Dívka ve vlaku

Girl on the Drogs aneb psycho film o psycho postavách, jakoby měl Institut mentálně chorých dny otevřených dveří, v tomto případě směrem ven. Beru vedení příběhu a budu asi jeden z mála, komu ten konec nijak zvlášť nevadil. Bikproublm mám s celým filmem, asi mi film o několika bláznech (to je terminus technicus) nepřišel vhod. Ne fakt se v době, kdy mám doma necele dvouměsíčního synka, nepotřebuju vyžívat v prvoplánově degradovaných charakterech s utopenými miminky, brbrrrrrr. Dva puntíky za to, že ženy v tomto filmu ještě považují děti za obrovský poklad a ne za vedlejší nechtěný produkt "šup sem-šup-tam". Velké mínus za to, že dvě z nich si tu nevěru užívaly. A Emilka opět výborná. (07.07.2017)

Ano, já vím, že je Zmizelá lépe natočená, ale Dívka ve vlaku se mi zkrátka líbila o něco více. Jde o to, že při sledování tohoto příběhu jsem tak často nekroutil nevěřícně hlavou a líbilo se mi, jak se držel při zemi a nepotřeboval vršit jeden "překvapivý" zvrat za druhým. A Emily Blunt, ačkoliv vím, že je výborná herečka, jsem ještě nikdy neviděl hrát tak skvěle. (28.02.2021)

Dívku ve vlaku jsem vyhlížel pěkně dlouhou dobu, neboť Emily Blunt se postupem času zařadila mezi moje oblíbené herečky. I samotné žánrové zařazení a námět mě lákal. S potěšením mohu po zhlédnutí konstatovat, že film naplnil má očekávání, zaujal mě ve všech ohledech a s klidným srdcem ho mohu hodnotit plným počtem hvězdiček. (13.01.2017)

Podla mňa príbeh vôbec nie je zlý, ale samotná realizácia ma moc nebavila. Hneď na úvod ma nezaujala Emily Blunt, ktorá je pekná, ale jej postava ma nebavila. Potom sa ten príbeh začala trošku viac rozvíjať a aj keď to bolo zaujímavejšie a v samotnom závere nakoniec všetko zapadlo do seba, nemalo to na mňa ten správny dopad, to šokujúce odhalenie tam proste chýbalo, ten moment prekvapenie. Prišlo mi to zbytočne rozťahané. Obľúbený soundtrack: The Girl On The Train - Main Titles. 60% - 3* (10.03.2017)

"Facebook a opilý exmanželky nejdou moc dohromady." Rachel pije, aby zapomněla na to, že pije a všichni společně čekáme na to, až se její výstavní okno zaplní dějem. Pro mne to tedy bylo čekání nekonečné, poměrně nepříjemné a ve finále i naprosto zbytečné. A to nepíšu proto, že jsem se v jednu chvíli ztratil a nevěděl jsem, jestli je zrovna současnost, rok předtím nebo pozítří odpoledne. Ty časy se totiž měnily příliš často, drncání vlakem mě poněkud nudilo a opilá Rachel, dobrovolnická Anna ani znuděná Megan ve mně neprobudily, nezažehly ani nepostavily nic, co by stálo za nějakou tu hvězdu navíc. (27.05.2017)