Režie:
Grímur HákonarsonScénář:
Grímur HákonarsonKamera:
Sturla Brandth GrøvlenHudba:
Atli ÖrvarssonHrají:
Sigurður Sigurjónsson, Theódór Júlíusson, Charlotte Bøving, Jón Benónýsson, Gunnar Jónsson, Sveinn Ólafur Gunnarsson, Þorleifur Einarsson (více)VOD (2)
Obsahy(1)
Kiddi pije a rád střílí. Gummi nepije a nestřílí. Zarostlí jsou oba stejně. Kiddi a Gummi jsou bratři, kteří spolu už 40 let nepromluvili ani slovo, a jediné, co oba sdílejí, je láska k ovcím. Jednoho dne Gummi pojme podezření, že Kiddiho výstavní beran je nakažen smrtelnou klusavkou. Nad rodinným plemenem ovcí, životní pýchou obou bratrů, se začnou stahovat mračna. Film citlivě vypodobňuje bratrské pouto, které i po desetiletích vzájemných neshod zůstává silné. Nechybí mu nic, co mají fanoušci islandských filmů rádi: syrové prostředí, ironie a absurdní humor, umně vklíněný do žánru dramatu. (Aerofilms)
(více)Recenze (96)
Baran a ovca, najlepší priatelia človeka. A nie ktovieakého človeka. Hovorím tu o islandskej dlhobradatej, priateľskej, farmárskej a vzduchom chladenej človečina. Kde muž na studených hájoch cíti väčšiu náklonnosť ku vlnou obtiahnutému zvieraťu, ako k vlastným priateľom. Tu ženu málokde nájdete, nie je potreba. Všetko sa tu dá vyriešiť pevnou chlapskou rukou a láskou k blížnym. Hrútar je úžasný film. Dáva nám pocítiť niečo, čoho sa nedokážeme vzdať, niečo, čo nikdy nezabúdame. Ako sa všetko môže zhupnúť do sračiek a my sa im musíme podriadiť. Alebo nemusíme? Oveľa lepší počin než susedný Fúsi. Kameramana by som vybozkávala od hlavy po päty a S. Sigurjónssonvi ponúkol všetky možné potreby aby sa jeho Garpur cítil u mňa v pohodlí. Na toho islandského mrázika som získal obrovskú slabosť. Vždy ma jeho úsmev z popod fúz dokázal vnútri zohriať, aj keď vonku zúrila snežná fujavica. ()
Neviem o tom, že by som v minulosti videl nejaký iný islandský film, ale po tomto určite viem, že ďalším sa nevyhnem. Aj keď sa vo filme veľa nenahovorí, a pri pozeraní to s titulkami nerozumiete ani slovo (ak teda neviete po islandsky), bavilo ma to už skoro hneď od začiatku. Príjemný jednoduchý film, ktorý poukazuje na to, že aj po 40. rokoch vzájomného sa nerozprávania medzi dvoma bratmi, ich donútia okolnosti ich vzťah prehodnotiť a nakoniec zachraňujú jeden druhému život, aj keď koniec ostal dosť neurčitý. Na natočenie dobrého filmu netreba "ťažké" milióny, ako je to v prípade väčšiny amerických filmov, ale stačí, aby ste mali dobrý nápad na scenár, vedeli ho zrealizovať a dobre natočiť (čo v prípade Islandu pri dlhých tichých scénach nahrádza príroda). ()
Rozprávačsky výborne zvládnuté - 0% špekulácie, bratský vzťah pútavo vykreslený, čo tomu chýbalo? Len jedna hviezdička. ()
Po "O koních a lidech" další islandský film o její přírodě a zvířectvu. Tentokrát zasněžená krajina a v dvojsečném názvu zmínění berani. Berany jsou jak ti skuteční, tak bratři samotní. Skutečně "vyhraný" film bez přílišného vykecávání se. ()
Berani jsou velmi melancholický a pomalý film, který ne každému sedne. Humoru je opravdu poskrovnu, ale těch pár vtipných pasážích rozhodně potěší. Možná se dalo v některých scénách krátit, ale celková stopáž není přetažená. Oba hlavní herci jsou velmi charismatičtí a přesvědčiví. A když už nic jiného, může se divák alespoň kochat záběry nádherné islandské krajiny. (Viděno v rámci Severského filmového podzimu) ()
Pozvolný, dojemný, hořkosladký příběh, který od začátku jel spíše po té smutné vlně. Jen občas tam probleskl nějaký malý vtip, který potěšil. I přes pomaleji plynoucí děj jsem se nenudila, film dokázal člověka vtáhnout a předložil mu hodinu a půl lidské paličatosti, ale i bratrského pouta. Navíc oba hlavní představitelé byli ve svých rolích velmi přesvědčiví. Dalším velkým plusem snímku byly krásné záběry islandské krajiny. Snad jedinou výtku bych měla ke konci, vzbudil ve mně dojem, že po tomhle musí zákonitě následovat další díl. (Viděno v rámci Severského filmového podzimu 2015) ()
Sledujte jen na vlastní nebezpečí. Po shlédnutí filmu se v člověku probouzí silné puzení nechat si narůst plnovous, navléci přes hlavu pletený svetr a začít poustevnický život na islandském venkově. ()
Typický severský snímek - pomalé tempo vyprávění, ponuré prostředí podhorských pastvin, osamělý život bratří chovajících ovce. Ovšem dokonalé herecké výkony hlavních postav a dramatická dějová linka s občasným humorem diváka lapne a pustí až se závěrečnými titulky. ()
Velmi prijemna zmena, supr film, kde moc dialogu neni, ale silny pribeh to bohate vynahradi. Zakonceni se mi nelibilo, ale to jen, ze nemam rad cliffhangery :D Trochu mi to pripomenlo film Ovcak na skale (Shepherd on the Rock), ktery nekdy davno vysilala CT v jejich filmovem klubu. ()
Film príjemne splnil moje očakávanie. Užil som si ho. Je to presne to čo by ste mohli od islandského filmu očakávať. Pribrzdený prihlúply život. Tak ako ho milujem. Na všetko je potreba dostatok času. Aj na spriatelenie sa so svojim bratom. Dostala ma scéna ako sa krásne obliekol. Myslel som že vianoce. A on sa to chystal pripúšťať barana. Je fajn, že má film pomalé tempo. Človek ho stihne prežiť. Nie precválať. Vychutnať si každý realistický detail. A ten koniec ma fakt dostal. To som fakt nečakal. Naozaj mi film spravil radosť (dnes som si ju skazil s červeným kapitánom). PS:Také fajne flanelové košele s roztrhanými rukávmi, deravé svetre a hnusné ale praktické čapice mám doma najradšej.Sú také človečie. Bohužiaľ si ich vraj do práce nemám brávať. Kluvi doporučuje PS:Všimli ste si niekto v záverečných titulkoch mená tých oviec z pivnice? :-D ()
Netradiční "zábava",ale co chcete dělat v zimě na Islandu? ()
Krev není voda. Ovce smyslem života. ()
Fúsi byla o krapet lepší Islandská podívaná :) ()