Pátá loď

Před pěti lety jsem na Lfš zhlédl jiné slovenské sociální úmělecké drama: Nina. V  komentářích totohto filmu uživatel Autogram vtipně napsal, že úmělecký film se pozná i tak, že hlavní hrdina hodně čumí, chodí, běhá, cestuje, v tomto případě i plává.:D To samé by skoro šlo napsat i tady.:D Dokud se tedy hlavní hrdinka neodhodlá a neukradne dvě miminka, o které se pak začne se svým dalším malým kamarádem starat. Ale ani to nevykřeše tolik akce. Určitě je tady pěkná hra s kamerou, občas i s celkovou atmosférou všedního nudného  života a opuštěného domova bez lásky, s nevšímavou matkou a nemocnou babičkou,  kdy se děcko může cítit opuštěné a nenaplněné. Úplně tomu dokážu rozumět. Téma bylo určitě dobré, ta reálná hra na rodinnu ve druhé půlce je taky zajímavá, ale úplně jsem si tu útržkovitost a chladnost filmu  a nenaplněného života (i přes pochopení)   taky stoprocentně neužil. Nebo jsem prostě jen nebyl na LFŠ. Nebo prostě jen nejsem takovej inťoš. Ale to není moc pravděpodobný. (06.02.2022)

Toto je pre mňa ten typ filmu, ktorý sa mi napriek krátkej stopáži zdal aspoň dvakrát dlhší. A bola som z neho nepríjemným spôsobom nervózna. A nemyslím, že to bolo len tými plačúcimi bábätkami. Veľmi sa mi však páčili niektoré zábery, za vizuál dávam palec hore. Inak nebyť anglických titulkov, tak by som niekedy ani nevedela, čo postavy hovoria. Niektoré repliky mi prišli tichučké, nezrozumiteľné alebo zamumlané. (Lumiere - 16.3.2017) (16.03.2017)

Piata loď sa bohužiaľ utápa v ľútosti, každý rodič tu pôsobí ako idiot a každé dieťa ako nevinný „anjelik“, takže tu nevzniká skutočná dráma, ktorá je postavená na neriešiteľnom konflikte, nekonfrontuje sa tam detská naivita s „dospelou triezvosťou“, ale deti sú, vďaka až neuveriteľnej necitlivosti dospelých, vo svojej naivite utvrdzované. (20.01.2018)

Ze zápletky je jasné, že půjde o dojetí. Ale dívčina osamělost zabere příliš mnoho filmového času. Její sociální prostředí je přepálené. Slovy se naštěstí moc neplýtvá a silných momentů je dost. Příklad když dívce dojde, že si s nemocnými mimiky neví rady, když převezme odpovědnost za ochranu rodiny, když se matka není schopna smířit s babičkou ani v nemocnici nebo když řekne v solárku po půl hodině filmu dcerce „Jsi má jediná kámoška“, zatímco dcerka potřebuje mámu. Závěr se svou poetickou metaforou mě zklamal. (13.09.2018)

Po teroristickom prvom akte som už nad tým začal definitívne lámať palicu a zrazu ma to úplne dostalo. Bol som unesený a z našej produkcie som niečo tak krásne nevidel ani nepamätám. Dramaturgia v štýle všetko sa deje z vôle scenáristu mi vôbec nevadila a zožral som to aj s navijákom. Skvelá festivalovka a na naše pomery veľmi rád nejaký ten bodík prihodím 9/10 a verím, že na druhý krát aj ten príšerný začiatok bude fungovať, pretože má zmysel. (20.04.2017)