Ružové sny

Lyrická cikánská romance. 1) Zobrazení vztahu k cikánům na vesnici je reálné, ale není kruté ani rasistické._____ 2 Půvabný 22letý Juraj Nvota (pošťák Jakub) časem přešel od herectví k režii divadelní i filmové. Půvabná 18letá Iva Bittová (Jolana) se později proslavila zejména jako zpěvačka a houslistka. Pro oba byly Růžové sny hereckým debutem. 3) Kromě příjemného zážitku jsem se i něco dozvěděl: Žena nie je zlý vynález. (23.08.2019)

Nádherný poetický snímek o pohnuté lásce mladé cikánky v dokonalém podání Bittové a pošťáckého ucha ztvárněného ještě nehereckým Nvotou využívá i nápaditých obrazových metafor k zaznemenání životního míjení dvou jinak zcela souznících milenců. Navíc plejáda vesnických figurek a až absurdních scén jakou je vana na stromě vytvářejí malý svět sám o sobě, jenž působí uprostřed normalizační degradace filmového jazyka a hlubších námětů jako zjevení. (03.12.2010)

3,5 hvězdy. Filmy o lásce z živočišného a pestrého cikánského prostředí snad nemůžou zklamat. Viz i pouze o rok starší Cikani jdou do nebe. Divák si kromě vzpomínky na krásnou Bittovou odnese i zlaté rady do života jako "Keď mám problémy, vždy si dám vajíčka." nebo "Keby si bol smutný, tak sa najedz. Smutní ľudia sa majú najest." :) (09.11.2019)

Poetika se filmu nedá upřít, hlavně díky snům hlavního hrdiny, kterého bezprostředně a přirozeně ztvárnil tehdy začínající Juraj Nvota. Cigánku, do které se zamiluje zahrála taktéž začínající Iva Bittová. Vadilo mě předabování českých herců Josefa Hlinomaze a Marie Motlové, když jejich pravý hlas znáte, těžko si na to zvyknete. Naopak Václav Babka a Libuše Havelková mluvili plynně po slovensky. Když spustili cikáni mezi sebou tu svoji hatmatilku, slovu jsem nerozuměl, ale asi to byl režisérův záměr. Růžové sny se zcela vymykají normalizační tvorbě sedmdesátých let, snímek mě ale upřímně moc nezasáhl. (13.03.2019)

„Právě uběhlo 10 vteřin vašeho života!“ Co mne od prvních scén na Hanákově filmu upoutalo, bylo jeho poetické kouzlo tkvící v obrazu kažodenního života, také pak v jednoduchém, ale příjemně jemném humoru, kameře se smyslem pro výtvarno i nádherné Hapkově hudbě, která tu doprovází nejen pošťákovy „růžové“ sny či scény s prostřihy na staré fotografie a lidová výtvarná díla. Zajímavé v rámci tohoto stylu, ve filmu zobrazujícím částečně nepropustnou hranici mezi dvěma světy romské a původní slovenské komunity na vesnice, je pak kombinace dvou hudebních stylů, kdy se Hapkovy „pouťové“ motivy střídají s klasickou romskou hudbou a zpěvy. Samotný příběh na mě však oproti oné poetice již tolik nezapůsobil. Zamilovanost přinesla i své momenty, ale tam, kde se zřejmě mělo prohloubit drama nebo jsem měl pocítit nezapomenutelné okamžiky vzácných setkání letní lásky postupně odsouzené k vynucenému konci či smutných procitnutí Jakuba mimo ně, tam se mi občas snímek trochu vlekl. V této chvíli mě tedy Ružové sny nezasáhly tolik, jak mohly, přestože svým náhledem do rozdílů dvou komunit v jedné vesnici přinesly v rámci čs. kinematografii své doby cosi jiného. [70%] (18.01.2024)