322

,,Sú veci hlavné a pohlavné." Film, ktorý na mňa osobne pôsobil príliš divne, ani neviem veľmi povedať, či sa mi páčil alebo nie. Film o mužovi, ktorému diagnostikujú rakovinu, natočený s dôrazom na vývoj vtedajšej politickej situácie, s prvkami dokumentu a temnej satiry. Na jednej strane originalita snímku, umelecké stvárnenie, pár veľmi zaujímavých momentov a akási skrytá kritika. Na druhej strane nudný výsledok, ťažká stráviteľnosť niektorých abstraktných obrazov a experimentov, končiacich predabovaním Lohniského a Macháčka cudzími hlasmi do slovenčiny. Ako plus možno hodnotiť príležitosť vidieť Václava Lohniského na veľkom priestore v niečom inom, než v rôznych "hujerovských" postavách z kultových komédií. (20.05.2017)

Tento film má pre mňa jedno osobné špecifikum... Ako žolík na telefóne som bratovi pomohol uhádnuť správnu odpoveď v slovenskom Milionárovi (otázka bola: Aké číslo použil Dušan Hanák v názve svojho filmu? a) 223, b) 233, c) 322, d)332 :). Teraz, keď som si ho konečne aj pozrel, tak musím oceniť aj jeho nesporné kvality. Hlavne vynikajúcu kameru a niektoré až dokumentaristické zábery, ale takisto potešili aj herecké výkony. Film zaujímavým spôsobom zobrazuje život človeka, ktorý nepozná (len tuší) svoju diagnózu (ináč, 322 je číselné označenie diagnózy rakovina), stretáva sa so svojimi známymi, či blízkymi a diskutuje s nimi na témy spojené s jeho čakaním na neznámo... (13.10.2008)

"Napiš si na chrbát mam Vás rád a jdi mezi lidi...Ty!". Muž___nahý a bezmocný. Čeká a doufá. Kolem sebe má předzvěst smrti, ale i života. Obyčejného života, který s úsměvem pozoruje a jenž mu připadá jiný. Možná nadějnější. Bilancuje nad životem svým i ostatních a...čeká. Hlavní hrdina mi velmi připomněl Ludvíka Jahna. Žena___chce žít naplno, bez zábran šlapat na plyn a všemu ujet. Rozhodně nečeká. Křičí a utíká. Hanákův excelentní psychologický experiment se silnými kontrasty, absurdními výjevy, precizním obsazením a brilantním snímáním celého, zdánlivě všedního příběhu prachobyčejného kuchaře a pacienta v jedné osobě, je pro mne bez diskuze jedním z vrcholů československé nové vlny. (06.11.2012)

Dušan Hanák vo svojom ranom filme potvrdil svoj príklon k dokumentárnemu filmu. Jeho takmer bezpríbehový film je mozaikou choroby človeka v chorej dobe. Zdanlivo nesúvisiace obrazy a zriedkavé dialógy majú výpovednú hodnotu najmä pre divákov, ktorí túto dobu zažili. Pre mňa boli osobitne cenné zábery ľudí, domov, ulíc a života v mojom rodnom meste. Ale ani pri najväčšej snahe a pri mojej obľube neskorších Hanákových filmov nemôžem dať viac ako tri hviezdičky. Nevysvetlenou otázkou ostáva pre mňa obsadenie väčšiny úloh českými hercami, vrátane úloh epizódnych, pričom ich nedabovanie bolo rovnako nepodarené, ako dabovanie. (10.12.2015)

Povídka Potápěče přitahují mořské prameny ze sborníku Soukromí (1963) Jána Johanidese (v českém překladu vyšla v roce 1965) byla ještě bez politického pozadí hlavního hrdiny. Politikum se dostalo až do filmového přepisu, jehož výroba se táhla dlouhé dva roky. Hanákův debut na poli celovečerního filmu zaujal do té míry, že byl krátce po své premiéře a ocenění za hranicemi stažen na dvě dekády z oběhu. Našince na první pohled zaujme česká část obsazení (Lohniský, Abrhám, Macháček, Švandová, Augusta) a členky tvůrčího štábu (Tanská). Formálně se jedná o dílo ambiciózní, obsahově alarmující, přesto pro divácký zážitek je klíčová hudební složka působící jako nutný zklidňující balzám. (12.11.2021)