Katzelmacher

Pokiaľ vám bude pripadať tento film monotónny, tak pozor, to bol práve Fassbinderov zámer. Z tejto monotónnosti dokáže vyťažiť viac, ako keby bol viac dejový. Na druhú stranu musím priznať, že trocha nudy sa občas dostavovalo (na rozdiel od takého Prečo postihol amok pána R, kde podobné wtf situácie boli ešte lahôdkovejšie). Ale práve v malých vyrušeniach a obmenách podobných situácií je sila filmu. Mladíkom sa predsa len naruší rovnováha ničnerobenia, sexu a pitia a to príchodom mladého Gréka. Nič nerobia, pijú a sexujú aj naďalej, životy im to predsa len trochu rozhádže. Pokiaľ máte predsudky o nedostatočnom sexappeale nemeckých žien, tak Fassbinderov výber vás presvedčí o opaku. (20.05.2015)

Vynikající Fassbinderův snímek o skupince mladých lidí, kteří své prázdné životy tráví den co den stejně. Žijí naprosto bez citů, dokonce po nich ani netouží. Bití žen svými partnery nepovažují za běžnou záležitost pouze muži, ale i bité ženy. Mladíci se často scházejí venku, aby si pokecali "o ničem". Nepotřebují žádný důvod (s výjimkou toho, že je cizinec), aby jím začal vadit řecky gastarbeiter Jorgos. Jorgos je narozdíl od mladíků slušný, je schopen citu. Nejdříve je jimi jen ignorován, později všelijak napadán. Fassbinder dobře věděl, že davy, skupiny, kolektivy jsou původcem primitivních názorů. Individualismus může být někdy dosti nepříjemný, ale člověk je aspoň svobodný. Kdyby se ta banda nescházela a každý si žil dle sebe, ani u jediného z nich by nevyvstával na povrch latentní fašismus. Jorgos jím samozřejmě nic neprovádí, přesto je hlavním tématem jejich nesmyslných keců. Stačí aby jeden plácl, že Jorgos jako Řek musí být komunista a hned je pro všechny komunista. Všem vadí, že pracuje v jejich Německu, ale přesto sami na práci kašlou. Nesmyslnost jejich xenofobního smýšlení ještě podtrhuje Fassbinder tím, že si (se svou německou tváří) zahrál Jorgose sám. (26.04.2008)

Mezilidské vztahy v jedné z nejhnusnějších podob. Na jedné straně páry, kde se muž k ženě chová jako k zasviněnému hadru a žena neustále mluví o svatbě. Na straně druhé pomluvy, žárlivost, závist, xenofobie, násilí. To vše zabaleno do černobílého sterilního obalu se stužkou dlouhých záběrů jakoby "o ničem" - leč ony bohužel o něčem jsou - o nesmyslném stereotypu lidí, jejichž život je prázdný jako vyžraná konzerva. Vše zobrazeno v hořce vtipném, avšak zároveň tak bezútěšném duchu, že člověka napadají myšlenky typu "než se nedejbože někdy dostat do podobného začarovaného kruhu, to se snad radši zabít" - bylo by to méně kruté... (20.09.2007)

Dokonalé zvládnutí jednoho ne příliš používaného kinematografického postupu - filmové kombinatoriky. Fassbinder totálně rozložil filmový svět na řadu jednotlivých prvků: konstantně se opakujících lokací, v jejichž hranicích se odvíjí přesně definované chování filmových postav. A samotný film vzniká právě až kombinací těchto prvků - pravidelnost sekvencí a očekávání je v první půli cílevědomě budována, a to proto, aby byla příchodem neznámého prvku, cizího gastarbeitera, restrukturována do lehce odlišného vzorce a vynikla tak samotná kostra filmového postupu. Protože podstatou změn v ději nejsou změny v charakterech postav (vyjma jediné), ale jejich přesazování z jedné předdefinované lokace do druhé, tedy opět svého druhu kombinatorika, ovšem ne prostorová (ale nezapomínejme, jak jsem viděli, že prostor definoval jednání postav, je tedy neredukovatelnou složkou příběhu), ale personální (zejm. vzájemné se podvádění ze strany oněch párečků - jejich změny partnerů suplují neměnnost a stereotypnost jejich života). (18.05.2015)

Katzelmacher je film, který vypovídá hlavně o dvou tématech. O pozici gastarbeiterů, kterých do Německa přišly v šedesátých a sedmdesátých letech tisíce a také o povrchnosti a prázdnotě života a vztahů některých mladých Němců. Ty nám Fassbinder ukazuje v tom nejkritičtějším světle. Skupinka hlavních postav se chová jako tupé stádo, ale ani jednotlivá individua nejsou sympatická. Navzájem se podvádí (přičemž se Fassbinder nebojí ukázat ani homosexuální vztahy), pomlouvají, šíří klepy a žijí vyprázdněné stereotypní životy, což je ve filmu zdůrazněno omíláním dialogů o stále stejných tématech, případně opakováním celých vět a procházením stejných míst. Touto sociální kritikou mi Katzelmacher připomněl o něco starší Sedmikrásky Věry Chytilové, které neměly jenom podobně absurdní obsah, ale také sebevědomou a netradiční formu. Katzelmacher vychází z Fassbinderovy divadelní hry a také jeho filmová adaptace je minimalistická. Vystačí si s několika málo herci, nevýrazným herectvím, jednoduchými záběry i mizanscénou. (07.03.2011)