Hořké slzy Petry von Kantové

Vůbec jsem nečekala, že mě tenhle kultovní snímek, k němuž jsem se dostala až teď (protože chci vidět Ozonovo zpracování stejné látky ve filmu Peter von Kant, přišlo mi dobré se napřed seznámit s předlohou), tak otráví (ale není to zdaleka první Fassbinder, se kterým se mi to stalo, u něj pro mě platí, že buď stvoří geniální dílo, nebo vysmahne melodramatickou plytkou břečku, a ta hranice je tenká). *** Přistoupila bych ráda i na tu vypjatou scénografii, divadelnost, kostýmy i téma, ale vůbec nevidím, co objevného nebo i jen hodného pozoru bylo na sledování té břečky uvařené z tak plytkých a hysterických jalových výlevů, nebo na jejich stejně jalovém a beztvarém vyústění. Sledovat dvě hodiny to útrpné plácání se v pseudohlubokých řečech nebo spíše křečovitých, trapných deklamacích, bylo čisté duševní utrpení. Styděla jsem se i jen za to, že někdo si takhle okleštěně představuje ženské bytosti. Snad mi Ozon spraví chuť, protože téma samotné by za dobré zpracování rozhodně stálo. [Edit: Tak ne, Ozon to nevylepšil.] *** (B12) *~ (31.07.2024)

Intelektuální lahůdka. Kompozice některých záběrů mi brala dech. Film pro náročného diváka, dovedně rozehrávající na komorním prostoru sevřené formy velké emoce. V jistém smyslu je podobným filmem Single Man z r. 2009, který stojí za srovnání. Film zaujme i krásnými kostýmy a pozoruhodným nasazením herecké představitelky titulní role, která je v tomto filmu doslova ženou mnoha tváří. (22.08.2011)

Divadelní rozhovory na jediné téma v jedné ložnici. Rozbor situace kdy jeden miluje, že mu to žíly trhá a druhý nedokáže mít víc než jen rád. Pomalý rozjezd, nepříjemně povedený střed, kdy se mi chtělo i uši/oči odvracet (pravda bolí i na obrazovce) a zdlouhavý dojezd. Výborná představitelka hlavní role, ta její povýšenecká němčina mi mimořádně ani uši netrhala. Nevím jak všemu přihlížející služka Marlene, ale mě jako diváka tenhle dvouhodinový kousek doopravdy bavil všeho všudy možná tak hodinu, zbytek byl na mě až moc divadelní, až moc vleklý, až moc... 50% (13.01.2013)

Úprimne, ale že naozaj, by som sa chcel opýtať kritika, ktorý tento snímok zaradil do jednej nemenovanej filmovej knižnej publikácie, PREČO? Nesedia mi artové filmy, nemecká nová vlna je pre mňa neznámou a zrejme jediný snímok, ktorý som videl, bol MY DETI ZO STANICE ZOO, ktorý ale mal čo povedať, rozprával realistický príbeh a mal réžiu, ktorá myslela aj na ostatných divákov. Toto myslí len na seba, alebo skôr iba režisér na seba. Prekecaný a prázdny blud. (17.01.2021)

Spoileroidný komentár: Nahé figuríny obnažujú ženské traumy. Opulentný barokový obraz vypĺňa chýbajúce exteriéry aj iné interiéry. Úspešná, a k slúžke, ktorá za ňu robí doslova všetko, despoticky rozkazovačná, módna návrhárka Petra, zažíva v danom prostredí profesijný rozkvet. Po rozvode s druhým mužom nachádza citovú i telesnú útechu v životom skúšanej mladej žene, Karin. Lenivej pobehlici, vyžívajúcej sa v posteľnom povaľovaní, popíjaní alkoholických drinkov a listovaní lesklými magazínmi. Petra Karinino poživačno-lenivé flákanie priživuje a financuje. Hoci slovne ju akoby nabáda k ďalšiemu štúdiu a telesnému zdokonaleniu. Upadá do vzťahovej závislosti k nej. Nevie a nechce znášať jej milenecké avantúry s mužmi. Výčitky jej doslova nachrácha do xichtu. Čo je ale príliš pre šikulku Karin. Osamelá Petra v obkolesení strašidelne pôsobiacich nahých figurín a barokového veľdiela na stene príbytku chradne a alkoholicky pustne. Nádejajúc sa kajúcneho príchodu amantky. Karin zatiaľ rozbieha vlastnú kariéru. Petra je stále opustená. Zlostne sa vyvŕši na matke, dcére i slúžke. K tej nemala nikdy dobré slovo. Ponúkne jej preto zmenu v správaní. Tá podanú ruku nečakaným spôsobom využíva. Opona padá. (16.02.2021)