Dívka ve vlaku

Šmírující alkoholičku ve vlaku lze vnímat dvěma způsoby. Jako scénáristicky nepříliš opečované krimidrama skládačkového typu, v němž se flashbacky (některé záměrně matoucí) prolínají s pátráním přesvědčivé Emily, co má nos od rumu z konzumu. Brutálně vtlačený klíčový dílek skládačky (deus ex vlak) mě pak přesvědčil, že i přes sympatickou noirovou formu spolu Přátelé nebudeme. Druhý pohled je jakási feministická glosa o pokřivenosti vztahů a institutu manželství, kdy se ženy na sebe nejdříve dívají očima svých mužských protějšků, aby pak našly sílu, hrdost a sebevědomí vymanit se z misogynních osidel. Paula Hawkins se s muži mizery vyrovnává pomocí knihy, jiní si zase otevřou lahvinku Theroux 1971.. (10.10.2016)

Gone Girl ve verzi od The Asylum? Hloupoučký film, který ke svému fádnímu zvratu směřuje nezadržitelnou rychlostí. A když už to nevydrží a čtyřicet minut před koncem řekne, jak to bylo (a samozřejmě to nedává sebemenší smysl - "záporákův" plán třeba počítá se stoprocentní jistotou, že bude mít Bluntová okno) a musíme ještě protrpět nekonečné polopaticky doslovné ilustrace toho, co už je bolestně jasné, už se chce člověku leda evakuovat ze sálu. Velký fail, který rutinně hezky vypadá, ale není v něm absolutně nic, co by mělo vzbudit zájem, nebo ho nedejbože držet. I ty dvě hvězdy jsou mírné hodnocení. (06.10.2016)

"Facebook a opilý exmanželky nejdou moc dohromady." Rachel pije, aby zapomněla na to, že pije a všichni společně čekáme na to, až se její výstavní okno zaplní dějem. Pro mne to tedy bylo čekání nekonečné, poměrně nepříjemné a ve finále i naprosto zbytečné. A to nepíšu proto, že jsem se v jednu chvíli ztratil a nevěděl jsem, jestli je zrovna současnost, rok předtím nebo pozítří odpoledne. Ty časy se totiž měnily příliš často, drncání vlakem mě poněkud nudilo a opilá Rachel, dobrovolnická Anna ani znuděná Megan ve mně neprobudily, nezažehly ani nepostavily nic, co by stálo za nějakou tu hvězdu navíc. (27.05.2017)

Podla mňa príbeh vôbec nie je zlý, ale samotná realizácia ma moc nebavila. Hneď na úvod ma nezaujala Emily Blunt, ktorá je pekná, ale jej postava ma nebavila. Potom sa ten príbeh začala trošku viac rozvíjať a aj keď to bolo zaujímavejšie a v samotnom závere nakoniec všetko zapadlo do seba, nemalo to na mňa ten správny dopad, to šokujúce odhalenie tam proste chýbalo, ten moment prekvapenie. Prišlo mi to zbytočne rozťahané. Obľúbený soundtrack: The Girl On The Train - Main Titles. 60% - 3* (10.03.2017)

Jedna nemohla otěhotnět, druhé se to povedlo a třetí ani pořádně netuší, kdo je otcem. Jedna má velký problém s alkoholem, druhá se začíná obávat o dosud spokojené manželství, třetí se pohřešuje. Tyhle dámy se tak nějak znají, zjišťujeme, kdo měl co s kým, a než dojdeme do finále, bude to poměrně příjemné luštění. Není to sice tak osobité a šokující, jak by mohlo být, ale tři vypravěčky, které matou diváka a poměrně komplikovaně strukturovanému ději dávají sympaticky mrazivý opar, se mi tak nějak trefily do nálady. Už románová předloha Pauly Hawkins zaručila, aby se po rolích zaprášilo, nejvíc z trojice tak trochu labilních žen ukrojila zubožená a nemilosrdně snímaná Emily Blunt, která znovu zaručuje, že když si vybere kvalitní roli, dokáže přikovat k sedačce. Zoufalá alkoholička a stalkerka s výpadky paměti by si tak možná nějakou hereckou nominaci zasloužila. Velmi solidní je i promiskuitní mrška Haley Bennett, i další role jsou obsazené velmi slušně. Ano, místy neobratný Tate Taylor se očividně nechal perfekcionistou Fincherem, jeho Zmizelou a nespolehlivým vypravěčem dost inspirovat, ale tohle vodění za nos má i kus z jeho režijních kvalit. Ač byla samozřejmě opora v podobě tvůrce Sedmi nebo Klubu rváčů někde jinde. I když jsem se zorientoval poměrně rychle, tenhle důstojně odvyprávěný thriller jsem si nadmíru užil. (26.10.2016)