znova a bralo mě to zhruba stejně, jako Halloween od Carpentera, u kterého sice chápu, že je stejně jako tohle základní kámen všech slasherů, ale proč bych jen kvůli tomu měl adorovat něco, čeho se dneska točí mraky a vypadá to úplně stejně... Jinak si nemůžu pomoct, ale ke konci jsem z toho měl pocit, jako bych koukal na film od Fulciho, který ale má lepší scénář a odehrává se v USA. 3* (24.12.2022)

První čistokrevný slasher, který předběhl Carpenterův HALLOWEEN o 4 roky a dá se říct, že jako první uvedl všechny prvky jako P.O.V. shoty z pohledu vraha, vzdychání a volání (SCREAM) pohromadě, které byly později použity všude jinde a dnes jsou brány jako klišoidní standard. BLACK CHRISTMAS bylo inspirovány klasickou městskou legendou chůvy, jíž chodí výhružné hovory, které přijímá zevnitř domu. Tajemný vrah mluví různými hlasy, a vede rozhovory, kde zmiňuje lidi jménem "Billy" a "Agnes", proložené zvláštním sténáním a výkřiky a násilným, sexuálně explicitním mumláním. Skutečný vrah není nikdy identifikován, ale protože se ve svých bizarních rozhovorech identifikuje jako „Billy“, obecně se předpokládá, že se tak jmenuje. Tvůrci tak správně nic neprozradí a až do konce si hrají s diváckým očekáváním. Jak je film scénáristicky propracovaný dokazuje především jeden znepokojivý detail, který je zásadní pro konec BLACK CHRISTMAS: Billy telefonuje vždy až poté, co někoho zabije. Nedoceněný klenot a jeden z nejlepších slasherů všech dob, který postavil základy všem následovníkům. (15.08.2021)

Tie roky sedemdesiate... Neustále mám potrebu sa k nim vracať. Neustále mám potrebu hľadať a bádať v tejto kinematografickej dekáde. Predovšetkým v jej žánrovej oblasti. Pre ten nervózny pocit vyvierajúci z neustálej minimalistickej ponurosti, ktorá súčasné horory z veľkej diaľky obchádza. Čierne Vianoce mi toto tvrdenie určite nevyvrátili, ba práve naopak, utvrdili ma v ňom dosť razantným spôsobom. V tomto, údajne prvom slasheri, natočenom štyri roky pred Carpenterovým Halloweenom (ktorého všadeprítomnú podprahovú stiesnenosť pri všetkej úcte nedosahuje) je neustále prítomná snaha o inovatívne postupy, či už štylistické alebo naratívne. Sedemdesiatkovo oldschoolová, atmosférická a mrazivá záležitosť, vyniká aj vďaka takmer permanentnému udržiavaniu jednoty miesta a času, premysleným aplikovaním krížového strihu a racionálnemu jednaniu hlavnej hrdinky v podaní prekrásnej Olivii Hussey. Avšak skôr ako o slasher ide z môjho pohľadu o hru s divákovými očakávaniami a rafinovane strategickú prácu so zámerne zavádzajúcimi náznakmi. Približne v polovici filmu je nám jednoznačne predložená jedna verzia, podľa ktorej vrahom môže byť ten, o kom si to až do konca všetci myslíme. Avšak túto zdanlivo jednoznačnú interpretáciu postupne nahlodávajú pochybnosti. V závere je totiž naznačená hypotéza, že tou osobou nemusí byť vôbec ON, čiže TEN, o kom nás rozprávanie už dobrú polovicu filmu úmyselne presviedča. Môže ísť o postavu úplne odlišnú a neznámu, ktorú poznáme iba skrz hľadisko ústrednej hrdinky, čiže ju len počujeme cez telefónnu linku a až do konca o ňom vieme to, čo aj ona, teda absolútne nič, môže ísť o niekoho, s kým subjektívnou kamerou ihneď v úvode vojdeme do podkrovia internátu a celý čas tam s ním prečkáme. V tomto prípade ide o rozprávanie s otvoreným koncom a zabíjanie s krásne nemotivovaným pozadím, v ktorom sa režisérovi naviac podarilo podať obžalobu bezradnosti policajných zložiek pri pátraní. Som za obe možnosti interpretovania, avšak vzhľadom na to, o ako obrodný film v rámci svojho žánru ide, sa viac prikláňam k druhej alternatíve výkladu so zdanlivým happy endom a neuzatvoreným rozprávaním s neodhalenou totožnosťou psychopata (zvonenie telefónu v záverečnej titulkovej sekvencii tejto možnosti vyloženia príbehu len „nadržiava“). Z Boba Clarka sa mohla vyvinúť silná režisérska osobnosť s identifikovateľným rukopisom, nebyť jeho presedlania k filmom čisto rodinného zamerania. Vianočný príbeh, ktorý spustil túto vlnu, je ešte výborným navrátením sa ku klasickému Hollywoodu, no svojimi poslednými príšernosťami natočenými pre televíziu, dobrovoľne rezignoval. 80% (19.03.2012)