Válka policajtů

Jobertová coby tvrdá policistka mi příliš neseděla, ale jinak nemám výtek. Opět jedno z celé řady francouzských krimi s politickým podtónem, ministr chce svého darebáka ať to stojí co to stojí. Z celosvětového pohledu zdařilé krimi, ale Francouzi dokázali natočit mnohem lepší kousky (ať již Venturův Nelítostný souboj, či Brasseurův Černý talár pro vraha). (20.05.2012)

Jeden úkol, dva policejní týmy zatížené rivalitou. Měly by táhnout za jeden provaz, ale je tu spíše snaha ho přeříznout. Nebo alespoň inspektorku Marlène Jobert.. Nepochybně jeden ze zdrojů inspirace Oliviera Marchala, který nabízí několik pro francouzskou krimi typických aspektů. Sympatickou dávku cynismu a neučesanosti, charismatického hrdinu (Brasseur), cit pro odlehčení podporující civilnost a postavy v různém stupni zkaženosti. Při pohledu na ty zbytečné mrtvé je jasné, že tyhle dvě fízlovské bandy znamenají pro francouzskou společnost větší nebezpečí než Cruchotovi hoši.. (26.10.2020)

Na můj vkus to bylo trochu přímočaré, během prvních deseti minut jsem pochopil oč jde a bylo zřejmé, že obě složky, stojící na jedné straně zákona, spolu spolupracovat nebudou až do konce filmu. Ze Hectora Sarlata čapnou, bylo také bez diskuze, ovšem závěr mi připadl takový "stručný". Výkony Brasseura a Jobertové byly dobré. (27.04.2009)

Francouzské kriminálky z této éry mám poměrně v oblibě. Válka policajtů má v sobě navíc pozoruhodné a na dobu vzniku asi i neotřelé téma nekompromisního boje dvou policistů, jejichž konkurence a soutěživost vedou místo ke prospěchu k tragickým následkům. Ale nevím, jako celek mě to tolik nedokázalo nadchnout a na režiséra se scenáristou přišla občas i slabší chvilka. Hon na mladistvého delikventa se mi zdál až příliš rozvláčný a některé scény (jako ta v porno kinu nebo v úvodu s nahatou Jobert v akci) tomu nasadily korunu spíše v negativním smyslu. Co se týče herců, Claude Rich zde definitivně zahodil svou dřívější škatulku i vizáž mladých úlisných milovníků, nechal si narůst plnovous a sehrál netypickou roli tvrdého policajta, ale sehrál to tedy skvěle a z hlavní trojice mě jako jediný skutečně bavil. I Marlène Jobert už dávno zahodila svou něžně křehkou duši z Poslední adresy, nasadila odlišnou polohu, ale tentokrát mě tolik nepřesvědčila a nedokázala upoutat ani tím, že postupně odhalila svoje vnady ze všech stran. Co naplat, byla alespoň pohledná, zato Claude Brasseur mi s tím svým kukučem a neustálým žvýkáním lezl neskutečně na nervy. Netuším, čím tolik ohromil akademiky, od nichž se mu za tento výkon dostalo přestižního ocenění Césara, ale k jeho postavě (ač na papíře jistě hodně zajímavé) jsem si nevytvořil žádný vztah a tvůrcům neodpustím POZOR, SPOILER!, že jsem musel čekat celých 100 minut, až ho odstraní... :o) 55% (24.10.2020)

Ten dabing, ten dabing... Ach jo... .-/ . . . Tak snad někdy na dvd, s originálním zvukem a ruchy, s tou syrovou a civilní pařížskou atmosférou, jak ji tvůrci vložili filmu do vínku, s herci mluvícími tak jak hrají... Potom si s chutí napíšu reálný komentář. Protože ten film ve své skutečné podobě je samozřejmě víc než dobrý, jako byly všechny ty výborné a bez zbytečných klišé vcelku realistické (svým způsobem i sociálně-kritické) francouzské krimi té doby... - - - - - (Poprvé viděno někdy pradávno v dobách ČST, komentář zde coby nekomentář po trápení při repete 25.5.2009 na ČT1 /to fňukání malé Fusheové nadabované nějakou potenciálně budoucí čudličkou ala >bambina di Praga< bylo až nesnesitelné/ jako šestý - 25.5.2009) (25.05.2009)